Miloslavě zemřela sestra, bratr propadl alkoholu. Přesto život nevzdala a sní o kariéře novinářky
Životní rány, které má za sebou mladičká Miloslava, by vydaly na tři další osudy. Ztráta sestry a závislost bratra, špatná finanční situace rodiny a vážná nemoc matky – nic z toho dívku z malé vesnice u Prachatic nezlomilo. Navzdory špatným sociálním podmínkám a zanedbané školní docházce v dětství se dnes chystá na studium žurnalistiky a touží po profesi učitelky nebo spisovatelky.
Spletitý příběh Milči se začal odvíjet ještě před jejím narozením. Už tehdy uvízla její maminka s manželem vinou nezdařeného podnikání v dluhovém kolotoči. Manželé, kteří spolu měli dceru a syna, se odloučili, ale nerozvedli.
Tak se stalo, že má Milča, třetí dítě maminky, ovšem s novým partnerem, v rodném listě zapsaného jiného než biologického otce. „Příjmení není důležité, s mým tátou žije máma 20 let a máme výborný vztah. Otce mých sourozenců a manžela mamky vídám často a vždy jsem ho brala jako svého strýce,“ začala Miloslava.
Žila téměř v izolaci
Pozice rodiny v malé vesnici v jižních Čechách však nebyla jednoduchá. Milča žila téměř v izolaci, bez kamarádů a her s vrstevníky. Svoji spojenkyni měla ve starší sestře. O tu však přišla v pěti letech – její sestra zemřela na následky rakoviny ve věku 23 let.
„Dodnes si pamatuju telefonát z nemocnice, že sestra svůj boj prohrála. Máma se po její smrti zhroutila a už nikdy nebyla jako dřív. Zbyl mi o 15 let starší bratr, který však časem propadl automatům a alkoholu. Jsem na něj hodně emočně vázaná, asi proto, že vnitřně nechci ztratit dalšího sourozence, snažím se mu pomáhat, ale jeho problémy jsou často nad mé síly,“ přiznala Miloslava.
Šikana a další zkušenost
Odmalička vyrůstala mezi dospělými s nízkým vzděláním a rozhledem, kteří nedbali na její duševní rozvoj. Maminka, původní profesí švadlena, vzhledem ke svému chatrnému zdraví nepracovala od Milčina narození. Rodina přežívala pouze z otcovy výplaty z práce na statku a později z údržby v nemocnici, která nestačila ani na běžné výdaje. Letité dluhy, které si matka nesla ještě ze starého manželství, stále narůstaly. Milča byla často nemocná a do toho se přidala šikana ve škole.
„Ve společnosti ostatních dětí jsem trpěla, neuměla jsem se s nimi bavit, ani si hrát. Máma mě proto v 6. a 7. třídě zapojila do domácí individuální výuky. Rodiče však na moje vzdělání nehleděli, zkoušky jsem udělala na trojky a čtyřky, a to jen díky velké vstřícnosti komise. Sama jsem se chtěla do školy vrátit,“ vzpomínala Miloslava.
Roční program pro znevýhodněné středoškoláky z Česka a Slovenska má za cíl intenzivní edukaci účastníků v osobnostním a profesním rozvoji, a tím i vytvoření vhodných podmínek pro změnu a lepší budoucnost nadaných mladých lidí. Pomoc je zaměřená na široké spektrum dětí, které postrádají vhodné zázemí ke studiu a sebevědomému dospívání. Hlavním kritériem při výběru účastníků je jejich motivace využít příležitosti a naplnit své ambice. První ročník projektu získal prestižní ocenění Gesto roku 2018 a změnil životy devíti studentům. V březnu 2019 odstartoval druhý ročník s 12 účastníky včetně Miloslavy.
Sedmou třídu opakovala v normální škole, jiné, než ze které odešla kvůli šikaně. Ani tam mezi spolužáky nezapadla, zato získala cennou podporu učitelů. „V patnácti jsem si začala víc všímat svého okolí. Pochopila jsem, jak je pro mě sociálně slabé rodinné zázemí skličující. Dříve jsem svůj úděl brala jako samozřejmý a neměnný, ale oči mi otevřely některé učitelky. Zatímco moji spolužáci se jejich životním radám bránili, já tato slova hltala a snažila se jimi řídit,“ vyprávěla.
Pracovala, aby přežila
Díky silné motivaci „uniknout“ ze skličujícího prostředí a důvěře učitelů si Miloslava podala přihlášku na střední školu už v osmé třídě. Jejím koníčkem byly odjakživa knihy a psaní textů, našla si proto obor Knihkupecké a nakladatelské činnosti. Překážky, že škola je soukromá a v Praze, přijala jako výzvu. Přípravě k přijímačkám věnovala veškerý svůj čas a základní školu končila s vyznamenáním.
V Praze bydlela na intru, o víkendech a v létě pracovala, aby vše finančně utáhla. A s pomocí rodičů se to dařilo. Loni v září ale Milčina maminka onemocněla, zjistili jí rakovinu děložního čípku, a kromě léčby opět upadla do silných depresí. „Snažím se domů jezdit co nejčastěji a doprovázet mamku na vyšetření. Vyčítám si, že nemůžu být pořád s ní. Čas s rodinou je pro mě vzácný, ale také neskutečně ubíjející. Trápila mě i finanční situace, protože jsem nestíhala brigády. Po domluvě s rodiči jsem se tedy nedávno odstěhovala za přítelem, který je pro mě velkou oporou. Mám svou domácnost a poněkud klidnější nervy. Za rodiči ale jezdím každý víkend s něčím pomoci nebo si jen popovídat,“ svěřila se Milča.
Exkurze a vzdělávání
Po maturitě by ráda pokračovala ve studiu na fakultě žurnalistiky. Rok však plánuje věnovat práci, aby si na školu vydělala. Když narazila na projekt Samsung Tvoje šance, který pomáhá v profesním rozvoji znevýhodněným středoškolákům, spatřila v něm konečně možnost investovat do sebe.
„Žurnalistika a vzdělávání jsou pro mě stěžejní body celoročního programu. Zatím jsem se v rámci projektu zúčastnila kurzu prezentačních dovedností a rétoriky. Absolvovala jsem konferenci o inkluzi a v létě pojedu na týden na Letní žurnalistickou školu nebo se zúčastním exkurzí ve velkých televizích a mediálních domech v České republice. Po dohodě s kariérovými poradci plánuji také exkurze na různé typy škol s odlišnými výukami, kde můžu vidět profesi učitele z více úhlů pohledu. Všechny tyto aktivity mi dávají sílu zvládat stres z mé životní situace, která se ještě nedávno zdála být bezvýchodná. Vždy je ale na čem pracovat, co za to stojí,“ svěřila se Miluška.
