Tajemství kolem smrti slavného Exupéryho. Autor Malého prince byl sestřelen svým obdivovatelem

Už jeho jméno zní pohádkově. Antoine de Saint-Exupéry není žádný umělecký pseudonym a jedinou přezdívku, o kterou se podělil s veřejností, je „Král Sluníčko”. Alespoň tak mu v dětství říkala jeho rodina, protože měl velké modré oči a zářící blonďaté vlasy. 

Stejně jako postava pilota ze slavného Malého prince. Exupéryho letecká kariéra je tak neodmyslitelně spojena s tou literární. Jedna zásadní věc týkající jeho života je však stále neobjasněna, a to konkrétně podrobnosti o tom, jak skončil. 

Básně od dětství

Touhu po vyjádření pocitů své duše měl malý Exupéry již od dětství, kdy společně se svým bratrem studoval jezuitské gymnázium. Byť mu v jeho čtyřech letech náhle zemřel otec, matka se svým dětem postarala o krásné dětství. 

Kreativní talent projevoval například psaním básní. Po maturitě se však ucházel o studium na námořní akademii, kde neuspěl u přijímacího řízení.  Následně studoval architekturu v Paříži, ale nevydržel zde ani rok. V těchto letech se zapojoval do společenského kavárenského života a v komunitě umělců a spisovatelů projevoval velký přehled. 

Geniální architekt, který zemřel v domnění, že je žebrák. Gaudího dílo stále čeká na dokončení

Zásadní výhybkou v jeho životě byl nástup do povinné vojenské služby v roce 1921. Na vlastní žádost byl přidělen k letectvu a vyučil se zde mechanikem a později se mohl pochlubit diplomem civilního a vojenského pilota. V roce 1923 prodělal první vážnou nehodu. Snoubenka Louisa Levaque de Vilmorin si nepřála, aby Exupéry nadále pokračoval v kariéře pilota, on se létání vzdát nechtěl, a tak přišel rozchod. 

Letec spisovatel

V roce 1926 vychází Exupéryho debutová povídka Letec a oficiálně se tak jeho profesí stává pilot-spisovatel. Létá na poštovní trase Toulose-Dakar a následně rok tráví v africké Jubě jako velitel stanice. Zkušenosti z této etapy života vylíčil v knize Kurýr na jih. Úzké spojení dvou odlišných profesí uměl dokonale sjednotit. Etapa jeho života v Buenos Aires ho inspirovala k napsání knihy Noční let. Účastnil se totiž pátrací akce při hledání svého kamaráda, který se ztratil při letu do And. 

Ve třicátých letech už byl uznávaným spisovatelem. Ze slávy se však člověk nenakrmí, a tak se musel živit jako reportér. Psal o své cestě do Moskvy a v roce 1936 byl vyslán jako reportér do Španělska, kde probíhala občanská válka. 

Svou velkou lásku - létání - neopustil. Dokonce se pokusil o jeden světový kousek, a tím byl dálkový let z New Yorku do Ohnivé země. V Guatemale došlo k letecké nehodě a Eupéry byl vážně zraněn. Když se zotavoval, napsal knihu Země lidí. 

Druhá světová válka

Poslední kapitola jeho života se začala psát během druhé světové války. Do služby nastoupil v Toulouse v hodnosti kapitána. Lékař ho sice diagnostikoval jako zdravotně neschopného válečných letů, ale Exupérymu zákaz nestál v cestě. Na základě vzpomínek spolubojovníků z jednotky si během války počínal neohroženě, nebojácně a na hraně rizika. 

Po knihách Válečný pilot a Dopis rukojmímu vyšla v roce 1943 filosofická pohádka Malý princ. Nejslavnější kniha z pera Antoina de Saint-Exupéryho přišla na svět jen rok předtím, než sám autor definitivně zmizel beze stopy. Kolem jeho smrti se tak rozvířila mlha tajemství a nejasných informací. 

Původně bylo Exupérymu zcela zakázáno létat, ale od amerického generála dostal povolení účastnit se dalších pěti akcí. Limit neuposlechl a z pěti letů bylo nakonec devět. Ten poslední se odehrál 31. července roku 1944, kdy vyletěl z Korsiky k letu nad Francii, odkud už se nikdy nevrátil. 

Vzhledem k tomu, že okolnosti jeho smrti nikdo neobjasnil, vedou se desítky let spekulace a diskuze, jak a kde skončil život slavného spisovatele. Neexistuje průkazný důvod, proč jeho letadlo spadlo do moře. 

Až v roce 2008 se objevila výpověď bývalého stíhače Luftwaffe Horsta Ripperta, který tvrdil, že Exupéryho sestřelil on. Konkrétně se dokonce vyjádřil takto: „Já jsem nevěděl, že v tom letadle byl pan Exupéry, že tam seděl. Já sám jsem měl k němu velmi dobrý vztah. Četl jsem snad všechny jeho knihy… Uznával jsem ho jako spisovatele, pilota a machra. Kdybych věděl, že uvnitř sedí jeden z mých nejoblíbenějších autorů, nikdy bych nestřílel,” dodal. 

Výpověď bývalého pilota je sice autentická, ale není to první nacistický pilot, který se hlásí k sestřelení slavného Exupéryho. Již v roce 1944 se k tomuto činu přihlásil např. pilot Robert Heichel. Klidně tak mohl s letadlem spadnout do moře kvůli technické závadě či nedostatku paliva. Trosky letounu se našly v roce 2000 ve Středozemním moři poblíž města Marseille.

Zdroj: Český rozhlas, Česká televize

KAM DÁL: Tak nám zabili Ferdinanda! Jak probíhal atentát, který rozpoutal první světovou válku?