Ze zubařů šel vždycky strach: Trhání dásní kleštěmi, havraní lejno na zubního červa až po dentální hygienu
Zubní kazy trápí lidi již odnepaměti a je známo, že léčba zubů sahá až do doby 700 let př. n. l. Ve starověku bylo dokonce trhání zubů bráno i jako způsob trestu za prohřešky. Dnes je to běžný standard. Proč je péče se zuby tak složitá ve srovnání s ostatními lékařskými obory? A jakým směrem se ubírá?
Zubní lékařství se vyvíjelo dlouhá léta a dá se říct, že je to jeden z oborů, který se vyvíjí neustále. Jako léčba se dříve dokonce používal náhradní chrup ze zvířat a Etruskové jej i zapouštěli do zlatých držáků. Féničané zase využívali slonoviny, aby nahradili zuby. V ústech je připevňovali zlatými držáky. Zpočátku se ošetřovaly jen zuby, které byly vidět, a to zejména při úsměvu nebo při mluvení.
Při ošetřování zubů lidé dříve i umírali
Ve starověku nebyla péče ani nikterak šetrná. V některých případech se dočteme dokonce i o tom, jak pacientovi byl při zákroku doslova vyrván kus dásně. K trhání stačila dříve holá ruka nebo kleště a je mnoho případů, kdy po ošetření lidé umírali. Není tedy divu, že zubaři představovali vlastně nositele smrti a nebožáci se jich právem obávali.
Vývoj šel ale brzy kupředu. Staří Řekové a Římané doporučovali si zuby čistit a starat se o ně, používali, co bylo po ruce. Zuby se trhaly, až když se viklaly. K čištění používali párátko, u Indů najdeme způsob čištění pomocí fíkovníku a Číňané už dokonce měli zubní kartáčky.
V minulosti byl nejvíce obávaný zubní červ. Aby se jich lidi zbavili, vznikala různá zaříkávadla pro vyhnání červa z těla člověka. Červ se dokonce vypaloval přímo ze zubu. Eisenašský lékař Christian Franz Paullini byl velmi extravagantní lékař. V 17. století doporučoval, aby si nemocný vložil do děravého zubu havraní lejno!
Se středověkem a novověkem přichází pokrok
Na začátku změny stál italský lékař Giovanni d´Arcoli, který jako první přišel s možností zub vyvrtat malým vrtákem. V 16. století přišly na scénu speciální kleště připomínající ptačí zobák, proto se jim říkalo také pelikán.
Velký rozvoj pak poznáváme v 18. století, kdy se zubařství stalo součástí oboru chirurgie a získalo tak na váze. První umělé zuby jsou spojovány se jménem Nicolas Dubois de Chérmant, který je vytvořil z porcelánu. O ně měla největší zájem především šlechta, nicméně šlo zatím o všechny zuby z jednoho kusu materiálu. Jednotlivé zuby vyrobil až lékař Fonzi.
Velkou úlevou pro pacienty byl éter. Ten do zubního lékařství přinesl lékař William Morton. Později tuto roli převzal kokain a novokain. A tím se péče rozvíjela poměrně rychle – přicházely speciální vrtačky, možnosti anestezie a dokonce i rentgen.
Jak je na tom stomatologie dnes?
Dnešní otázkou jsou především finance. České zubní lékařství se neustále vyvíjí a hradit náklady spojené s péčí jsou nemalé. Tuzemské pojišťovny nejsou schopny pokrýt veškeré náklady, a tím vlastně vzniká bludný kruh. Zubaři si musí dělat tzv. minutový rozpočet, aby byli schopni pacienta připravit, podat anestezii, vypreparovat zubní kaz a zub vyplnit. Podle pojišťoven by to měli zvládnout za 5 minut. Ostatní čas a náklady už nejsou hrazeny. Proto je spousta ordinací, které nemají smlouvu s pojišťovnami, a zde musíme - my pacienti - platit výrazně více. Možným řešením by byla i revize nákladů pojišťoven a zubních lékařů.
Velkou pomocí v zubním lékařství je vyvíjející se dentální hygiena, kde vám poradí, jak zuby čistit, jak o ně pečovat a co vlastně používat. Už si pak nemusíte klást otázky, zdali si čistit zuby jednou nebo dvakrát denně, zdali používat ten anebo ten zubní kartáček anebo zubní pastu. Věnujte svým zubům dostatečnou péči a správně se stravujte. Věřte, že do budoucna ušetříte mnoho peněz za zubní péči.
KAM DÁL: Štěpánce před dvaceti lety zjistili, že má nevyléčitelnou nemoc. Bojuje, dokonce porodila zdravého syna.
