Zabíjel zvířata kvůli důkazům o fungování kožešinových farem. Teď končí, jejich majitelé tratí miliony
Představte si, že jste vegetariáni, přesto jíte maso, abyste pak mohli svědčit o tom, jak je "hnusné". Ještě mnohem hůř se musel cítit ochránce zvířat, který je sám zabíjel v rámci "vyššího dobra". Co prožíval? A co nyní bude s majiteli kožešinových farem, kteří najednou přišli o byznys, do kterého investovali velké peníze?
Milovníci kožichů z lišek a norků ostrouhají už od února roku 2019. Poslanci po téměř dvaceti letech proseb od ochránců zvířat návrh na zákaz provozování kožešinových farem schválili. Mapování tohoto byznysu, kampaně a protesty tak nepřišly vniveč. Posledních devět podnikatelů už brzy zavře brány svých živností.
Výpověď, ze které mrazí
Od roku 2000 se ochráncům přírody podařilo "zničit" sedmnáct kožešinových farem. Teď zanikne posledních devět takových míst. "Máme velkou radost, pracovali jsme na tom šestnáct let. Tehdy kožešinové farmy nikoho nezajímaly. Až postupem času, když jsme začali zveřejňovat drastické fotky, si toho společnost začala všímat," uvedla koordinátorka kampaně proti srsti Lucie Moravcová.
Mnoho těchto dokumentů získal jeden z ochránců ze Svobody zvířat, který se v roce 2004 nechal potají zaměstnat v kožešinové farmě v Souměři. Zdokumentoval tak chovatelskou praxi a kruté zacházení se zvířaty. I on zabíjel. Jak říká, pro dobro věci. Z jeho výpovědi místy až mrazí. Říkejme mu třeba pan David. "Při mém čtyřicetidenním pobytu v tomto koncentračním táboře umřelo 27 zvířat, o kterých vím. Toto číslo je reálně ještě větší, protože jsem občas o víkendu mohl opustit farmu, takže jsem neměl celkový přehled," vypráví.
Zvířata čekala pouze na páření a smrt
Na farmě "žilo" 2 100 lišek. Jejich každodenní "život" byl prý nepředstavitelným utrpením. "Farma byla rozdělená na devět stád. Dostal jsem to největší, asi 300 polárních lišek. Tato práce spočívala v tom, že jsem kleštěmi uchopil samici za krk, vyndal ji z klece, zkontroloval velikost přirození a podle velikosti ji hodil k samcovi," popisuje David množení lišek.
Přiznává, že to ale nebylo jen tak. "Zní to jednoduše, ale chytit agresivní, vzteklou lišku za krkem, to byl nadlidský výkon. Ty nejvzteklejší lišky, a nebylo jich málo, se nenechaly chytit hned, a tak se opakovaně zakusovaly do železných kleští," pokračuje. Tehdy ještě netušil, že to nejhorší ho teprve čeká.
Proudy krve a nešťastný ochránce zvířat
Po pár minutách boje, který Davidovi často připadal jako nekonečný, došlo na krvácení. "Po několika marných pokusech chytit lišku za krk následoval proud krve z tlamy. Začal jsem těmto incidentům předcházet. Kolega mi ukázal, jak na to. Lišky jsem velmi agresivně kleštěmi natlačil na zadní pletivo, mnohokrát se přidusily, a velmi rychle jsem je za ocas vytáhl z klece ven. Ty klidnější na tom nebyly o moc lépe. Nechaly se uchopit za krk, ale bylo to pro ně natolik stresující, že se každá podělala a pomočila."
Ošetřování pokousaných zvířat neexistuje
Zvířata jsou často velmi vystresovaná a agresivní. Když už se podaří samici hodit do klece k samci, ne vždy se "skamarádí". "Po návratu ke kleci, kde byly lišky asi 15 minut o samotě, měla samice celý bok od krve. Nestávalo se to často, ale občas se pokousaly. Pohled na zkrvavenou lišku byl hrozný." I když by David samici rád ošetřil, dostal vždy jediný pokyn - vyndat ji od samce a dát ji do prázdné klece. Tam pak dál tiše trpěla.
O kousek dál ležela další liška v bolestech. Umírala. "Ptal jsem se sám sebe: Proč?! Nikdy jsem neviděl žádné zvíře umírat v bolestech, ale tahle liška se očividně trápila. Šel jsem za svým kolegou Petrem a zeptal se ho, co s ní. Jeho odpověď mě dost šokovala. S úsměvem řekl: "Ona už tam takhle leží čtyři dny, čekám, až umře."
Zabíjí každoročně 75 miliónů zvířat
Kolem roku 2000 bylo v České republice aktivních 26 kožešinových farem. Tento počet se za následujících deset let snížil na 19. V současné době je jich už "jen" 9. "Ty největší jsou zničeny, ve Středočeském kraji nenajdete žádnou," potvrdila nám Moravcová.
Podle veřejného mínění chtělo 83 % lidí, aby se farmy zavřely. Jejich přání bylo nakonec vyslyšeno. "Je to vítězství myšlenky, že pro zabíjení zvířat kvůli módě už neexistuje mezi českými politiky podpora. Je to také vítězství občanského sektoru a iniciativ, které pomohly toto poznání poslancům zprostředkovat," liboval si poslanec Robin Böhnisch.
Z podnikatele žebrákem?
Majitelé kožešinových farem se dostávají do těžké situace a s rozhodnutím poslanců, kteří zákaz schválili, nesouhlasí. "Pan Böhnisch chce zřejmě zlikvidovat republiku. Nedělám nic nezákonného. Tady už nemá zastání ani slušně pracující člověk. Poslanci dokázali zlikvidovat prosperující firmu ze dne na den," rozčiluje se majitel největší české kožešinové farmy ve Velkém Ratmírově David Vojtíšek.
V roce 2014 dostal pan Vojtíšek seznam podmínek, za jakých může dále podnikat. Vše splnil. Dnes mu ti, kteří mu je stanovili, firmu zavírají. "Nacpal jsem peníze do věcí, které jsou dnes neprodejné. A zvířata se stejně budou muset zabít."
Kompenzace je jim k smíchu
Majitelé farem mohou zažádat o kompenzační prostředky. "Většina z nich už poslední roky nevydělává, některé farmy dokonce krachují a jsou tak rádi, že jim vlastně teď někdo pomůže," vysvětluje Moravcová. To ale není případ Davida Vojtíška. "Kompenzace by měla být ve výši jednoho průměrného ročního zisku, což je pro mě nesmysl, když jsem do firmy investoval 30 miliónů."
Boj ale prý stále není zcela u konce. Novelu zákona musí schválit ještě Senát a také podepsat prezident. A kdo ví, co se ještě může stát. Na druhou stranu předpokládat, že by vliv několika zbývajících majitelů farem byl tak velký, aby zvrátili pro veřejnost takto zásadní rozhodnutí? To už je asi hodně velká fikce.