Zubní hygiena ve starověku: Pasty s drcenými koňskými kopyty a žvýkací tyčinky

Že ve starověkém Egyptě dbali na to, jak vypadají, vás určitě nepřekvapuje. Ostatně kresby na stěnách uvnitř objevených pyramid dokládají, že Egypťané měli cit pro estetiku. Pochopitelně, že nevynechali ani péči o své zuby. K čištění ústní dutiny už v době 5000 let př. n. l. používali hlavně svůj ukazováček nebo zubní dřívko a zubní pastu, již vyráběli ze směsi podrcených vaječných skořápek, pemzy, rozdrcených volských kopyt, vody a myrhy, což je sušená míza stromu myrhovníku.

Není bez zajímavosti, že myrha byla ve starověku velmi ceněná, přičemž její hodnota bývala ještě větší než její váha ve zlatě. Jak chutnala taková egyptská pasta, se můžeme jen domýšlet. Pravděpodobně však zcela odlišně, než na co jsme zvyklí v dnešní době, kdy máme na výběr hned z několika desítek zubních past od různých výrobců.

Že byla pro staré Egypťany hygiena ústní dutiny velice důležitá, dokládá i to, že mumie vybavovali na cestu na onen svět také zubními dřívky, jak o tom vypovídají i archeologické nálezy.

I Babyloňané si přiložili své polínko do historie čištění zubů

Posuňme se v čase trochu dále - ani obyvatelé starověkého Babylonu nenechávali své zuby ležet jen tak ladem. V období okolo 3500 až 3000 př. n. l. začali totiž používat k očistě zubů od zbytku potravy žvýkací tyčinky v podobě větvičky, jež měla konce od žvýkání roztřepené.

Ostatně kdo má v oblibě všechno raw a přírodní, zcela určitě i v současnosti už slyšel o žvýkacích větvičkách z rostliny s poetickým názvem salvadora perská. Ty vynikají výbornými čisticími a lešticími účinky, navíc rostlina obsahuje i antimikrobiální látky, jež potlačují množení bakterií v ústní dutině a omezují tvorbu zubního plaku. Takže nic nového pod sluncem - vše tu bylo už dávno.

Zubní kartáček vynalezli v Číně

Čištění zubů nedávalo spát ani obyvatelům staré Číny. A tak vedle střelného prachu a papíru dali světu také zubní kartáčky. Začali je asi v 15. století př. n. l. vyrábět ze štětin divokého sibiřského vepře, jež zasunuli do kosti nebo do bambusového dřívka. Hle - zubní kartáček byl na světě. Díky obchodním cestám se tento převratný vynález dostal i dále do světa.

Prasečí štětiny se na výrobu zubních kartáčků v Evropě používaly dokonce ještě ve 30. letech minulého století, než je nahradil umělý materiál - nylon. Z něho se vyrábějí štětiny do zubních kartáčků v současné době, přičemž si můžeme vybrat, jaké jejich tvrdosti dáme přednost.

Starověké pasty se lišily dle místa výroby
Každý starověký národ si čisticí pastu na zuby vyráběl dle svého receptu. Zatímco Egypťané drtili volská kopyta, Římané a Řekové používali spíše rozdrcené kosti a mušle. Tato směs sama o sobě příliš chutná nebyla, tudíž aby bylo čištění zubů příjemnější a zážitek z něho lepší, přidávali do zubní směsi i výtažky z bylin, dřevěné uhlí v prášku nebo kůru stromů. Prostě si pomáhali nejlépe, jak uměli.