Soudy s čarodějnicemi ve Vardø vystavovaly ženy mučení, topení a nakonec vždy končily upálením

Vardø leží na břehu Barentsova moře a je to velmi neútulné a neutěšené místo. Povětrnostní podmínky ve městě jsou zrádné, krajinou se prakticky neustále prohání silné větry a oblast sužují časté bouře. Dnes víme, že je to důsledkem geografické polohy, která je velmi nepříznivá, ale v době osvícenství na to měli lidé jiný názor. Nevlídné počasí bylo podle tehdejších obyvatel důsledkem čar a kouzel, v legendách se pravilo, že na severu jednoduše panuje zlo. Bouře připisovali hlavně čarodějnicím, které měly schopnost ovládat moře a počasí.

Ženu prý v minulém životě upálili na hranici. Má důkazy

Ve Vardø bylo zaděláno na problémy i díky složení obyvatelstva, kraj obývali křesťané společně s menšinovými domorodými Sámy. Ti sídlili ve vesnicích v okolních lesích. Čarodějnice měly být především sámské ženy. Nedůvěru mezi oběma etniky to jen zvyšovalo.

V bouři zahynulo 40 rybářů

24. prosince roku 1617 udeřila na Vardø extrémně silná bouře. Byla nečekaná, takže zaskočila mnoho místních rybářů daleko na moři. Na čtyřicet se jich v bouři utopilo, když se jejich čluny převrhly. To byla většina dospělé mužské populace obce. Ještě do konce roku vyhlásil král dekret, který nařizoval upálit všechny čarodějnice na hranici. Ve Finnmarku se zákon začal uplatňovat až v roce 1620. Hned v lednu následujícího roku byly Mari Jørgensdatterová a Else Knutsdatterová vyslýchány a krutě mučeny kvůli podezření ze schopnosti ovládání bouře a moře.

Zkouška vodou

Else Knutsdatterová torturu nevydržela a přiznala k účasti na čarodějnictví. Byla soudem v pevnosti ve Vardø odsouzena k takzvané vodní zkoušce. Byla to zkouška, která vždy končila smrtí. Buď se dotyčná utopila, nebo, pokud přežila, byla upálena jako čarodějnice. To se bohužel stalo Knutsdatterové, která ve vodě zoufale bojovala o život, jen aby byla následně upálena. Stejný osud potkal v únoru Ane Larsdatterovou.

Autoři Kladiva na čarodějnice museli mít velké osobní problémy se ženami. Nejvíc se zajímali o způsoby obcování s ďáblem

Mari Jørgensdatterová se při mučení přiznala, že ji navštívil ďábel, který podle ní trval na tom, aby navštívila Kirsti Sørensdatterovou. To bylo první obvinění Sørensdatterové jako vůdkyně skupiny. Několik vyslýchaných žen je následovalo a přiznalo se k účasti na vyvolání bouře a ukázalo na Sørensdatterovou jako na svou admirálku.

Deset žen skončilo na hranici

Na nedaleké hoře Lydhorn se měly pod jejím vedením konat satanistické orgie a rituály. Sørensdatterová se také uměla přeměňovat na lišku. Sørensdatterová skončila na hranici bez vodní zkoušky. Celkem bylo ve Vardø umučeno a upáleno deset žen za vyvolání oné osudové bouře z roku 1617. Dlužno dodat, že Vardø nebylo žádnou výjimkou, v té době jely naplno čarodějnické procesy po celém Norsku, ženy a mladé dívky byly za čarodějnictví pronásledovány a upalovány po celé zemi.

Novodobý náhled na tyto události je pochopitelně jiný, Norsko se za tyto temné události stydí. V roce 2011 byl na připomínku upálených žen ve Vardø postaven památník Steilneset neboli Památník čarodějnic.

Zdroj: iflscience.com

KAM DÁL: Zloději děsili celou Prahu, nakonec na ně čekal přísný soud.