Krutosti nelítostného císaře Commoda neznaly hranic. Vyrůstal jako zlatá mládež a skončil tak, jak si zasloužil

Také máte občas nebo i často pocit, že se jen těžko najde nezkorumpovaný politik s logickým myšlením a snahou udělat jen to nejlepší pro svůj lid? A možná se stále domníváme, že v minulosti to bylo lepší. O tom, že jsou lidé po tisíciletí vlastně stále stejní a snaží se využívat možnosti do poslední kapky, ale svědčí třeba případ římského císaře Lucia Aurelia Commoda, o němž se nepěkné zvěsti šířily již za jeho života, tedy ve druhém století našeho letopočtu. Kromě korupce, které se rozhodně nebránil, se ale “proslavil” také svojí krutostí. Není tedy divu, že na něj Římané ještě dlouho vzpomínali ve zlém. 

Narodil se do zlata

Commodus měl pro svoji budoucí císařskou kariéru ty nejlepší předpoklady - narodil se totiž jako syn císaře Marca Aurelia a jeho sestřenice také z císařského rodu Faustiny, a to už něco znamenalo. Pro trůn byl osudem předurčen, i když rozhodně nebyl původně první na řadě. Jenomže i když se před ním narodilo devět dětí a po něm ještě další tři, právě on jediný se dožil dospělosti. A právě proto, že kolem něj v rodině stále nějaké děti umíraly, zajistili alespoň Commodovi jeho rodiče takovou péči, o jaké se jiným nemohlo ani zdát. 

Zlatá římská mládež

Kromě lékařů, kteří budoucího císaře obletovali doslova neustále a dohlíželi na to, aby zůstal dokonale zdravý, se jeho výchově i vojenskému výcviku věnovali jen ti nejlepší z nejlepších. Tatínek si jistě mohl dovolit synkovi takový luxus poskytnout. Navíc víc než po čemkoliv jiném Marcus Aurelius podle všeho toužil, po tom, aby to byl právě Commodus, který jej jednou nahradí na trůnu - a tomu přizpůsobil vše. 

Hýčkaný, ale líný

Prominentní synek měl sice veškerou péči, zajištění i nejlepší učitele, ale k otcově zklamání neoplýval disciplínou ani pracovitostí. O tom, že by jej zajímaly otázky vlády nad lidem, se mluvit také nedalo. Zato miloval gladiátorské zápasy, ve kterých se doslova vyžíval. Podle některých jeho současníků mohlo dokonce jít o důkaz Faustiny nevěry a vedly se spekulace o skutečném Commodově otci. Ani to nebylo v dávném Římě o tolik jiné, než je tomu dnes. Aurelius ale o ničem takovém nechtěl ani slyšet a žádné synovy výstřelky nepovažoval za tak závažné, aby ho zbavil nástupnictví na císařském trůnu. Bohužel… 

Šílené císařovy nápady

Otcovým společníkem na trůnu (spolucísařem) se stal v pouhých šestnácti letech a až do otcovy smrti se celkem držel. Pak ale přišel čas, kdy byla vláda jen a jen v jeho rukou a mohla se naplno projevit povaha tehdy devatenáctiletého novopečeného jediného římského císaře. Je třeba poznamenat, že se určitě nevyznamenal, naopak - jeho šílené velikášské nápady brzy kritizoval každý, kdo s nimi měl něco společného. Jediným Commodovým cílem bylo získat co nejvíc pro sebe. Zájem lidu i státu ho záhy přestaly zajímat. Ještě že to už neviděl jeho otec.

"Vynikající" nápad!

Brzy přišel na ještě lepší nápad: vládnutí ho skutečně nebavilo, a tak předal veškerou moc spřízněným duším a pochlebovačům. Konečně měl dost času na vlastní koníčky a život podle svých představ! Jenomže právě tohle bylo příčinou velkých problémů. Jak konstatoval historik Cassius, pod Commodovým vedením se „ze zlatého království stalo království železa a rzi“. Císaře to ale nikterak hluboce netrápilo, on měl jiné zájmy. 

Císař, nebo jen krutý gladiátor?

Místo na trůnu a jednáním o budoucnosti státu nebo v čele svého vojska trávil Commodus svůj čas v gladiátorské aréně. Dokonce došel k závěru, že je převtělením bájného Hercula, a vyžadoval, aby jej tak jeho poddaní oslovovali. Jenomže Hercules by jistě nedělal takové krutosti jako Commodus. Tomu nestačilo vítězit v rovném boji, jeho sadistické choutky šly mnohem dál. Do arény si nechal přivádět raněné vojáky, nemocné a postižené lidi, kteří ani neměli možnost pokusit se bojovat o svůj už tak špatný život. Přivázáni ke kůlu jen čekali, kdy na ně přijde řada a jejich “hrdinný císař” jim zasadí poslední ránu. 

Sadista Commodus nešetřil nikoho

Kromě bezbranných lidí se Commodus vyžíval také v zabíjení zvířat, a to včetně těch, která k němu musela vážit dlouhou cestu z exotických zemí. Nešlo přitom o jednotlivé kusy, císař nebyl žádný troškař, a tak se spokojil jen se stovkami mrtvých tvorů. Jeho šílenému chování tak musel konečně někdo udělat přítrž - a pustila se do toho dokonce sama jeho milenka Marcii. 

Druhý atentát už nepřežil

Pohár vší trpělivosti definitivně přetekl ve chvíli, kdy před koncem roku 192 uspořádal okázalé “hry” s dalšími stovkami mrtvých zvířat a na Nový rok dokonce ohlásil další nerovný a krutý zápas v gladiátorské aréně. To už bylo moc i na Marcii, a tak mu podle tehdejších zvyklostí okořenila jídlo trochou spolehlivého jedu.

Císaři se ale jen udělalo zle, ale atentát přežil. Na řadu tedy musela přijít spolehlivější metoda a Commodova likvidace byla svěřena jednomu z místních nejlepších zápasníků. Ten už nechybil a císaře uškrtil v lázni. O tom, jestli alespoň někdo jeho smrti litoval, se historické prameny příliš nezmiňují. Zdá se ale, že si lid spíše oddychl. Bohužel ale bývalá sláva Říma byla Commodovou vinou na dlouhé roky pryč. 

Zdroj: wikipedie, M. Grant: Římští císařové, Ancient Origins

KAM DÁL: Boris Jelcin: Opilec, který otevřel dveře současnému válečnému zločinci Putinovi. Poznamenal ho úraz z dětství.