Blázen s foťákem prolezlým červy. Miroslav Tichý se se svým dílem dostal do těch nejprestižnějších galerií

Umělecká hvězda Miroslava Tichého začala zářit až na začátku nového milénia. V pokročilém věku ho na samém okraji společnosti objevil Roman Bauxman, který dodnes střeží jeho sbírku fotografií, jejichž cena se pohybuje okolo 250 tisíc korun za kus. Sám Tichý, jehož sláva propukla hlavně v zemích západní Evropy, se od okolí distancoval včetně peněz z úspěšného prodeje svých fotografií. Čím zaujal tento kontroverzní "pobuda" umělecký svět?

Nálepka amatéra

Někteří jeho dílo obdivují a druzí připomínají, že jde o manipulativní příběh napsaný na míru zájmu západního uměleckého světa. Amatér, který vzdoroval režimu, skončil na psychiatrii, svým unikátním způsobem fotil výhradně ženy a vypadal u toho jako bezdomovec.

To je v kostce dílo Miroslava Tichého pro zahraniční diváky. Příběh zafungoval a do té doby absolutně neznámý český fotograf vítězí takřka v osmdesáti letech cenu za objev roku na prestižním festivalu v Arles. Kolotoč kolem jména Miroslav Tichý mohl začít.

Umělecká hodnota

Když si odmyslíme lehce přibarvené momenty ze života podivínského umělce a zaměříme se na jeho tvorbu, tak zjistíme, že je v mnoha ohledech opravdu unikátní. Miroslav Tichý si např. všechny svoje fotoaparáty vyráběl sám. Vzhledem k tomu, že žil v podstatě jako vágus, tak prostředky, z kterých důmyslné přístroje tvořil, měly ten nejlacinější charakter. Objektiv z ruličky od toaletního papíru, skla z brýlí a převíjení filmů ze zátky od piva. Fotografické aparáty z “dílny” Miroslava Tichého byly samy o sobě uměleckými předměty.

Posedlost ženským tělem

Objektem jeho fotografií byly výhradně ženy. S fotoaparátem schovaným pod rozežraným svetrem čekal na správný moment, aby zachytil dívku na koupališti nebo ženu ve frontě na maso. Ženská linie těla se pro něj stala doslava posedlostí. Fotil tzv. naslepo, a tak mají fotografie špatnou kompozici, ale spontánně zachycují kouzlo okamžiku.

Podomácku vyrobené fotoaparáty způsobují, že jsou fotografie přesvětlené a některé z nich si Tichý dokresloval tužkou. Odstřihnutý od okolního světa se ve svém doupěti upíjel rumem. Bída a špína mu nečinily žádný problém. Poházené fotografie na zemi byly potravou pro krysy až do chvíle, než je představil Roman Bauxman veřejnosti.

Pro místní ženy podivín, úchyl a pro umělecký svět objev fotografie. Kontrovezní fotograf Miroslav Tichý bude i dlouho po své smrti vířit debaty, kde začíná umění a kde končí amatérismus a bláznovství. On sám tvrdil: “Blázni jsou ti, kterých je míň.”