Letadla: Práce jako hobby, a naopak
Říká se, že člověk by měl vědět o všem něco a o něčem všechno. Jestli někdo ví všechno o menších letadlech a o těch velkých skoro všechno, tak je to Jindřich Zimák.
Nepochybně jste viděli Tmavomodrý svět. Pro tento film spolu se svými spolupracovníky vytvořil naprosto věrnou maketu střední část kabiny letadla Spitfire a jeho tým v tomto filmu zajišťoval servis všech létajících Spitfirů. To je jen jedna malá zajímavost.
Firmu založil v roce 1992 a byla to první soukromá letecko-opravárenská společnost, která dostala licenci na tuto činnost. Během svého profesního života zrekonstruoval a opravil desítky historických letadel, některá z nich s minimálním finančním efektem a jen díky nadšení pro věc.
(Přečtěte si také: Práce jako hobby a naopak)
Jak to bylo
Myslím, že Jindřich Zimák se narodil už s letadýlkem v dohledu. Odmala chodil na letiště, v tehdejším Svazarmu absolvoval výcvik plachtaře a získal všechna patřičná školení a certifikáty, aby měl našlápnuto pro kariéru pilota. Ovšem – tatínek byl zubař dentista a ze syna chtěl mít totéž. Tenkrát se ještě rodiče museli poslechnout, a tak Jindřich se skřípěním zubů prošel 1. ročníkem zdravotní školy, ale pak k letadlům stejně utekl. Pracoval v Leteckých opravnách Kbely, a dál prošel všemi – tehdy i vojenskými – zkouškami včetně učiliště v Teplicích, aby se vyznal ve všech typech letadel, a souběžně v Aeroklubu absolvoval typové zkoušky na civilní letadla do váhy 5700 kg.
Víte, co to byl vírník?
Další zajímavost: v mládí stavěl a dokončil vírník; znalci vědí, co to bylo, dalo se s tím dokonce přeletět přes hranice. (Je to takový jakoby malý vrtulníček, ale na rozdíl od vrtulníku například nemá rotor, ale motorem poháněnou vrtuli.) V Kostelci nad Černými lesy, kde žije, se to dalo tajit. Někdy. Takže veselé a méně veselé historky na toto téma by vám mohl sypat z rukávu.
Jindra vyprávět umí, ale pozor, pokud mu nad hlavou letí letadlo, zastaví tok své řeči, zaposlouchá se a podle zvuku (já bych řekla „podle vrčení“) pozná druh, typ – no prostě to, co nám letí někde nad hlavou.
Ještě jednou film
Ještě k filmu Tmavomodrý svět a o tom, jak se dávalo dohromady umění a technika: „Jan Svěrák si přál, aby při nouzovém přistání na louce vrtule jakoby ryla v zemi, ohýbala se, vířila trávu kolem a bylo to dramatické,“ vypráví Jindřich. „Ovšem vrtule v letounu Spitfire nebyla kovová, ale většina materiálu na ní byla dřevěná. Tak jsme se dohodli, že budou ,jen‘ lítat třísky. Tady jsme technickou věrohodnost dodrželi.“
Ovšem další už Jindřich neobhájil: „Ptal jsem se, o jaký typ letounu Spitfire půjde – během války létaly v různých obdobích 2 typy těchto letounů. Trochu se lišily, a pro velké zjednodušení řeknu, že jeden z nich měl vypouklé nýtování, druhý typ měl nýty zapuštěné. Ptal jsem se Jana Svěráka, jaký typ budeme dělat. A on na to: Pane Zimák, na nýty vám… On neřekl ,kašlu‘, on to řekl jadrně a výstižněji česky…“
Zítra:
Ke kotrmelcům na nebi nedošlo (představíme si další krásná letadýlka)
Čtěte také: Všichni máme svou příležitost
