Napoleonovi vojáci si museli sami šít uniformy. Za porážku u Waterloo mohly špatné informace a zmatky

Kdy a kde vlastně začala bitva u Waterloo? S trochou nadsázky je možné konstatovat, že u Lipska v roce 1813, v bitvě ze série, patřící do tak zvaných Napoleonských válek. Právě zde utrpěla Bonapartova vojska zásadní porážku a Francie se otevřela protivníkům z Rakouska, Pruska, Ruska i Španělska - tak zvané VI. koalici. Došlo to tak daleko, že Francie na silvestra 1814 kapitulovala a o čtyři měsíce později abdikoval i sám Napoleon. Na trůnu jej později vystřídal Ludvík XVIII., ale to už byl Napoleon na Elbě. Nový panovník také brzy po svém nástupu podepsal s uvedenými zeměmi mírovou dohodu, z níž Francie - dlužno podotknout - vyšla velmi výhodně.

Informací bylo dost

Na Elbě byl Napoleon Bonaparte poměrně dobře informován o dění ve Francii a mnoho jeho příznivců se také snažilo o jeho návrat. To se nakonec podařilo, když se spolu se svými věrnými v příhodném okamžiku na Elbě nalodil a vydal se zpět k francouzským břehům, kam dorazil 1. března roku 1815 s vidinou, že se znovu ujme trůnu. Chtěl ale, aby se tak stalo bez jediného výstřelu, pouze diplomaticky - a zpočátku to dokonce vypadalo, že se Napoleonovi může jeho plán podařil. Ludvíku XVIII. se to ale samozřejmě nelíbilo…

Lid šel za Napoleonem

V té době právoplatný panovník dal vyhlásit Napoleona za zrádce a nepřítele koruny. Jenže lid byl jiného názoru. Kroky, které podnikl Ludvík po svém nástupu na císařský trůn, tvrdě dopadly na mnoho obyvatel země a ti se potom rádi přidávali právě na Napoleonovu stranu. Doufali v návrat starých pořádků. Přidávali se k němu i Ludvíkem propuštění vojáci a dokonce i ti, kteří měli proti Bonapartovi nyní bojovat. Ludvík pro jistotu uprchl do Belgie. Téhož dne patřilo Fontainebleau opět Napoleonovi a začalo druhé období jeho vlády, tak zvané Stodenní císařství. Začátky se sice neobešly bez drobnějších problémů, ale na konci dubna už Napoleonovi opět patřila celá Francie.

Stodenní císařství

Po svém nástupu na trůn Napoleon nechal částečně změnit ústavu, přičemž se změny měly lidu dotknout v pozitivním duchu. Přišly ale také okamžité přípravy na další válku, která byla nevyhnutelná. Bývalí nepřátelé Francie rozhodně jeho další vládu nehodlali dopustit, a tak se již připravovali na další vpád do země. Napoleon znovu postavil armádu prakticky kolem celých hranic. Všechno se muselo odehrát víc než rychle, a tak ani nebylo možné vybavit všechny vojáky potřebnými uniformami - jednoduše nebyl čas je ušít. A tak bylo možné vidět samotné vojáky, jak z dodaného materiálu sami sešívají vybavení pro budoucí bitvy. Situace v Evropě se vyostřovala každým dnem, válka v podstatě již začala.

Válka na sebe nenechala čekat

Konflikt se rozhořel naplno - Napoleonova armáda podstoupila bitvy u belgických Quatre-Bras a Ligny. Zde ještě Francouzi zvítězili, i když síly byly velmi vyrovnané. Potom ale přišel 18. červen roku 1815. Britové se ale při svém ústupu rozhodli vyčkat na Napoleonovu armádu právě u Waterloo. Bonapartovi vojáci dorazili až kolem osmé hodiny večer a to už, 

jak jistě každý uzná, není čas na bitvu. Obě strany, jak Francouzi, tak i spojenecká vojska (tentokrát šlo už o VII. koalici), proto zůstala na svých pozicích na protilehlých kopcích a podnikaly se důležité přípravy před nevyhnutelně se blížícím posledním střetem. Bylo to buď a nebo, jedni nebo druzí - a všichni to věděli.

Vojáci měli zpoždění

Přišlo ráno 18. června. Ačkoliv si Napoleon představoval, že bitva začne v devět hodin, celonoční déšť a rozbahněný terén zpomalily přípravy a bitva tak začala až v 11 hodin a 35 minut. Francouzi vystřelili třikrát z děla a armáda se pomalu vydala vpřed. První bitvu svedla Napoleonova vojska s nepřáteli u zámečku Hougoumont. Ani další chvíle nebyly jednoduché a ztráty na životech na obou stranách byly velké.

Hodiny v ohni

Napoleon podnikl několik výpadů, ale vždy byla jeho vojska odražena. K večeru se k Britům přidali také pruští vojáci a to už bylo na prořídlou Bonapartovu armádu přece jen moc. Vezměme to ale alespoň zběžně popořadě...

Svědkem hlavních bojů byl i statek Rossomne. Napoleon ostřeloval nepřítele děly a zároveň jeho jednotky postupovaly vpřed. Angličané si na ně ale počkali ukryti v obilném poli a do útoku vyrazili až v momentu, kdy byli Francouzi těsně před nimi. I tato chvíle stála život mnoho mužů na obou stranách… Boj ale pokračoval dál, stály proti sobě tisíce vojáků, víceméně odsouzených k smrti. Zabit byl i velitel Angličanů. Ve tři hodiny odpoledne to stále ještě vypadalo, že se štěstí kloní spíše k Napoleonovi.

Pak ale přišel obrat, když v jedné nešťastné chvíli přišel Bonaparte přibližně o třetinu vojska (hovoří se až o pěti tisících vojáků) a děla vinou útoku nepřátelské jízdy, která Francouze překvapila. Také na spojenecké straně přišla o život bezmála tisícovka mladých mužů, když jim útok oplatila francouzská kavalerie. Následovaly desítky minut bojů o jednotlivé pozice, které se Francouzům nedařilo dobýt. V nastalém zmatku už ani nikdo přesně nevěděl, kdo má vlastně právo vydávat rozkazy a jednotky se do boje vrhaly víceméně spontánně. Sešikovaní spojenci ale jejich útoku, samozřejmě se ztrátami, odolali. Další výpad, jehož se již účastnil i Napoleon, dopadl o poznání lépe, ale ani tady nebyl boj rozhodnut a Francouzi se stáhli. Následoval pruský útok a další ztráty na obou stranách.

Blížil se konec

Před sedmou hodinou večer Napoleon vyslal do boje Starou gardu, vojáky, kteří nikdy neustoupili. I na ně byl ale protiútok spojenců, tentokrát konkrétně Angličanů, už moc. V okamžiku, kdy se museli dát na ústup, k čemuž došlo přibližně hodinu po zahájení útoku, bylo jasné, že Francouzi tuhle bitvu nevyhrají. Navíc se ukázalo, že jednotky, které byly považovány za Napoleonovu posilu, jsou ve skutečnosti vojskem nepřátelským. Ani sám Napoleon neměl správné informace, a tak se vydal přímo do nepřátelského pekla. Když si uvědomil, že vše končí, chtěl ještě se svými vojáky znovu zaútočit a padnout tak jako opravdový vojevůdce na bojišti. Nakonec ale přece jen ustoupil. Bitva byla u konce kolem deváté hodiny večerní.

Potupná cesta do Paříže a z Paříže

Napoleon se rozloučil s padlými vojáky a odjel do Paříže, kde pro něj již byl připraven další osud - abdikace ve prospěch jeho syna Napoleona II. a poté cesta na ostrov Svatá Helena, kde byl držen v internaci až do své smrti v roce 1821.

Waterloo je tak dodnes symbolem absolutní porážky, ačkoliv nešlo o dny, týdny nebo měsíce bojů, jak by se podle počtu mrtvých a raněných i podle jednotlivých událostí mohlo zdát. Bitva u Waterloo začala 18. června 1815 v 11:35 a skončila kolem 21. hodiny. Stále se psalo datum 18. června 1815 a svět byl docela jiný…

KAM DÁL: Největší stadion na světě se rozpadá na kousky. Slavnou minulost Strahova vystřídala nejistá budoucnost