Náctileté dívky v odboji střílely nacisty a lákaly je do pastí. Měly totiž tajnou zbraň
Náctileté dívky se staly členkami holandského odboje. Dostaly do ruky zbraně a nacisté začali padat k zemi jako mouchy. Roztomilé tváře s copánky nikdo nepodezíral. Kde na to sebraly odvahu? Proč nechtějí prozradit, kolik jich zabily?
Freddie Oversteegen se k odboji za druhé světové války připojila ještě jako dítě, bylo jí tehdy pouhých 14 let.
O pouhých několik let později se stala zkušeným zabijákem. Spolu se svou sestrou pod vedením holandského odboje sváděly nacisty a lákaly je tak na odlehlá místa, kde je poté obklíčily a rozprášily. Později se k nim připojila další mladá žena Hannie Schaft.
Měly to v rodině
Freddie spolu se svou sestrou Truus, které v té době bylo 17 let, vyrůstaly v Holandsku se svou matkou. Ta své dcery učila tomu, že bezpráví se nemá tolerovat, ale má se s ním bojovat, dokonce v jejich domě během druhé světové války schovávala několik židů, aby jim tak zachránila život. Ten svůj tak ale riskovala.
Není tedy žádným překvapením, že se dívky staly členkami odboje, chtěly zkrátka bojovat proti bezpráví po vzoru jejich matky.
„Myslím si, že hlavní hnací silou pro Freddie a Truus byly morální principy, které jim jejich matka vštípila,“ řekla předsedkyně Národní nadace Hannie Schaft Jeroen Pliester.
Odboj
Už v květnu 1940 se zapojily do některých akcí tamějšího odboje, mezi které patřilo mimo jiné i roznášení letáků. Vystavovaly se tak vysokému riziku, kdyby u nich letáky někdo objevil, tak by je popravili.
Výhodou obou sester ale bylo, že byly zkrátka tak mladé, že je nikdo z ničeho takového nepodezříval. Jejich věk se tak v určitém slova smyslu stal jejich tajnou zbraní.
Trénovaní zabijáci
V roce 1941 je odboj oficiálně přijal do svých řad.
„Co přesně budeme dělat, nám řekli až později,“ řekla Freddie v rozhovoru s antropoložkou Ellis Jonkerovou. „Měly jsme sabotovat mosty a koleje, poté také dodala, že se naučíme střílet. Střílet nacisty,“ vzpomínala Freddie.
Nejdříve dívky nacisty pouze sváděly a lákaly do lesa, kde už na ně čekali členové odboje a "jejich práci" dokončili.
V momentě, kdy získaly potřebný trénink ve střelbě, se ale vydávaly na své vlastní vražedné mise bez doprovodu ostatních členů skupiny.
To vojáci neříkají
Ani jedna z nich ale nikdy nikomu neřekla, kolik nacistů a holandských kolaborantů ve skutečnosti usmrtily. Je známé jen to, že jejich mise byly nebývale úspěšné.
Na otázku o počtech vždy odpovídaly jen prosté: „To vojáci neříkají.“
Zdroj: History
KAM DÁL: Nejhorší letecké tragédie v historii: Je neuvěřitelné, jaká lidská selhání za tím stála.