Klement Gottwald chtěl dělat revoluci. Před partnerkou s dítětem zbaběle prchl
Vůdčího představitele KSČ Klementa Gottwalda známe jako člověka, který byl jedním ze spolutvůrců mašinérie na smrt v podobě vykonstruovaných politických procesů. Gottwald také neváhal obětovat i své nejbližší, pokud šlo o jeho vlastní pozici a loajalitu k Moskvě. Tento "revolucionář z povolání" měl dceru Martu, o kterou se nechtěl starat, což jeho životní partnerka Marie (Marta) Gottwaldová nesla těžce.
Nechvalně proslulý přední komunistický činitel Klement Gottwald zasvětil takřka celý život revoluci v Československu. Vyučený stolař záhy zjistil, že truhlařina, která mu mimochodem příliš nešla a nepřirostla k srdci, nebude v jeho životě tou nejdůležitější činností. Vábilo ho naopak "revoluční volání" a radikálně levicové myšlenky. Brzy začal číst Marxovy a Leninovy spisy a další práce, které jej utvrzovaly v jeho přesvědčení, že komunistická cesta je ta správná. A brzy také začal stoupat ve stranické hierarchii.
Revoluce nade vše
Svou kariéru začal jako novinář na Slovensku. V roce 1926 se již etablovaný žurnalista a poměrně známá figura komunistického hnutí přesidluje do Prahy, kde představuje opozici vůči vedení Bohumila Jílka a Václava Bolena, kteří podle něho nebyli schopni probojovat bolševizaci tak, jak si přála Komunistická Internacionála. Na V. sjezdu KSČ levé křídlo kolem Gottwalda ovládne beze zbytku stranu a zúčtuje nejen s Bolenem, Jílkem, ale dalšími, kteří byť náznakem projevili nesouhlas s oficiální politickou linií. Od této doby prominentní generální tajemník ÚV KSČ začíná být v komunistickém hnutí nezpochybnitelnou figurou.
Pro Gottwalda bylo vždy politické angažmá na prvním místě, osobní život až na tom druhém. Je známo, že se někdy během války nakazil pohlavní nemocí, která později, v roce 1953, způsobila výduť aorty, která praskla a Gottwalda usmrtila, když se vrátil ze Stalinova pohřbu. Na taneční zábavě v roce 1919 potkal mladou posluhovačku Marii Holubovou, kterou bral jen jako momentální povyražení. Nicméně z románku se v roce 1920 narodila dcera Marta, později provdaná za ministra obrany Alexeje Čepičku.
Marie (později Marta) chtěla s Gottwaldem žít jako rodina, což mladý revolucionář sveřepě odmítal a před zodpovědností utíkal, a to doslova. Marta mu byla s nadsázkou řečeno stále v patách a jednou, jak vyprávěl Gottwaldův dobrý přítel Julius Verčík, přijela do slovenských Vrútek a postavila Gottwalda před hotovou věc. ,,Tady máš svého parchanta a starej se!" udeřila nešťastná žena mezi dveřmi redakce na svého partnera. Jak později vypověděl Verčík, Gottwald, který se nezmohl prakticky na slovo, utekl před Marií na dvorek a odtud pryč. Gottwald se o dítě starat nechtěl a dokonce požádal Verčíkovu ženu, aby ho měla ve své péči.
Pro Gottwalda byla rodina problémem
Když se odmítal i nadále čelný představitel KSČ o dceru starat, zasáhli soudruzi, kteří se mu snažili domluvit, že by měl s Martou konečně žít jako pár a oženit se, což Gottwald také odmítal. Nakonec se ale podvolil, protože vzhledem k tomu, že byl na konci 20. let už známou politickou personou, tak by jeho rozháraný osobní život nevypadal před voliči příliš dobře. Gottwald se oženil v roce 1928 a soudruhům se tak ulevilo.
Když byla KSČ úředně rozpuštěna na konci roku 1938, pár odjel do Moskvy, kde měl nadstandardní podmínky. Gottwaldova choť různých výhod využívala plnými doušky, například možnosti nákupu ve zvláštních prodejnách. Po manželově smrti v roce 1953 se však začal naplňovat i její osud. Onemocněla rakovinou ženských orgánů a zhubla asi polovinu své váhy. Zemřela v říjnu 1953 jen několik měsíců po manželovi.
A jejich jediné dítě, vystudovaná historička Marta? Ta měla s Čepičkou dvě dcery - Klementu a Alenu, a jednu dceru z předchozího vztahu s jugoslávským komunistou. Její manžel, o něhož se Marta starala, byl stižen Alzheimerovou chorobou a zemřel v roce 1990. Marta pak měla ještě jeden vztah, který vydržel až do její smrti. Život jediné dcery krvavého komunistického vládce vyhasl tragicky. Dne 18. února 1998 v Praze nepřežila střet s autem, bylo jí 77 let.
Zdroj: Kronika komunistického Československa. Klement Gottwald a Rudolf Slánský
KAM DÁL: Chci 11 špagátů, hřímal Gottwald. Slánského proces před 70 lety dokumentoval absurditu komunistického režimu.
