Kočka potřebuje v zimě zvláštní péči. Nenechte svého miláčka trpět
Chovatelé koček, které alespoň občas vyběhnou na zahradu, to velmi dobře znají. Ať je léto nebo zima, jejich čtyřnohý miláček občas rozhodne, že je čas otevřít kočce dveře, a nedá pokoj do té doby, než je jeho přání vyhověno. Jsou samozřejmě i takoví jedinci (a není jich málo), kteří dávají přednost teplému radiátoru a na své lidské spolubydlící, kteří denně odcházejí do mrazu, se dívají s náležitým despektem. Přesto jim musíme v zimě věnovat potřebnou péči.
Pokud máme doma kočku čistě domácí, nemusí se samozřejmě péče o ni v létě a v zimním období výrazněji lišit. V létě sluníčko a v zimě radiátor zajistí dostatek tepla a o nic víc v době, kdy jsou zvířata krmena celoročně vyváženou potravou, v podstatě kočkám nejde. I když i pro tato zvířata platí, že dostatek vitamínů je předpokladem pro zdraví kočky v kterémkoliv ročním období.
Venkovní krmení
Jiné to je v případě, kdy se soužití kočky s člověkem omezuje na setkávání mimo byt nebo dům. Jde tedy o kočky venkovní, většinou vesnické, které si tepla kamen nebo radiátoru neužívají a jejich tělo se musí s klesajícími teplotami a mrazivým počasím vyrovnat tak, jak velí příroda. Těmto zvířatům musíme v nepříznivém ročním období pomáhat samozřejmě kvalitní výživnou stravou, nejlépe v podobě granulí s vysokým obsahem masa a vyšším obsahem tuku, u nichž není riziko zmrznutí v momentě, kdy se zvíře nedostane k misce přesně v době krmení.
Pokud ale jsou kočky zvyklé přijít na zavolání k misce, můžeme si dovolit krmit i masem nebo kvalitní konzervou. Také granule je možné v takovém případě mírně přelít teplou vodou nebo dokonce nekořeněným vývarem - kočky se tak zasytí a zároveň dostanou trochu teplého krmení do žaludku, což jim pomůže při překonávání nízkých teplot.
Přírodní pelíšek
Kromě dostatečně výživného krmení musíme venkovním kočkám zajistit také teplý pelíšek. Pro tyto účely je ideální jako výstelku krabice nebo “boudičky” použít přírodní materiál, jako je například seno. Pokud si vzpomeneme na dětství, kočky bylo zvláště v zimě vždycky možné najít na půdě v seně, ve kterém se dobře buduje přírodní pelíšek a také není tak náchylné k navlhnutí jako například staré ručníky, deky nebo oblečení, jimiž mnozí lidé s oblibou takové kočičí příbytky vystýlají v domění, že pokud zahřejí je samotné, zahřejí i jejich kočky. Zkusme si ale takovou deku nechat dva dny v mrazu, zabalit se do ní a zkusit se venku zahřát…
Pozor na tlapky
Pokud je to jen trochu možné a kočka se nechá chytit a navíc je možné s ní manipulovat, neměli bychom zapomenout na ošetření polštářků na packách, které vinou mrazu a pohybu po zmrzlém povrchu velmi trpí a mohou i popraskat, což je pro kočku nejen bolesitvé, ale i nebezpečné z důvodu možného vzniku infekce.
Kočka "polodomácí"
Dalším typem koček, co se týká jejich vztahu k pobytu venku, jsou patrně ta nejšťastnější zvířata, tedy kočky “polodomácí”. Ani péči o ně nesmíme zanedbat, ačkoliv se většinu dne hřejí u topení a pouze vyhlížejí z okna, co se to venku děje, při jejich výletech do mrazu mohou posbírat nejeden šrám, který je třeba ošetřit.
Řeč je hlavně o popraskaných polštářcích na packách, které je třeba ošetřit krémem, případně omýt, pokud se zvíře dostalo na komunikaci, ošetřenou solí. Packy popálené posypovou solí jsou pro zvířata dvojnásobně nebezpečné, a to jak z pohledu poškození polštářků, tak i z důvodu možných zažívacích problémů po očistě, kdy se kočka snaží packy olízat a sůl se dostane do zažívacího traktu.
Také zvířata, která se chodí jen občas vyvenčit, vyžadují v zimě hodnotnější a výživnější krmivo, a tedy i o něco vyšší přísun energie a vitamínů, aby si mohla dosytosti užít případné zimní kočičí radovánky ve sněhu. Například norská lesní nebo mainská mývalí kočka totiž výlety zasněženou krajinou doslova milují.
