Postrach rožmberského panství Matěj vůdce: jeho tlupa loupila a vraždila. Patřil do ní i Jan Žižka

Kdo byl Matěj vůdce a jak se stalo, že se v jeho bandě objevil i Jan Žižka spolu se svými dvěma kumpány? Stejně jako Žižka byl i Matěj vůdce zeman, tedy nižší šlechtic, kterému štěstí nepřálo a on přišel o většinu svých majetků. Jak se tehdy v takové situaci živit? Patrně nejdostupnější bylo přepadávání kupců a dalších cestujících při poutích za obchodem nebo zpět domů. A protože tlupa Matěje vůdce byla velmi aktivní, měli tehdy lidé na jihu Čech o mnoho starostí více.

Lidé podobného osudu

Matěj vůdce měl podle dochovaných dokumentů patrně velkou schopnost sdružovat lidi podobného osudu. Tak jako on i Jan Žižka byli tedy členy jeho loupeživé skupiny i další zemanové s podobným osudem, kteří s sebou často přivedli i své poddané. Proto se tlupa poměrně rychle rozrostla, a to právě i o pozdějšího vůdce husitů a jeho bratra. Loupeživá a vraždící tlupa působila na jihu Čech na přelomu 14. a 15. století.

Ani Jan Žižka se neostýchal loupit

S řáděním tlupy Matěje vůdce měli těžkou hlavu hlavně Rožmberkové, jejichž panství se stalo “operačním prostorem” lapků. Při jejich výpadech docházelo nejen ke krádežím, ale i k vraždám, a to i za přímé účasti zmiňovaného Jana Žižky. Jak uvádí ve své knize Jan Žižka autor Václav Tomek, z výpovědi člena bandy, kterému říkali Pivec a jež je zapsána v jedné z tak zvaných popravčích knih, se dozvídáme, že Jan Žižka jako člen loupeživé skupiny Matěje vůdce okrádal kupce o plátno i další zboží. Rozhodně se neostýchal sebrat peníze a dokonce ani připravit napadené o život, jako se to stalo v případě Jindřicha Rožmberského.

Stejně si samozřejmě počínali i další členové skupiny, kteří kradli koně, ale i zbraně - zkrátka vše, co se mohlo hodit nebo se dalo zpeněžit. Cestovat v té době jihočeskými lesy opravdu nebylo bezpečné…

Nezastavili se ani před panskými sídly

Před Matějovou tlupou si nemohli být jisti ani místní šlechtici. Lapkové měli zálusk také na jejich majetky a nebáli se “navštěvovat” jejich sídla - zvláště v době, kdy byl pán mimo domov. Pomocníky nesmiřitelných lotrů byli ale kromě jim rovných kumpánů také někteří šlechtici, kteří stáli proti majitelům jihočeského panství - tedy proti Rožmberkům. Právě těm záškodnické akce tlupy Matěje vůdce hrály do karet. Například páni Alšík a Litold z Lichtenburka si objednali služby Matějovy bandy pro dobytí hradu Velešín. Nezdá se ale, že by se to tehdy podařilo uskutečnit.

Matěj vůdce měl podle všeho i poměrně vlivné spojence z řad šlechticů. Přece jen se zde patrně projevoval jeho zemanský původ, nešlo tedy o člověka, který by z podstaty neuměl jednat s lidmi výše postavenými. Na podobném stupni stáli i někteří další členové jeho bandy, například právě Jan Žižka.

Začátek konce

Matějova tlupa mohla do určité doby svoje působení na panství Rožmberků prezentovat také jako boj proti nepřátelům krále Václava IV. Pak ale přišlo smíření krále a Rožmberků a pro Matěje vůdce to znamenalo začátek konce. Mnozí členové tlupy se od svých dosavadních kumpánů v té době již raději odtrhli a odvrátili. Byl mezi nimi i Jan Žižka a jeho druhové. Zatímco tedy právě Žižka později dostal královskou milost, s dalšími si soudy velké starosti nedělali.

Definitivní klid

Mnozí členové skupiny Matěje vůdce tak přišli o život na šibenici. V roce 1409 byl v Českých Budějovicích dopaden také sám vůdce bandy a postaven před tehdejší spravedlnost, která zahrnovala kruté výslechy a mučení, tedy útrpné právo. Patrně pod jeho vlivem Matěj skutečně vypovídal a rozsudek byl potom jednoznačný - smrt oběšením. Rozsudek byl také téhož roku vykonán a znamenal definitivní tečku za mnohaletým řáděním Matěje vůdce a jeho následovníků na panství pánů z Rožmberka.

KAM DÁL: Nejpopulárnější životopisné filmy historie. Skutečné příběhy, které šokují a inspirují.