Nostalgické vzpomínky: Jak lyžovali naši předci? Vrátit bychom se asi nechtěli, ale staré fotografie pohladí po duši
Lyžování se stalo tak rozšířeným sportem, že si mnozí neumí představit zimu, kdy by alespoň pár dnů nestrávili právě na lyžích. Za sněhem s dobrými svahy jsme ochotni jezdit i do zahraničí, stejně jako v létě za mořem. Jak to ale bylo v minulosti? Asi hodně lidí překvapí, že na čemsi, čemu by se při troše dobré vůle dalo říkat lyže, se naši předci pohybovali již před tisícovkami let.
Také rádi lyžujete? A možná také milujete film Krakonoš a lyžníci, kde se pan učitel jako první ve vesnici - jak se sluší a patří - učí právě lyžovat. Jenomže ještě dřív než pan učitel tohle umění ovládl pašerák, převážející zboží z Polska. Novinku se pokusí vyzkoušet také místní četníci, ale celkem marně… O jaké období se to jednalo? Film byl celkem reálně zasazen do přelomu 19. a 20. století, kdy se u nás skutečně začaly první lyže objevovat. Jenomže to bylo opravdu hodně dlouho poté, co se na podobných “čertovských prkýnkách” či zkrátka “dřevech”, jak jim pan učitel ve filmu říkal, pohybovali lidé v jiných koutech světa. Jistě nešlo o žádné příliš sofistikované sportovní náčiní, ale svůj účel jistě splnily.
Prapředci na lyžích
Kde byly objeveny ty skutečně nejstarší stopy po lyžařích, jaké se podařilo dohledat? Archeologové je objevili v Rusku a nález datují do doby přibližně 6300 - 5000 let před naším letopočtem. Jen o něco mladší jsou lyže nalezené na území dnešního Švédska, ty mohly vzniknout kolem roku 5200 let před narozením Krista a ty norské vědci zařazují do období mezi lety 3200 - 3000 před naším letopočtem. Je tedy jasné, že se lidé na lyžích proháněli mnohem dříve, než bychom si vůbec dovedli představit. Jistě nešlo o dlouhé a poměrně tenké lyže, jak je známe dnes, ale spíše o jakési sněžnice, z místa na místo se i po hlubokém sněhu dostat dokázali.
Každá lyže jiná, jedna s kožešinou
Zajímavé je, že v dávných počátcích dřevěných lyží alespoň vzdáleně podobným těm, které možná pamatují z dětství naši praprarodiče, se v mnoha případech jednalo o pár nestejně dlouhých “prken”, přičemž jedna lyže sloužila pro odrazy a druhá pro skluz. Ta odrazová byla opatřena kožešinou pro lepší odpor, druhá byla naopak hladká, aby po sněhu co nejlépe klouzala. Šlo tedy o jakési běžky a jízda na nich se nepodobala téměř ničemu, co si pod pojmem lyžování dnes představíme.
Bojové lyže
Stejně jako i do jiných oblastí života, také do lyžování přinesly rozvoj vojenské choutky tehdejších panovníků, a tak se v Norsku již v roce 1200 objevili vojenští průzkumníci na lyžích. V našich krajích jsme ale ještě dobrých sedm set let neměli o lyžích prakticky ani ponětí. Zato ve druhé polovině devatenáctého století se lyžování na našem území začalo poměrně rychle rozšiřovat a byli to právě Češi, kteří jako první na světě (s výjimkou severských zemí) založili lyžařský svaz, do jehož čela se v roce 1903 postavil Jan Buchat z Dolních Štěpanic.
Tepláky, svetr a hurá na kopec!
A pak už přišla doba, kterou můžeme obdivovat na fotografiích. Lyže se pomalu začaly stávat dostupnějšími a lyžařů na kopcích přibývalo. Jenomže zatímco my vyjíždíme na sjezdovku v oblečení z nejmodernějších materiálů, v bundách, které neprofouknou, a speciální máme i spodní prádlo, tehdy se sportovalo v teplácích a ve svetru. Chtěli bychom takto vybaveni vyrazit na sjezdovku? Tedy samozřejmě bez pomyšlení na jakoukoliv lanovku, která by lyžaře vyvezla na kopec…
Zdroj: en.wikipedia, britanica.com
KAM DÁL: Atentát na Alžbětu II.: Tajemství prozradili až po desetiletích. Kdo byl Christopher Lewis, proč střílel a jak dopadl?