Slunce čučche Kim Ir-sen je jedním z největších masových vrahů. S teleportací to ale nebylo tak horké

O Kim Ir-senovi se můžeme dočít neuvěřitelné věci. Víme, kde se narodil (což není u státníků ještě tak výjimečné), ale víme také, kam rád chodil na výlety, na kterém kameni sedal, kde jedl svačinu, co a kde četl - a hlavně můžeme vědět všechno o každém z jeho hrdinských a nepřekonatelných skutků. Malé, opravdu velmi malé korejské děti se o svém Velkém vůdci učí básničky, předvádějí tanečky k jeho uctění, učí se jeho životopis. Vědí, že jen díky jemu a jeho následovníkům mají tak skvělý život.

Odvážné tvrzení

Žádná úcta k Věčnému prezidentovi není dost veliká - i když v poslední době se korejská média trochu odvázala, když přiznala, že muži vládnoucí dynastie (další v pořadí na prezidentském postu v severní Korey byl Kim Čong-il, syn Velkého vůdce, a současný Kim Čong-un je jeho vnukem) neovládají prostor a čas, jednoduše nemohli se nikdy teleportovat. V minulosti byly takové myšlenky naopak podporovány, protože mohlo jít o jediné vysvětlení, jak se mohl například právě Kim Ir-sen v bojích proti Japoncům objevit na několika místech během tak krátké doby. Jak jinak by mohl tak hrdinně zasáhnout do bojů na vzdálených místech? Že by šlo jen o propagandu a přibarvené skutečnosti? Ale kdepak! Teleportace je tím správným vysvětlením! Současné úvahy jsou tedy vpravdě velmi odvážné, pravděpodobně v Severní Koreji povolují morálku… Jen jde o to, aby časem za tuto nehoráznou myšlenku autor draze nezaplatil.

Opravdu velký Velký vůdce

Kdybychom Severní Koreu navštívili, což je prakticky ve všech případech možné jen s průvodcem a za přísného dohledu osob věrných tomu nejlepšímu režimu na světě, jistě bychom Věčného prezidenta nepřehlédli, ostatně ono to ani není turistům umožněno. Trasy prohlídek Pchjongjangu ani v přístupném okolí nikdy neminou jeho sochy ve velmi nadživotní velikosti. Příkladem může být Velký památník Mansudae, kde Velký vůdce vyvedený v bronzu stojí vedle svého syna a nástupce a tyčí se nad prostými lidmi do výšky plných dvaceti metrů. Spolu s nimi si tady mohou návštěvníci prohlédnout dalších 227 významných a oceněníhodných soudruhů.

Jaký byl Kim Ir-sen?

„Milé děti, náš Velký vůdce byl masový vrah,“ to je patrně věta, kterou korejský dorost nikdy neuslyší - tedy alespoň do pádu současného režimu. A přesto jde o pravdu, o níž musí vědět i sami Korejci, a to i přes veškeré projevy nejhlubšího smutku nad smrtí svého vůdce, který projevují i šestadvacet let poté. Ostatně ono jim ani nic jiného nezbývá. Jak to tedy se Sluncem čučche, jak je také nazýván, je “doopravdy” podle oficiálních zdrojů?

Srdečný otec Kim Ir-sen

„Soudruh Kim Ir Sen je velký člověk s šlechetným osobním charakterem a se sugestivním mravním vlivem. Vůdce byl vřele dobrosrdečný, byl bezmezně skromný a měl nenucenou povahu; s lidmi jednal laskavě a pečoval o ně. Vůdce se nepřátelům jevil i jako tygr z hory Pektu, ale před bojovníky a lidem byl nejvýše blízkým a srdečným otcem... Proto mezi naším lidem od dětí až po starce a vůdcem neexistoval ani nejmenší odstup a náš lid otcovského vůdce bezmezně ctil a z nejhlouběji upřímného srdce vysoce podporoval,“ uvádí například text, sepsaný při příležitosti oslav jeho stých narozenin. Už je to všchno jasnější? Kdyby nebylo, můžeme se ze stejného zdroje také dozvědět, že „díky tomu, že byl soudruh Kim Ir Sen s úctou vyzvednut jako vůdce, rozhostila se nová historická epocha, epocha čučche, kdy lidové masy, které byly v minulosti vyloučeny mimo rámec dějin, stanuly ve středu naší doby a dějin, a tak vlastní silou prosazují svůj vlastní osud. Soudruh Kim Ir Sen je vynikající a vytříbený revoluční vůdce, který pod praporem samostatnosti vedl naši revoluci jen k vítězství a nově probojoval a rozzářil současné dějiny.“ Jak to asi vidí lidové masy, které přišly o své předky?

Mladý komunista

Kim Ir-sen se narodil v roce 1912 v malé vesnici Mangjŏngde nedaleko Pchjongjangu a s idejemi komunismu přišel do styku prvně už v časném mládí. Jako mladý muž se účastnil boje proti Japoncům, kteří v té době Koreu ovládali, a vybudoval dokonce na základě vlastního partyzánského oddílu Korejskou lidovou revoluční armádu. V roce 1940 odešel na čas do Sovětského svazu, kde se mohl studiu myšlenek marxismu-leninismu věnovat naplno. Tady se také narodil jeho první syn a pokračovatel rodu Kim Čong-il.

99 % pro Kima

Po druhé světové válce, kdy severní území Koreje ovlivňoval Sovětský svaz a její jižní část Spojené státy americké, začala hvězda budoucího Velkého vůdce stoupat a zářila stále jasněji. A pak přišel rok 1946, kdy se Kim Ir-sen stal místopředsedou nově vzniklé Strany práce Severní Koreje, předsedou Prozatímního lidového výboru a o tři roky později také předsedou Korejské strany práce. Zlom pak přinesly volby v roce 1948, kdy se definitivně potvrdilo, jaký vliv má přítomnost sovětských vojsk na severu státu. Zatímco na jihu proběhly volby demokraticky pod dohledem OSN a s ověřitelným výsledkem, sever země volil prakticky jednotně - 99 % obyvatel zde hlasovalo pro jednotnou kandidátku demokratické fronty. Mohl si snad někdo myslet, že šlo o skutečné volby a vůli lidí? Nicméně právě na základě tohoto “výsledku” byla vyhlášena Korejská lidově demokratická republika, která se distancovala od zbytků území, tedy Korejské republiky. Do jejího čela se postavil Kim Ir-sen, který nejprve v pozici předsedy vlády a potom také jejího prezidenta vydržel až do své smrti (a vlastně i po ní).

Kult osobnosti...

Takto “demokraticky” začalo období, které do Severní Koreje přineslo hlad a utrpení, válku a neustálé obavy o vlastní osud každého z jejích obyvatel. Velký vůdce nastolil tak tvrdý režim, že vyhovět mu vyžaduje opravdu velkou dávku odevzdanosti. Jak nejlépe dosáhnout poslušnosti národa? Kim Ir-senovi se za pomoci věrných podařilo vybudovat neskutečný kult osobnosti, k jehož upevnění samozřejmě musela pomoct tvrdá a nesmlouvavá síla. Zákaz vyznávání víry, likvidace křesťanů, oponentů i významných lidí té doby, tvrdé postihy pro každého, kdo by se snad opovážil byť jen naznačit svůj nesouhlas s oficiální ideologií či zpochybnit genialitu vůdce. Jediným myšlenkovým proudem se stalo čučche.

Výhodné učení čučche

Základem čučche je prakticky úplné uzavření země. Mělo jít o nezávislou politiku, ekonomickou soběstačnost a “sebeobranu ve vojenské politice”. Jednoduše řečeno Severní Korea si má vystačit sama se sebou ideálně bez kontaktu s vnějším světem. Pro zajištění absolutní kontroly nad lidem to není z pohledu vládnoucích nepraktická myšlenka, o její zrůdnosti ale není možné pochybovat. To všechno je ale samozřejmě prezentováno jako kroky ve prospěch lidu Koreje. Mohl to tak někdy někdo skutečně myslet? Ostatně jaká byla a dodnes je realita dodržování této myšlenky v praxi, se bohužel mohly přesvědčit miliony lidí.

Hlad, bída, kruté podmínky, absolutní poslušnost, absence vlastního názoru (nebo lépe řečeno nemožnost jej projevit), ale i pouhých několik možných účesů a typů oblečení - to všechno jsou do dnešních dní zachované myšlenky a pravidla, zaváděná vládou Kim Ir-sena, Velkého vůdce, Věčného prezidenta a jednoho z nejkrutějších vládců a masových vrahů historie, kterému se musí místní i turisté s hlubokou úctou klanět a jeho narozeniny i další výročí jsou každoročně připomínána s velkou pietou a nadmíru okázale. Zkrátka - kult osobnosti je nutné udržovat, jinak by se mohl celý systém velmi rychle zhroutit. A tak budou Korejci i nadále obdivovat člověka, který dal zlikvidovat neskutečné množství jejich předků. Jak je to vůbec v dnešní době možné?

KAM DÁL: Nejmenší herec Jiří Krytinář si uměl užívat života. Goliáš ze seriálu Hospoda miloval ženy