Jan Žižka by neměl radost. Poslední velká bitva husitů se odehrála u Křeče a skončila totálním fiaskem

Jak to bylo s husity a jejich slavnými i méně slavnými bitvami? Možná si útržky pamatujeme ještě ze školy a ten, kdo se o dějiny zajímá, tuhle jejich kapitolu jistě nevynechal. Zajímavé ale je, že mnohé kapitoly, věnující se husitskému hnutí v jeho revoluční fázi, končí bitvou u Lipan. Pak už jako by se snad na bojištích ani nic významnějšího nedělo. A přitom se o dalších 15 měsíců později husité objevili u Křeče, kde svedli svoji teď již skutečně poslední velkou bitvu s katolickou šlechtou. Událo se to na jihu Čech, které se staly hlavním dějištěm další husitské historie.

Rozbuškou se stal útok na Lomnici

Podnětem k bitvě u Křeče byl útok Oldřicha II. z Rožmberka na Lomnici nad Lužnicí, což bylo město (a hrad) úzce spojené s husitským hnutím. Jednu dobu zde dokonce jako hejtman působil Jan Roháč z Dubé. A tak není divu, že když se podařilo do Tábora dopravit zprávu o obléhání města, vydali se husité svému spojenci na pomoc. Bylo to v létě roku 1435…

Opravdu to bude tak jednoduché?

Zpočátku vypadalo všechno celkem nadějně. Husité se bez problémů dostali nejen k městu, ale dokonce i přímo do města, kde najednou přibylo kolem tisícovky mužů, na padesát vozů a nové zásoby munice i jídla. Bylo to až podezřele jednoduché. Další děj už ale tak příznivý být neměl. Husité v Lomnici nějaký čas pobyli a 17. srpna roku 1435 se vydali zpět k Táboru.

Osudný útok Rožmberka

Na to ale Oldřich Oldřich z Rožmberka čekal, nechal vojsko sledovat a nečekaně na něj zaútočil právě u obce Křeč. Šlo o tak rychlý útok, že husité nebyli (jak se později ukázalo) schopni si dokonale vybudovat osvědčenou obranu, tedy známou vozovou hradbu, s jejíž pomocí vítězili v bitvách i nad silnou převahou nepřítele.  Podařilo se jim ale vyslat poslat se vzkazem do přibližně dvacet kilometrů vzdáleného Tábora, odkud samozřejmě okamžitě vyrazila pomoc o síle kolem tří set mužů. Rožmberské vojsko je ale objevilo a nedovolilo jim posílit již obklíčené spolubojovníky. Z tisícovky husitů, kteří se opevnili u kostelíku v obci Křeč, zbyly dvě stovky bojovníků, převážně šlo o jízdu, ostatním se stala bitva u Křeče osudnou, ať už byli přímo zabiti, nebo vzati do zajetí.

Raději vyjednávat...

Šlo o poslední bitvu husitů, v níž hrál roli velký oddíl bojovníků, oddaných myšlenkám Jana Husa i cílům Jana Žižky z Trocnova. Neznamená to samozřejmě, že tyto ideály zanikly, ale nebylo již dost bojovníků k otevřeným bitvám a také se po dvou tak drtivě prohraných bitvách - tedy u Lipan a u Křeče - husitům do dalších přímých vojenských střetů tolik nechtělo. Proto se začali soustředit na politickou stránku a vyjednávání, včetně dohody se Zikmundem.

KAM DÁL: Ischias neboli houser trápí mnoho lidí. Můžeme se proti němu bránit a předejdeme tak i několikatýdenní neschopnosti.