Život se schizoidem není žádná idylka. Za určitých podmínek se ale i takový vztah dá zvládnout

To, že se z manžela po krátkém čase po svatbě vyklube schizoid, nemile překvapí nejednu zamilovanou manželku. „Copak se s ním stalo a proč se tak náhle změnil? Jak to, že si s ním už nemohu normálně povykládat a proč mě nikdy neobejme?“ klade si žena otázky, na něž nemá ale smysluplnou odpověď. Může ji však uklidnit to, že její manžel se výrazně nezměnil, pouze se vrátil ke své původní podobě. Manželku má již jistou, lovit ji již netřeba, tudíž není nutné se dále více snažit na vztahu pracovat.

Zatímco schizoidova žena zažívá pocity marnosti a chování jejího manžela ji dovádí k zoufalství, její muž se tiše směje pod vousy. Vlastně ne, chování jeho ženy ho nechává naprosto chladným, proč by se měl zajímat o něco tak přízemního, jako jsou city jeho partnerky?

Ja poznáte poznáte schizoida?
Pro schizoidní poruchu osobnosti je příznačná rezervovanost v citové oblasti a mezilidských vztahů. Schizoidovi je nejlépe o samotě, kdy se může věnovat svému velmi bohatému vnitřnímu životu a snění. Hlavními rysy schizoida jsou pak:

• odtažitost a záliba v samotářských činnostech
• emoční chlad a neschopnost vyjadřovat vřelé city
• podivínství a mrzoutství
• nedostatek důvěrných vztahů nebo touhy po nich
• lhostejný postoj ke kritice nebo chvále.

Schizoid v Evině rouše
Na obranu mužů však připusťme, že schizoidem mohou být i ženy, ale v menším měřítku. Schizoidní porucha osobnosti je přece jen více typická pro muže.

Žena-schizoid není ta citlivá brunetka s očima modrýma jak dvě lesní tůňky, jež něžně přenáší přes cestu mravenečka, aby ho automobil nepřejel. Schizoidní žena se vyznačuje racionálním přítupem k životu a své snažení cílí hlavně na výkon než na podrobný rozbor citů. Ano, taková žena může působit až nežensky.

Jak z dítěte vyroste osoba se schizoidními rysy?
Poměrně jednoduše. Stačí, aby dítě vyrůstalo v prostředí bez lásky - tedy v rodině, v níž se pěstují jen formální vztahy s abscencí citu. Dítě může mít vše z materiálního hlediska, ale postrádá opravdový zájem rodičů. Disponuje-li takové dítě navíc i malou smyslovou reaktivností, kdy v něm běžné podněty okolí nevyvolávají žádný zájem a odezvu, pak je celkem pochopitelné, že z takového jedince vyroste schizoid.

Český psycholog PhDr. Tomáš Novák ve své knize Proč se mnou nemluvíš?! jako typický přiklad muže-schizoida uvádí britského následníka trůnu prince Charlese, jehož od útlého dětství vychovávaly chůvy. Královna Alžběta mu v předškolním věku věnovala pravidelně pouze dvacet minut svého času. Pak se není čemu divit, že se ráno po svatební noci princ Charles zvedl z lůžka, v němž odpočívala princezna Diana, a sám odešel chytat ryby...

Co na schizoida platí a jak s ním žít?
Život se schizoidem není snadný a ne všechni takový partnerský vztah ustojí. Schizoid neumí být týmový hráč, a protože mu zároveň chybí pochopení pro druhé a umění empatie, působí ve vztahu spíše jako slon v porcelánu.

Žít, objevovat, milovat: Seznamky už neletí, teď je tu něco úplně nového

Přednost dává svým zájmům a za svým si jde, ať to stojí, co to stojí. Přestože je v jádru kolenovrt, který je na své peníze velice opatrný a každou korunu desetkrát v ruce obrátí, než ji vydá, na vlastní koníčky neváhá vynaložit i velké finanční částky. Přitom pochopitelně nebere ohled na rodinné potřeby. Bohužel jeho chování neovlivníte domluvou ani vysvětlováním, vůči nimž je zcela imunní.

Chcete-li se schizoidem vycházet, protože už s ním máte děti a nestojíte o rozbití rodiny, pak je nutné se naučit ho brát takového, jakým je. Jeho nezměníte, protože on své chyby nevidí a nemá potřebu se vůbec měnit nebo někomu přizpůsobovat. Schizoid má však i některé pozitivní rysy, jež lze ocenit:

• bývá dobrý pracovník za situace, že vykoná zaměstnání, které ho baví
• nezajímá se o povrchní věci a pozlátka
• nevyžívá se ve žvanění, spíše hovoří málo
• bývá spolehlivý
• nevyhledává milenecké mimomanželské vztahy
• když už něco pronese, většinou si za tím stojí
• obvykle nerozhazuje peníze, nemůže tedy rodinu dostat do finančních problémů.

Pro ženu, jejímž partnerem je muž se schizoidními rysy, platí, že se musí naučit jednat sama za sebe a nespoléhat se na to, že ji v těžkých situacích muž nabídne pomoc. Odchov je to vpravdě studený, ale z ženy se stane nezávislá osoba, vědoma si své vlastní ceny. Svého muže nepředělá a potřebuje-li zažívat i chvíle plné vzájemného citu a porozumění a nerozbíjet přitom rodinu, tak si musí pořídit psa.