Byli bratři Mašínové hrdinové, nebo vrazi? Neustále odpovídáme na špatnou otázku
Od útěku bratří Mašínů z totalitního Československa letos uplynulo již 70 let. Ani tato dlouhá doba nám nedokázala vyjasnit dilema, zda šlo o vrahy, kteří nemilosrdně popravili strážmistra Honzátka či pokladníka Rošického, nebo hrdiny, kteří se beze strachu pustili do boje proti totalitní zvůli a vydobyli si cestu ke svobodě. Jedná se však o falešné dilema. V diskuzích o jejich možném vyznamenání bychom si měli položit zcela jinou otázku.
Je noc z 31. října na 1. listopadu, do západního Berlína vjíždí vlak s mužem ukrytým na podvozku. V tu samou chvíli přes sovětská kasárna vstupují do západní zóny jiní dva muži. Dokázali to. Ctirad Mašín slézá z vlaku a jde hledat odvoz na americkou základnu. Josef Mašín a Milan Paumer vstupují na policejní stanici a postřeleného Milana odváží sanitka. Měsíc trvající odysea končí. Je čas začít spolupracovat s CIA na výcviku a nasazení do Československa v rámci chystané třetí světové války.
Spor o Mašíny
My už dnes víme, že se třetí světová válka nekonala, Mašínové šli po pěti letech služby v americké armádě do civilu. Jejich statečný útěk tak nevedl ke spolupráci s USA v boji proti totalitnímu režimu, ani neposílil tzv. třetí odboj. Nakonec zbyla jen statečná cesta za vlastní svobodou.
Dodnes nemáme vyjasněné, jak to s těmi Mašíny vlastně bylo. Diskuze se obvykle zplošťuje na falešné dilema – buď hrdinové, nebo vrazi. Buď si zaslouží státní vyznamenání, nebo by měli být zpětně stíháni za vraždy. Nic mezi tím. Pojďme se podívat na stručný souhrn argumentů pro oba striktní názory.
Mašínové jako vrazi
-
13. září 1951 zastřelil Josef Mašín strážníka Oldřicha Kašíka na služebně Sboru národní bezpečnosti (SNB) v Chlumci nad Cidlinou při neúspěšném pokusu o získání zbraní.
-
28. září 1951 Ctirad Mašín podřízl strážmistra Jaroslava Honzátka omámeného chloroformem na služebně v Čelákovicích.
-
2. srpna 1952 Josef Mašín zastřelil pokladníka Josefa Rošického při přepadení dodávky peněz, které chtěli na osvobození Ctirada z jáchymovských uranových dolů.
-
7. září 1953 vystřelil Ctirad Mašín oko veliteli hasičů Janu Leciánovi a postřelil ho do hrudníku, poté co je hasič nachytal, jak s Josefem Švédou zapálili 17 stohů slámy u vesnice Pivín nedaleko Kroměříže.
Nahlížíme-li na činy Mašínů touto optikou, mohou se nám jevit jako chladnokrevní vrazi. Měli bychom však brát na zřetel slova badatele Jiřího Padevěta: „Pokud někdy v souvislosti s Mašíny padne slovo kontroverzní, je to proto, že kontroverzní byl samotný komunistický režim.“ Jinými slovy, je potřeba brát konkrétní činy v konkrétním kontextu, ne zpětně z pohodlí domova odsuzovat.
Mašínové jako hrdinové
- 2. října začala velká měsíční odysea, při níž urazili bezmála 400 km o hladu, žízni, zimě, v patách s dvaceti tisíci východoněmeckými policisty a příslušníky sovětské armády.
- V přestřelce na nádraží u obce Uckro se dokázali ubránit velké přesile východoněmeckých policistů a uprchnout a také se dostat z obklíčení lesa u obce Reichwalde.
- Také přečkali dlouhé hodiny bez hlesu pod hromadou klestí, zatímco kolem bloumali němečtí policisté se psy a žertovali o prostřílení této hromady.
Není se co divit, že se epický útěk stal filmovým námětem. Ovšem, můžeme si klást otázku, zda jakýkoli jejich čin měl nějaký společenský dopad. Historik Petr Zídek poznamenává: „Svými činy dosáhli pravý opak toho, co chtěli. Ten režim se nijak nezhroutil, ani nezpochybnil a jeho represivní charakter se spíše utužil. V odboji nedosáhli nic, jenom velkému množství osob z jejich blízkosti fatálně narušili život. Někteří zemřeli ve vězení, jako jejich matka, nebo byli přímo popraveni.“
Položme si správnou otázku
Bratři Mašínové a Milan Paumer o oprávněnosti svých činů nikdy nepochybovali. Později v rozhovorech hovořili o válce, kterou podle nich komunistická diktatura vyhlásila občanům. Ve válce platí právo ius in bello, a tedy vražda na tyranu není zločinem. Můžeme diskutovat o uměřenosti podřezání omámeného a spoutaného strážmistra Honzátka nebo zastřelení pokladníka Rošického. Na druhou stranu můžeme vyzdvihovat statečnost a neohroženost ve svém boji za svobodu.
Zplošťování diskuze na otázku, zda byli Mašíni hrdinové, nebo vrazi, je naprosto nesmyslná, neboť byli tak trochu obojí a záleží na úhlu pohledu. Tato otázka patří mezi morální dilemata, na něž má každý svou odpověď a nikdy nemůže nastat společenský konsensus.
Při diskuzích, zda by měli Mašínové dostat státní vyznamenání, bychom se měli zabývat spíše tím, co lze fakticky doložit a vyargumentovat. Proto bychom si měli položit zcela jinou otázku: Vykonali něco záslužného pro stát, svobodu a demokracii, pro lidi? Nebo vedli svoji soukromou válku bez společenského dopadu?
Zdroje: Česká televize, Český rozhlas, novinky.cz, denik.cz
KAM DÁL: Jak vypadala kráska, která stála předlohou soše Svobody? Dnes by po ní muži šíleli
