Při hubnutí mozek nespolupracuje. Odbornice vysvětluje, zda jde hlad ovládat a jak funguje naše tělo
Lidé s nadváhou nebo obezitou zažívají při hubnutí podobné pocity. Mají neovladatelné chutě na něco dobrého a nepřekonatelný hlad, který je pronásleduje na každém kroku. Proč tomu tak je? Bojují totiž se silným nepřítelem. A tím je vlastní mozek.
Mozek člověka je naprogramovaný tak, aby proti hubnutí bojoval. „Je to tak. Chce, aby si tělo zachovalo určitou váhu. A to dokonce tu nejvyšší, kterou člověk dosáhl v minulosti,“ vysvětluje pro náš web obezitoložka Dita Pichlerová. To podle ní vysvětluje fakt, že když se snažíte zhubnout, mozek s vámi nespolupracuje a vy máte pořád větší a větší hlad. „Lidé s nadváhou nebo obezitou popisují při hubnutí podobné pocity. Mají neovladatelné chutě na něco dobrého a nepřekonatelný hlad, který je pronásleduje na každém kroku. Může za to právě mozek.“
Tělo se podle odbornice chce neustále vracet k nejvyšší dosažené hmotnosti a mozek baží po endorfinech. „Ty se vyplavují při konzumaci nám dobrého jídla. Samozřejmě dobrou prevencí je předcházet hladu. A to jednak dostatečným příjmem bílkovin a jednak relativně krátkými intervaly mezi jídly - mluvíme o asi o třech hodinách,“ uvádí Pichlerová.
Třetí opěrný bod je dostatečná hydratace. „Pak nesmíme opomenout, že tytéž endorfiny se vyplavují i při sportu. Nicméně to je poněkud hůře dosažitelná hladina než při konzumaci vepřo knedlo zela.“
Centrum hladu a centrum odměny
Touha po jídle a neovladatelné chutě jsou řízeny určitými částmi mozku. „Rozlišujeme takzvané centrum hladu a centrum odměny. V centru hladu dochází aktivací určitých neuronů k vyvolání hladu, nebo naopak k jeho útlumu. Centrum odměny je zase obecně zodpovědné za pocit uspokojení či odměny. Pro mnohé z nás je takovou odměnou právě jídlo,“ říká Pichlerová.
Když člověk jí nebo přemýšlí o jídle, které je bohaté například na cukr, sůl či tuky, stimuluje tak libé pocity, které stojí za potěšením z odměny. „Pacienti často přichází s žádostí - udělejte mi něco s hlavou. Míní tím, že mají výborné znalosti o dietním režimu, ale cosi jim brání tyto své znalosti dodržet. Prostě emoce jsou silnější než "rozum". Právě nezvladatelné chutě jsou největší překážkou dlouhodobého dodržování redukčního režimu. V horizontu dní by to snad ještě nebyl takový problém, ale časem je chuť na oblíbené jídlo dožene a dopřejí si ho pak ve větším než malém množství,“ popisuje své zkušenosti doktorka.
Důležitá je spolupráce s odborníky
Pokud člověk není schopný chutě a hlad ovládnout vlastní vůlí, může mu v dnešní době pomoci moderní medicína. „Vítáme nové léky, které mají potenciál bažení po jídle zmírnit. Lidé s nadváhou nebo obezitou, kteří obtížně kontrolují chutě vlastní vůlí, dokáží s podporou léků hubnout daleko více než bez nich. Předepsat je dnes může v podstatě každý lékař. Obézní by tak měl spolupracovat nejen s nutričním specialistou nebo obezitologem, případně psychologem, ale především se svým praktickým lékařem nebo internistou,“ doporučuje Pichlerová.
A dá se vůbec obezita vyléčit natrvalo? „Boj s chutěmi a touhou po jídle je celoživotní, ale je pravdou, že návyky se dají po určité době upravit do rozumné normy a oblíbenou pochoutku si pak dopřát jen občas,“ uzavírá známá lékařka.
KAM DÁL: Dívka se svěřila s tím, jak poznala, že je „na čase shodit pár kil“. Tomu se snad ani nechce věřit.
