Jak se žilo dětem ve středověku: Tvrdá dřina a nezájem, nebo láska a rozmazlování?
Středověk si nejspíš většina z nás, kteří už nevěří na pohádky, představí jako dobu nehostinnou, plnou utrpení a bolesti. Dospělí chudí lidé od rána do večera dřeli na poli a spolu s nimi také jejich i docela malé děti. Ty v představách mnoha lidí tehdy neměly žádná práva, žádné veselé dětství, jen povinnosti a trápení. Jak to bylo podle nových výzkumů doopravdy?
Jak potvrzuje nový pohled historiků na období středověku, byla tato doba oproti minulým domněnkám k dětem naštěstí patrně mnohem shovívavější a příznivější. Nic to nemění na skutečnosti, že dětská úmrtnost dosahovala skutečně obřích rozměrů, smrt byla v rodinách doslova všudypřítomná. Umírali novorozenci i mírně odrostlejší děti, často na infekční choroby, které ještě v té době nebyly léčitelné, jindy na následky úrazů. Možná i z toho pramenil názor, že se rodiče s jejich odchodem smiřovali snáze, protože na to „byli zvyklí“.
Nepleťme si období...
Zdá se ale, že všechny podobné předpoklady byly alespoň částečně mylné a vycházejí také z toho, co víme o době, která měla teprve přijít, o době Viktoriánské, kde skutečně děti pracovaly do úmoru ve velmi těžkých podmínkách, jako byly doly a podobně. Středověk byl ale k dětem mnohem mírnější. Dokonce i chudé děti měly možnost si hrát se svými vrstevníky a i když samozřejmě rodičům pomáhaly v hospodářství, stále jim byly ukládány většinou jen takové úkoly, které odpovídaly jejich schopnostem a možnostem – a to i v učení, kam chlapci odcházeli přibližně ve čtrnácti letech. Dívky pak většinou zůstávaly v hospodářství a učily se od svých matek pečovat o domácnost a rodinu.
Smrt dítěte byla vždy tragédie
A že by se snad tehdy rodiče snáze smiřovali se smrtí svých potomků? Ani to není pravda a svědčí o tom mnohé tehdejší záznamy, hovořící o zázracích, které jsou vázány na nemocné děti. Právě o jejich záchranu rodiče často (a mnohdy bohužel neúspěšně) prosili doslova všechny svaté. I tehdy byly ve většině rodin, tak jako dnes, děti považovány za dar a bohatství.
Krajky, hračky a tvrdá výchova
Docela jinou kapitolou pak samozřejmě mělo být dětství v bohatých rodinách, ale v tomto případě se naše představy od reality tak výrazně neliší. Jejich mládí bylo poznamenáno luxusem, jaký tehdejší doba dovolovala, množstvím dokonalejších a lepších hraček, ale také studiem a získáváním nutných dovedností, které jim měly v budoucnu zaručit, že se dokáží postarat o rodový majetek. Ani ony tedy jen neležely na nadýchaných polštářích… Díky zajištění rodiny, která si mohla dovolit lepší lékařskou péči, ačkoliv stále v mezích středověkých možností, měly samozřejmě bohaté děti větší naději na přežití až do dospělosti, i když ani tady nebylo nic jisté.
Jsme pořád stejní
Zdá se vám, že tehdejší výchova byla přece jen mnohem přísnější a děti byly na rozdíl od těch dnešních slušnější, poslušnější a pracovitější? Tehdejší moralisté si to nemysleli. Dokonce se objevují zmínky o tom, že jsou i děti z chudších rodin příliš rozmazlovány a chráněny rodiči před realitou, což bylo považováno za cestu do zhouby. Jaký v tom byl rozdíl od dnešního vnímání výchovy dětí?
Zdroj: historyofyesterday, renstore, wikipedie
KAM DÁL: Sentimentální vzpomínka na začátky Ivety Bartošové. Budou autoři parazitovat na jejím tragickém konci?
