Vzpoura vězňů v Osvětimi: Speciální židovské komando bilo nacisty kladivy i sekyrami, dva upálilo
Osvětim. Synonymum pro hrůzy a utrpení. 27. ledna 1945 koncentrační tábor osvobodila Rudá armáda. Jeden z největších zločinů proti lidskosti během druhé světové války s sebou ale nesl i zásadní organizační problém. Někdo musel hromady mrtvých těl odnést a spálit. Vzhledem k tomu, že špinavou práci nechtěli dělat samotní nacisté, rozhodli se vytvořit vězeňské komando.
Koncentrační tábor Osvětim je dodnes symbolem toho nejhoršího, čeho jsou lidé schopni. Nacistický plán konečného řešení židovské otázky stál v důsledku životy zhruba šesti miliónů Židů. Většinou jejich život skončil v organizované továrně na smrt. Systém plynových komor byl vytvořen tak, aby si nacisté co nejméně ušpinili ruce.
Práce, kterou si neumíme představit
Likvidaci mrtvých těl však měli na starost samotní Židé, kteří tvořili tzv. Sonderkommando. Jejich úkol byl nesnesitelný. Odnést mrtvá těla, prohledat šaty, vyndat zlaté zuby a pak všechny spálit. Někteří z nich museli držet v rukou třeba i členy vlastní rodiny. Pracovní podmínky, které překonávaly i ty nejhorší představy o tom, jak může vypadat peklo, nakonec vyeskalovaly ve vzpouru. Co se 7. října 1944 stalo?
Jeden z členů tohoto komanda jménem Chaim Neuhoff ze Sosnowic, který vykonával tuto šílenou práci dlouhé dva roky, přistoupil nenápadně k nacistickému dozorci Buschovi. Po pár vteřinách zvolal připravený signál: „Hurá!” Na to konto vypukla vzpoura.
Výbušniny pod šálky
K organizaci vzpoury pomohla účast několika zajatců ze Sovětského svazu, kteří ostatní členy „zvláštního oddílu“ přemlouvali již od června roku 1944. Osobnosti jako Jozef Deresinski, Zalman Gradowski, Jankiel Handelsman, Ajzyk Kalniak, Lajb Langfus, Zalman Lewental, Lajb Panusz a Jozef Warszawski se ujaly organizace celé akce, která měla narušit neomezenou moc dozorců.
Zmiňovaní Židé ze Sonderkommanda navázali kontakt s židovskými dívkami, které pracovaly v muniční továrně Weichsel-Union-Metallwerke. Pod falešným dnem jídelních šálků se k nim dostávaly výbušniny. Zásadní informací pro mobilizaci celkem 874 mužů, kteří pracovali v této nelichotivé službě, byl plán na likvidaci Sonderkommanda. Konkrétně mělo být „evakuováno“ celkem 300 mužů.
Sekyry, kladiva a kameny
Jak bylo zmíněno, jako první zaútočil Chaim Neuhof. Velmi rychle se přidali i ostatní vězni. Díky jedné z propašovaných výbušnin vyhodili do vzduchu krematorium. Vězni se na dozorce vrhli sekyrami, kladivy a kameny. Dva dozorce hodili do ohně a jednoho ubili k smrti. Zmatek využili k tomu, aby rozstříhali ostnatý drát a dostali se do nedalekého lesa.
Smůla byla v tom, že se při útěku špatně zorientovali a namísto směrem k řece Visle utíkali k blízkému táboru Osvětimi v Rajsku. Cestu jim zatarasili členové SS a zahnaní uprchlíci schovávající se ve stodole. Následně buď zahynuli v ohni, nebo je nacisté postříleli. Celkem měla vzpoura za následek smrt 250 vězňů včetně všech organizátorů této odvážné akce.
Zdroj: Holocaust Research Project, Paměť národa
KAM DÁL: Do Osvětimi a zpět: Děly se v koncentračních táborech zázraky?
