Bezzubého krále Ludvíka II. zbavili svéprávnosti. Podivínského panovníka přijeli bránit hasiči ze širokého okolí
Když Ludvík II. roce 1864 nastoupil na bavorský trůn, měl mladý panovník podle všech zpráv skutečně tu nejlepší vůli být tím nejlepším králem, jakého by si jeho země mohla přát. Osud mu ale určil docela jinou, nezáviděníhodnou roli. Ukázalo se, že je v panování slabý, v rozhodování nejistý a co do vůle překonávat překážky na tom byl ještě hůř. Jak to všechno začalo a hlavně dopadlo?
Maličký Ludvík, tedy Ludwig Friedrich Wilhelm, se narodil do rodu Wittelsbachů, knížecího rodu, který bohužel nijak nevynikal psychikou svých členů. Už od kolébky si tak nesl zárodek možných budoucích problémů, které se bohužel v průběhu jeho života projevily naplno. Ostatně jeho poměrně tvrdá výchova mu na klidu a jistotě určitě nijak výrazně nepřidala. Známou je třeba historka, že jej jeho pečovatelé nutili denně přeplavat nedaleké jezero, a to prakticky kdykoliv, kdy to teploty podle jejich mínění dovolovaly. A rozhodně to nebylo jen v létě.
Jemná romantická duše
Ludvík byl ale docela jiného založení a místo srdce odhodlaného sportovce a vůdčí osobnosti v něm dřímal milovník umění. Hudba, obrazy, literatura - to byl svět, kterým se rád obklopoval, kterému také rozuměl a který chtěl podporovat. Jenomže se narodil jako první syn, a tedy i korunní princ do známého a mocného rodu, a tak se také jeho výchova musela podřídit jeho budoucí roli. Bohužel pro tuhle mladou a citlivou romantickou duši, které víc než skutečná správa země učarovaly pohádky, které v dětství jako jiné děti slýchal a v nichž se králové objevovali hlavně jako hrdinové na bílých koních, žijící na nádherných zdobných zámcích. Takovým králem chtěl být i Ludvík.
První dny a roky na trůnu
Uběhlo 18 let od jeho narození a Ludvíkův otec, král Maxmilián II. Bavorský, zemřel. Řada přišla na Ludvíka a je možné poznamenat, že si mladičký vládce nejprve dokázal získat srdce svých poddaných. To ještě ale netušili, co je s milovníkem pohádek na trůnu v budoucích letech čeká. První problém přišel už po dvou letech, kdy začalo Rakousko, jako bavorský spojenec, bojovat s Pruskem. Bavorsko nemohlo stát stranou a muselo se přidat k Rakousku, což ale bohužel nakonec nebyla ta vítězná strana, a tak i na Ludvíkovu zemi padla povinnost platit válečné reparace. To mladého krále doslova znechutilo a ztratil jakoukoliv vůli k plnění dalších vladařských povinností. Navíc už v té době se u něj nějaký čas projevovaly opravdu zvláštní nálady a chování, takže k problémům nebylo daleko.
Bez zubů, bez lásky, bez panovnických zájmů
Kde to všechno začalo? Pomineme-li nespornou roli Wittelsbašských genů, nastal velký zlom v psychice krále v jeho dvaceti letech, kdy přišel o přední zuby. Jako mladík milující krásu dbal velmi také o svůj vzhled a takový problém jej hluboce zasáhl. Svoji nevyrovnanost začal řešit jídlem v takovém množství, že se všichni kolem jen divili, jak se jim první muž Bavorska mění před očima. Ten navíc stále nemohl najít životní partnerku, jak se od něj čekalo. S příbuznou, sestřenicí Sofií, byl sice zasnouben, ale do sňatku se nijak nehnal. Později se ukázalo, že měl jiné představy i v této oblasti života, jak dokazuje například jeho soukromá korespondence s Richardem Wagnerem.
Král jako z pohádky?
Ludvíkovi se nedařilo v osobním životě a vládnutí jej prostě nebavilo. Zato se doslova vyžíval v utrácení za umění, za stavbu doslova pohádkových paláců, jaké viděl ve svých pohádkami ovlivněných snech. Jenomže na takové výdaje nebyla královská ani ta státní pokladna připravena a královo okolí se začínalo obávat důsledků panovníkových rozmarů.
Chtěl Bavorsko "přestěhovat" do Ameriky
Když ale vyslovil nápad, že by bylo možná nejlepší Bavorsko prodat a za utržené peníze si pořídit nové území někde v Jižní Americe, bylo toho už na Ludvíkovo okolí moc. Jeho nejbližší služební a také spolupracovníci nechali hned u několika odborníků vypracovat posudek, který prokázal královu pomatenou mysl. Zarážející na tom je, že všichni posuzovatelé svůj verdikt vynesli, aniž by se s Ludvíkem II. osobně setkali, nicméně daleko od pravdy patrně nebyli.
Králi přijeli na pomoc hasiči
A tak byl tehdy čtyřicetiletý panovník zbaven svého úřadu, ale vzdát se nechtěl. Měl také svoje zastánce, kteří přišli proti jeho plánovanému převozu na zámek Linderhof protestovat. Byly mezi nimi i hasičské sbory ze širokého okolí. Nakonec ale musel sám Ludvík II. i jeho příznivci ustoupit. Novým bydlištěm podivínského panovníka se měl stát zámek Berg, kam byl sice převezen, ale zdejší vzduch si dlouho neužil.
Nešťastný život zakončil nešťastnou smrtí
Sesazený král se ve svém novém bydlišti sotva dvakrát vyspat, než byl spolu se svým doprovodem nalezen mrtvý v místním jezeře. Na jeho těle prý nebyly známky násilí, v plicích lékaři při pitvě nenašli vodu. Zdá se tedy, jako by se ani neutopil, ani nebyl zabit. Historikové tedy nabízejí teorii, že se král snažil ze svého zajetí uprchnout a jako vynikající plavec s tvrdým výcvikem z dětství k tomu zvolil právě vody jezera. Chladná voda ale mohla přivodit mrtvici nebo infarkt a čtyřicetiletý Ludvík II. neměl šanci na záchranu. Jeho život tak skončil stejně nešťastně, jako byl i králův život.
Narodit se s pověstnou stříbrnou lžičkou v ústech zkrátka není vždycky jen výhra…
Zdroj: en.wikipedia, tuttobaveria, iprima
KAM DÁL: Problémy se spánkem: Lékařka prozradila, jak rychle usnout i v letních měsících
