Porucha tělesné integrity je neřešitelná. Uřízněte mi ruku, doktore, žádají jinak zdraví lidé

Vzácná porucha, při níž lidé považují určitou zcela běžnou a zdravou část svého těla za cizí a snaží se v ideálním případě dosáhnout její ampupace, se jmenuje porucha tělesné integrity. I když postihuje jen malé procento lidí, lékaři jí v poslední době věnují svoji pozornost ve snaze zjistit podstatu dané choroby a pomoci lidem, kteří jí trpí. Je to ale více než složité.

Porucha tělesné integrity

Porucha tělesné integrity, tedy stav, kdy člověk není schopen přijmout některou část svého těla za vlastní, byla jako neurologická porucha uznána až v roce 1990, nicméně případy, kdy si lidé z vlastní vůle amputovali končetinu nebo ji poškodili natolik, aby ji musel amputovat lékař, jsou samozřejmě známé již z dřívější doby. Někteří to otevřeně přiznávají, jiní raději předstírají, že šlo o náhodný úraz.

Postižení mají málo možností

Na internetu ale existuje hned několik skupin, kde se lidé této problematice věnují, většinou právě z vlastní zkušenosti. Je možné se zde dočíst o případech, kdy potřeba amputace některé části těla dotyčného zcela pohltí. Pro lékaře je ale logicky problémem skutečnost, že se prakticky vždy jedná o zdravou končetinu, která takový zásah nevyžaduje. Z etického hlediska je proto nemožné takový zákrok provést.

Charlie se ptá...

„Jak je možné, že lékaři jsou již dnes ochotni za určitých podmínek přistoupit na změnu pohlaví člověka, který se necítí být psychicky součátí svého těla, ale k amputaci končetiny, která ‘není moje’, přistoupit nechtějí?“ ptá se v jedné takové diskusi člen skupiny, který si říká Charlie (přiznává ale, stejně jako ostatní diskutující, že nejde o jeho vlastní jméno). „Přitom je podle mého názoru jedno, jestli se chci stát ženou nebo mužem bez nohy,“ doplňuje.

Zásadní problém

Charlieho uvažování má svůj smysl. V obou případech jde o změnu podoby těla a jakkoliv to může lidem, kteří takovým problémem netrpí, připadat nepochopitelné, pro některé jde o životně zásadní problém. Není totiž vidina nápravy takového stavu.

Není možné člověku, který touto poruchou trpí, jednoduše jeho pocity rozmluvit, vysvětlit, že by to bylo zbytečné, logickými argumenty podpořit a vyvrátit jeho představu, že “bez nohy bude teprve kompletní”. Stejně jako těm, kterým nenahánějí hrůzu pavouci, jen těžko arachnofobik vysvětlí, že se mu při pohledu na osminohá stvoření zkrátka udělá špatně, stejně tak lidé s poruchou tělesné integrity nevysvětlí svoje pocity lidem, kteří nejsou ochotni připustit, že je něco takového možné.

Jde o psychickou poruchu

Čím je tento problém způsoben? Jde zkrátka o psychickou poruchu, kterou není postižený člověk schopen zvládnout. Její léčba ale bohužel doposud není možná, lékaři prozatím nenašli způsob, jak takovým lidem pomoci smířit se s vlastním tělem. A tak jsou lidé, kteří trpí poruchou tělesné integrity odkázáni na diskuse ve skupinách, kde se mohou navzájem podporovat a svůj problém probírat s dalšími podobně smýšlejícími, kteří je za jejich názor neodsuzují. V tom nejlepším případě najdou lékaře, který jejich problému alespoň rozumí. Vyhovět jim v jejich přání ale nemůže, respektive nesmí.

Postižení svůj problém řeší sami

A tak bohužel tito lidé berou v některých případech osud nechtěné končetiny do vlastních rukou. Stejně jako další člen dané skupiny, který si nohu pod kolenem rozdrtil kamenem. Neumíme si představit tu sílu touhy po změně, která jej přiměla snášet jistě nesmírnou bolest. Lékařům potom již nezbylo nic jiného než poškozenou nohu skutečně amputovat. „Teď jsem teprve takový, jaký mám být,” uvedl po svém úspěšném pokusu diskutující pod přezdívkou John.

Lidé zkrátka trpí mnoha problémy, které jsou pro jiné nepochopitelné. Ne na všechny je ale možné naordinovat lék, který člověka jeho trápení zbaví. Stejně tak jsou na tom zatím bohužel i lidé, trpící poruchou tělesné integrity.