Smrt skladatele Josepha Haydna: Z hrobu ukradli jeho rozkládající se hlavu. Pohřeb trval celých 145 let

Jméno skladatele Josepha Haydna zná snad každý, kdo absolvoval alespoň pár tříd základní školy. Jeden z největších Rakušanů se narodil v roce 1732 v Rohau. A přestože si jeho rodiče představovali, že budou mít ze syna duchovního, jeho životní osud plynul jinými cestami. Přesto jej hudební příprava, kterou získal ve sboru katedrály sv. Štěpána ve Vídni, nasměrovala do umělecké oblasti, v níž se později dostal až na samý světový vrchol. Jeho největší výhrou bylo patrně angažmá v rodině knížete Esterházyho, která si jeho tvorby vážila natolik, že skladatele podporovala prakticky po celý jeho život – a jak se ukázalo, tak dokonce i po smrti. 

Smrt a první pohřeb

Smrt zastihla Josepha Haydna v roce 1809 v jeho 77 letech. V Rakousku byla tehdy velmi složitá situace, zemi okupovala Napoleonova vojska a skladateli se nemohlo dostat tak důstojného posledního rozloučení, jak by si jeho pověst a velikost díla, jež po sobě zanechal, zasloužily. Proběhl tedy jen poměrně skromný obřad, po němž bylo skladatelovo tělo pohřbeno. Pro většinu nebožtíků tím skutečně vše pozemské končí, ale Joseph Haydn takové štěstí neměl. Dalo by se říci, že teprve tehdy začalo jeho bezmála sto padesát let trvající posmrtné dobrodružství. 

Vědci zmrzačili skladatelovy ostatky

Skladatelovo tělo se mělo v klidu odebrat do nenávratna, ale to by se nesměli v jeho blízkosti objevit Joseph Carl Rosenbaum a Johan Nepomuk Peter. Právě tito dva muži nepřenesli přes srdce, že by tak geniální hlava měla navždy zůstat pod zemí. Jejich zájem o frenologii, tedy dnes již překonanou teorii, že tvar lebky souvisí s mentálními schopnostmi každého jedince, je přivedl k šílenému pokusu, který bohužel vyšel. Podplatili hrobníka Jakuba Demutha, který je nechal tělo odkrýt a odříznout nebožtíkovu hlavu. Nemohl to být hezký pohled, protože tělo již bylo v určitém stádiu rozkladu, ale nadšení vědci tuto hrůznou zkušenost pro svůj záměr podstoupili. Hlavu si pak odvezli k Rosenbaumovi domů a v hrobce tak zůstalo jen bezhlavé skladatelovo tělo. 

Hrůzný nález knížete Esterházyho

Po důkladném očištění měli Rosenbaum a Peter skutečně senzační exemplář ke svému zkoumání. Došli k závěru, že jejich teorie je pravdivá. Jejich předpoklad, že na Haydnově lebce najdou „hudební hrbol“, se jim potvrdil. Následně byla lebka uložena do krásné, pro tento účel speciálně vyrobené schránky a byla vystavena nejprve u Petera a poté u Rosenbauma doma. Všechno by mohlo zůstat tak, jak v té chvíli bylo, kdyby se v již klidnějším roce 1820 kníže Esterházy nerozhodl uložit Haydnovo tělo na věčnost s poctami, jakých se mu mělo dostat již před lety. Jeho překvapení ve chvíli, kdy bylo při exhumaci objeveno bezhlavé tělo, ani nelze popsat. Kníže zuřil a přikázal, aby skladatelova lebka byla – stůj co stůj – nalezena. Do pátrání se také sám zapojil. 

Podvod s lebkou

Rosenbaum se vlastnictvím takového pokladu vlastně nikdy příliš netajil, a tak bylo hledání poměrně brzy u konce. Jenomže vědci se nechtělo vydat svůj nejvzácnější kousek (lebek měl celou sbírku) k pohřbení. Dokonce jej prý uložil do postele, do níž si pro jistotu lehla jeho manželka a předstírala nemoc. Aby ale Esterházy neodešel s prázdnou, odnesl si nevědomky jinou, podstrčenou lebku. Tu s dobrým pocitem položil k tělu uctívaného skladatele a celé tělo, vlastně části dvou různých těl, pohřbil. 

Poslední pohřeb Josepha Haydna

Haydnova lebka přitom stále putovala z ruky do ruky. Postupně několikrát změnila svého majitele, až ji v roce 1895 profesor Rokitanský předal vídeňskému Spolku přátel hudby. Tady ji prvně spatřila veřejnost a Esterházyové se dozvěděli krutou pravdu. Pokračovatel tohoto slavného rodu se pak v roce 1932 rozhodl vystavět pro Josepha Haydna mramorovou hrobku. Přišla ale válka. Další a další problémy jeho plán neustále oddalovaly, a tak se vše protáhlo až do roku 1954. Tehdy byly do nově vybudované krásné hrobky přeneseny jak již dokonce dvakrát pohřbené ostatky, tak i jeho skutečná lebka. Ta byla uložena do rakve ke kostře. Hlava, s níž byl zbytek skladatelova těla pochován dříve, však odstraněna nebyla. Stalo se tak celých 145 let od Haydnova úmrtí. Ve skladatelově hrobce bychom dodnes našli jedno tělo a dvě lebky.

Zdroj: britannica, en.wikipedia, Operaplus

KAM DÁL: Heydrichovi chtěla zachránit život. Marie Navarová si tím zásadně změnila osud.