Zrůdné chování Čechů vůči českým Němcům: Čistku odnesli muži, ženy, starci i děti
Krátce po skončení druhé světové války nastalo období, kdy si osvobození Češi mohli vyřídit účty s Němci. Rozum ustoupil emocím, a tak jsou dodnes zachovány vzpomínky na časté masakry a krvelačné vraždy. Extrémní okolnosti nemohly často přinést jiné výsledky. Jsou však události, které se chápání vymykají, a tím je právě Postoloprtský masakr.
V květnu roku 1945 skončila v Evropě druhá světová válka. V osvobozeném Československu se otevřel prostor pro pomstu. Jedna z největších přišla v severočeském městečku Postoloprty, kde bylo zabito více než 700 českých Němců. Nejednalo se o řádění civilistů. Situace byla o to brutálnější tím, že celý tento masakr iniciovala československá armáda. O život nepřicházeli nacisté v uniformách, ale obyčejní čeští Němci.
Koncentrační tábor
Město Postoloprty bylo už za nacistické okupace spojeno s velmi negativním příběhem místního koncentračního tábora. V takzvané „bažantnici“ stával od roku 1943 internační tábor pro smíšené židovské rodiny. Konec války situaci otočil a do prostoru místních kasáren a již zmíněné „bažantnice“ byli zavíráni Němci z Postoloprt a měst v blízkém okolí.
Poválečný duch byl pochopitelně velmi agresivní a krutý. Otevřená pomsta se otiskla v tisku, ale k dané náladě přispívali i politici. Češi a Němci prostě už nadále nemohli žít bok po boku v jedné republice. Ještě než přišlo vystěhování, se však odehrávaly zločiny, na které z hlediska historie rozhodně nemůžeme být hrdí.
Rychlou čistku německého obyvatelstva totiž odnesly většinou celé rodiny – i s dětmi a seniory. Nacističtí vojáci většinou stačili včas uprchnout do amerického zajetí, kde se vyhnuli podobným útokům. Jak nemilosrdné byly tresty pro uvězněné Němce?
Vraždy bez soudu
Soudit onu dobu nelze. Atmosféra konce války byla zcela mimo jakékoli struktury běžných pravidel a zákonů. Dlouholetý útlak a strach ustoupil s koncem války, na jeho místo nastoupila potlačená agrese a msta, která začala nelítostně konat. Kdo tu dobu nezažil, jen těžko si ji umí představit.
Na některé epizody však nelze pohlížet tímto tolerantním okem a přejít je jen tak. V bažantnici, která bývala internačním táborem, bylo postupně zavražděno – bez jakéhokoli soudu a rozsudku – až 400 Němců. Masové vraždění probíhalo v noci a mrtvá těla byla pohřbena přímo na místě. Stejný postup probíhal v nedalekých kasárnách.
Nejkontroverznější na celém masakru je fakt, že vraždění nepáchal dav civilistů, ale jednalo se o organizovanou akci československé armády, tedy členů Svobodova armádního sboru a vojenské rozvědky. Zapojily se však i jednotky revolučních gard a četnictvo. Mezi veliteli najdeme slavná jména, jakým je například hrdina od Sokolova a Dukelského průsmyku Vojtěch Černý.
Kolik bylo mrtvých?
V mnoha případech nešlo jen o „popravu”. Smrti některých – i velmi mladých – Němců předcházelo mučení. Jednou z mnoha dodnes nevyřešených otázek je počet mrtvých. Celkem se našlo přes sedm set mrtvých těl, ale některé odhady hovoří, že v čase této kruté epizody divokého odsunu přišlo o život až 2 000 Němců.
Celá událost byla po válce vyšetřována, ale velmi rychle se celý případ bez výsledku uzavřel. Během komunistického režimu se o tomto masakru mlčelo a téma kolem Postoloprtského masakru se otevřelo až v devadesátých letech.
Zdroj: Krvavá léta, Česká televize
KAM DÁL: Z Osvětimi unikli mezi prvními: Rudolf Vrba a Adolf Wetzler podali světu šokující informace.
