Sdílíte často fotky z fitka? Pak máte psychický problém

Podle jedné ze studií mají dokonce osoby, které podobné fotky na sociálních sítích sdílejí, psychické problémy.

Oblíbené téma

Každý, kdo je nějakým způsobem aktivní na sociálních sítích, má svoje oblíbené téma. Jsou lidé, kteří ze všeho nejraději, a to dost často, sdílejí fotografie svých dětí. Jiní zase cestují a neexistuje, aby ostatní neinformovali o tom, kde se zrovna nacházejí. Samozřejmě tu platí pravidlo: Čím dále, tím lépe.

Další osobitou skupinu tvoří tzv. “selfíčkáři”, ale najdou se i tací, kteří o sobě vůbec nic neprozradí. Zvědaví jsou jen na životy těch druhých. Jistá studie si tentokrát posvítila právě na ty, kteří cvičí a intenzivně, až nezdravě, se přitom fotografují, jako by to bez toho snad ani nešlo.

Narcismus?

Vědci z londýnské university Brunel zjistili, že osoby, které sdílejí svoji radost z pravidelných aktivit v posilovnách, ale i jiných sportovních programů, vcelku dost inklinují k narcismu. Jejich prioritou a nejdůležitějším cílem je totiž zdokonalit svůj vzhled.

Tyto osoby jsou svým vzhledem často velmi nespokojeny a na to, aby vypadaly co nejlépe, se soustředí až nezdravě. Stává se z toho už taková posedlost, kdy tráví hodně času u zrcadla a psychicky se hroutí z každé nedokonalosti na svém těle.

Proč to vlastně dělají?

No, je to vcelku jednoduché. Tento typ narcismus hledá pozornost mezi přáteli na sociálních sítích a též chce být pozitivně hodnocený. Zajímavé vcelku je to, že “lajky” často podobné osoby dostávají od přátel, kteří podobnému druhu posilování neholdují, často dokonce snímky nepovažují za úžasné a leckdy nejsou ani fanoušky sportu.

Velmi často se tak stává, že lajkují ti, kteří chtějí své kamarády podpořit, a to právě tou milou formou. Často se ale stane, že takto nezdravé chování neschvalují.

Pomíjivý charakter

Podobně uměle vybudované sebevědomí je ovšem hodně nestálé. Ono je to vcelku jednoduché. Člověk, který se v posilovně nebo při sportování obecně věnuje více focení než oné aktivitě, tak ji samozřejmě nedělá na 100 % a následně klesá celková efektivita.

Určitě není od věci se fotit a pozorovat, jak se člověk zlepšuje, jak jeho tělo ztrácí na nedokonalostech a nabírá formu. Tohle ale stačí realizovat třeba jednou za měsíc nebo za čtrnáct dní.

Bohužel se najdou tací, kteří si dokonce své cvičení nahrávají a streamují ho živě, případně udělají během hodiny cvičení 10 fotek na Instastories. Tam je pak jasné, že pauzy mezi jednotlivými sériemi jsou velmi dlouhé, tělo a svaly chladnou a nedostane se z nich podobného výkonu.

Právě proto tito lidé většinou nevypadají ani zdaleka tak jako ti, kteří ve fitku poctivě pracují, nesledují okolí a soustředí se pouze na sebe. Někdo ale tu umělou a internetovou podporu prostě potřebuje, což často bývá díky pocitům méněcennosti z reálného života. Ten ale internet nikdy nenahradí, ač je pravdou, že v dnešní době už to vypadá naopak.