Vydařený vtip se stal noční můrou britského námořnictva. Na palubu střežené lodi s parádou pronikl falešný habešský princ

Doba před internetem byla jistě svým způsobem idyličtější než dnes, kdy o každé události i na druhém konci světa víme snad dřív, než se skutečně stane. Také jsme zvyklí vídat tváře známých osobností, které si kdykoliv a doslova kdekoliv “vygooglíme”. V roce 1910 bylo ale všechno mnohem složitější, a tak vlastně ani není divu, že se Horaci de Vere Cole podařil doslova husarský kousek. Chtělo to notnou dávku odvahy a přátele, kteří byli ochotni podílet se na vtipu, který je mohl stát i několik let ve vězení. Místo vězení se ale dostali na titulní stránky novin. 

Nic není nemožné

Horace de Vere Colea byl známý jako recesista, pro kterého žádná akce s vtipným koncem není natolik nerealizovatelná, aby se do ní nepustil. A jednoho dne ho zkrátka napadlo, že si opravdu zblízka prohlédne vlajkovou loď britského Královského námořnictva, zbrusu novou HMS Dreadbought. Právě tu, která byla britskou novinkou a nedobytnou chloubou. Jak se na ni dostat? Jiní by na to mohli jít potají, připravit plán a pokusit se potajmu dostat na její palubu. Jenomže Honace de Vere Colea byl z jiného těsta. Razil teorii, že legrace za to stojí, a tak se svými přáteli sehrál divadlo, za které by se nemuseli stydět ani nejlepší herci. Co se mu podařilo? 

Návštěva, kterou nelze odmítnout

Coleovi nahrála doba a určitá naivita tehdejších lidí, vycházející z pramalého množství dostupných informací. Jak vlastně vypadají lidé ve vzdálených zemích orientu? Rozhodně nosí turbany, to je jisté - a pak? Mají snědou tvář, snad až téměř černou, a také oblečení je jiné, než na jaké byli lidé v Evropě zvyklí. A právě na takovou strunu zahrál tenhle recesista, který se nazalekl skutečně ničeho. A nemířil nijak nízko. Rozhodl se zinscenovat návštěvu samotného habešského krále a jeho rodiny. Mohl by si někdo dovolil před takovou delegací zabouchnout dveře, byť by se jednalo o tajemstvím opředenou supermoderní vojenskou loď? Ukázalo se, že předpoklad byl správný. Nikdo na nic takového nepomyslel. 

Cestu otevřel jeden falešný telegram

A tak se skupinka čistokrevných Evropanů s načerněnými tvářemi a turbany na hlavách poměrně bez problémů a dokonce s poctami, náležejícími jen těm nejvýše postaveným osobnostem, dostala na palubu. Je ale logické, že taková delegace nemohla přijet jen tak znenadání. A tak nedlouho před tím, než se zvláštní skupinka objevila na molu, dostal kapitál lodi zfalšovaný telegram, v němž mu tajemník ministra zahraničí návštěvu oznamoval. Samozřejmě šlo o podvrh, ale kapitán nepochyboval. Jméno bylo správné a k ověření mnoho možností neměl. Navíc - proč by to dělal? Nechal tedy naleštit všechno, co se na lodi mohlo blýskat, uklidit i poslední kus případného nepořádku, který by snad posádka mohla mít v kajutě, a všechno bylo připraveno k uvítání Jeho výsosti prince Makelena z Abbysinie s doprovodem. 

Hrajte, přijíždí habešský princ!

Jak takový habešský princ cestuje? Jistě důstojně… A tomu bylo nutné dostát. Cole dokonce pro tuto příležitost nechal vypravit zvláštní vlak, který dovezl skupinku namaskovaných recesistů z Londýna do přístavu Weymouth, kde loď kotvila. Na nádraží v přístavu na Jeho veličenstvo čekali vojáci, děti s květinami, hudba hrála, lidé provolávali slávu. Nikdo se na nic neptal, nikdo nepochyboval. Zdá se to neuvěřitelné? Jistě že ano, také to k neuvěření rozhodně je. Přesto se to skutečně stalo. 

Státní pocty i smyšlená vyznamenání - a pak noční můra

“Habešané se tak bez problémů a se všemi myslitelnými poctami dostali na loď, tu si podle svého plánu důkladně prohlédli, vojáky odměnili smyšlenými státními vyznamenáními a beze spěchu odjeli zpět na nádraží a připraveným vlakem do Londýna. Ve Weymouthu zajisté zanechali úžasný pocit. Ten se ale brzy proměnil ve zděšení a noční můru, konkrétně ve chvíli, kdy se v deníku Daily Mirror objevila fotografie “habešské delegace” a podrobné vylíčení lsti, kterou se nezvaní hosté na palubu dostali. A trest? Vlastně žádný - byla to přece chyba velení lodi, že tak slepě důvěřovalo jedinému falešnému telegramu. Měl by dnes někdo odvahu na takový kousek? A bylo by vůbec možné jej uskutečnit? 

Zdroj: en.wikipedia, Muzeum of hoaxes

KAM DÁL: Císařpán František Josef I. a jeho bratři: pavlačová drbna, výstavní arcivévoda a milovník přírody