Mirek Topolánek: Zeman se snaží naštvat a urazit lidi, kteří ho nevolí. Je to jeho taktika

Pane Topolánku, sledoval jste vánoční projev Miloše Zemana, co jste na něj říkal?
Nerad hodnotím cizí projevy. Ale budiž. Úplně obecně musím říci, že mi vadilo, jak byl celý projev určen jen pro příznivce Miloše Zemana. Zatímco ty občany, kteří ho nevolí, se snažil spíše naštvat a urazit. Zcela jasně také vyjádřil své sympatie k jedné části politického spektra a stejně jasné antipatie k druhé části. Je to klasická taktika Miloše Zemana "rozděl a panuj". Tak postupoval už jako předseda ČSSD.

Jak konkrétně to myslíte?
Tím, že ukazuje na nepřítele, utvrzuje své voličské jádro. To je taktika, která je na hraně, i když jde o stranickou politiku. Pro prezidenta, který má spojovat, stát nad stranami a být hlavou státu všech občanů, je podle mého názoru zcela nevhodná. Miloš Zeman ale zkrátka neumí sdělovat pozitivní poselství a předávat pozitivní energii. Navíc při hodnocení české politické scény není nestranný ani objektivní. Mluvil například o nedostatečném vyjednávání po volbách, kterému svými ukvapenými kroky v podstatě zabránil.

Jaké by tedy mělo být poselství či forma takového projevu, co vy byste neopomenul zmínit?
Forma a obsah prezidentského projevu musejí být takové, aby oslovily pokud možno každého občana a každý si v něm našel "to své", ať už prezidenta volil, či nikoli. Proto bych rozhodně mluvil ke všem: k lidem na venkově i ve městě, ke starým i mladým, k podnikatelům i zaměstnancům, k vysokoškolákům i vyučeným. Jednou větou, snažil bych se oslovit jak "hospodu", tak "kavárnu" a rozhodně bych neštval skupiny občanů proti sobě. 

Takže nemá mít vlastní názory?
Tak to není. Prezident má mít jasné názory. Měl je i T.G. Masaryk. Přesto uměl lidi spojovat. Mám velmi ostré názory třeba na nekontrolovanou migraci či na hrozbu omezování občanských svobod. A na těchto dvou okruzích témat, na Bezpečí a Svobodě (což oboje zahrnuje řadu dalších konkrétních bodů obsažených v mém prezidentském programu), je také založena má kampaň a obě bych zmínil i v prezidentském novoročním projevu. Přičemž jsou to ve svém celku témata, v nichž se může najít jak "hospoda", tak "kavárna" (aniž by se mnou každý souhlasil na 100 %). Ostatně mám lidi rád, rád s nimi mluvím a cítím se stejně dobře s lidmi v hospodě i u kávy.

Kandidaturu na post hlavy státu jste oznámil jako poslední z kandidátů, vnímáte to jako velký handikap?
Z organizačního hlediska určitě. Spolu se svým týmem jsme si první týdny sáhli na dno. Řešili jsme několik věcí najednou, vznikaly organizační zmatky a vše jsme řešili doslova "on line", nebyl čas se zastavit a promýšlet nějakou strategii. Teď už si to sedlo, myslím, že i v té krátké době jsme dali dohromady nejkonkrétnější a nejsilnější program. A růst preferencí potvrzuje, že lidé naši kampaň vnímají a že oceňují, že přišel někdo, kdo nestojí ani na jedné straně, kdo není ani Zeman, ani antizeman, kdo lidi nerozděluje, ale spojuje a zajímá se o všechny lidi. Někdo, kdo do té nudné a nijaké kampaně vnesl konkrétní témata, sílu a energii.

Co bylo tím hlavním impulsem, kdy jste si definitivně řekl, že do toho jdete?
Říkám to stále: prvotním impulsem byla tisková konference Miloše Zemana s Andrejem Babišem, kdy prezident dal bianco šek na oba pokusy do rukou předsedy ANO a zcela rezignoval na ústavní povinnost prezidenta, jíž je moderovat povolební vyjednávání tak, aby pokud možno vznikla většinová demokratická vláda. Přičemž zde existuje velké množství variant takové vlády.

Nic víc v tom nebylo?
Až během kampaně jsem si pak uvědomil, že stejně důležitým motivem bylo dát lidem větší možnost výběru. Aby nemuseli volit de facto jen ze dvou možností: z jednoho Zemana a několika antizemanů. Aby tu byl někdo, kdo lidi spojuje a nerozděluje, neštve je proti sobě, kdo nestojí v žádném z obou znepřátelených táborů. Aby se v kampani řešila reálná témata, názory a způsob, jak budoucí prezident bude vykonávat svůj úřad. Aby někdo vnesl svěží vítr do té podivné kampaně-nekampaně, kdy se oba dosavadní hlavní favorité schovávají před soupeři a snaží se "promlčet" do druhého kola.

Teď upřímně: jak dlouho jste nad svoji kandidaturou opravdu uvažoval, jak se nápad měnil z možná poněkud humornějšího na zcela vážnou věc?
Asi deset pikosekund. Byl to okamžitý nápad. Ale napřed jsem musel také získat souhlas rodiny. O humoru nemůže být ani řeči. Řada lidí mě velmi vážně přemlouvala, abych šel už do první přímé volby v roce 2013 (od té doby jsem také už pět let terčem mnoha nevybíravých útoků těch, které tato možnost vyděsila). Od té doby jsem byl přemlouván mnohokrát a vždy jsem to odmítl. U té tiskové konference prostě ve mně bouchly saze…

Proč si myslíte, že současný prezident má stále tolik obdivovatelů, fanoušků, voličů...ať už to nazveme jakkoli?
Protože umí dělit společnost. Ukázat na nepřítele a tím velmi silně oslovit část společnosti, bez ohledu na to, že tu druhou naprosto otráví.

Co se musí stát, aby ho jeho věrní v nadcházejících volbách nevolili?
Ti úplně věrní ho volit budou za všech okolností. Ti, kteří ho volili třeba proto, že podle nich uměl lépe než jeho oponent z roku 2013 hájit české národní zájmy, zejména v EU, by mohli volit někoho, kdo je bude umět hájit také. A dokonce lépe, protože je bude umět tvrdě hájit přímo v Bruselu, nikoli jen kverulovat z bezpečí Pražského hradu. Někoho, kdo bude v plné síle a bude mít dost energie.

Co lepšího nabídnete konkrétně vy, co občanům jako případný prezident dáte?
Budu bránit nejen bezpečí lidí, což se týká terorismu, nekontrolované migrace a hrozby povinných kvót. Ale také svobodu, tedy demokracii, nezávislost médií a policie, rovnost před zákonem, polistopadový vývoj. Jinými slovy, budu umět řešit jak to, co trápí příznivce Miloše Zemana, tak to, čeho se bojí jeho odpůrci. Přičemž mé názory v obou oblastech jsou známy dlouhodobě a nejde o konjunkturální předvolební snahu.

Jak bojujete s tím, že vás mladá generace předtím, než jste oznámil kandidaturu, prakticky neznala?
Oslovit prvovoliče je těžké pro všechny kandidáty. Podle našich průzkumů je však naše kampaň nejvíce viditelná a zabírá. Tak teď už mě snad znají. Snažím se také objet co nejvíce regionů, přičemž navštěvuji i vysoké a střední školy. Nicméně na to je poměrně málo času a všude být nemohu. Z reakcí mladého publika při prezidentských debatách mám nicméně pocit, že je umím oslovit, mladí jsou totiž zvyklí na kritickou debatu a vnímají racionální argumenty. Na jedné univerzitě můj tým zaznamenal hovor studentů, kteří se bavili o tom, že "ten Toplánek nemluví blbě", přičemž před samotnou debatou byly sympatie publika zjevně na straně jiných kandidátů..

A naopak: starší generace si automaticky řekne Dalík, Berlusconiho vila apod. Nebo myslíte, že už je to pryč?
Oni to vůbec neřeší. Na mítincích mi říkají: "konečně máme koho volit". A v krátké kampani není ani čas na to vysvětlovat, že 90 % toho, co o mně nepřátelé říkají, není pravda. Třeba právě ta údajná Berlusconiho vila.

Spolupracoval byste jako prezident se současným premiérem Babišem?
Naprosto bych s ním spolupracoval v zahraniční politice a shodl se s ním třeba v boji proti povinným kvótám. Zde bych mu dokonce mohl výrazně pomoci, protože mám v EU respekt a dobré jméno. V domácí politice bychom naopak asi byli často ve sporu v otázkách svobody, demokracie, šikanování občanů a narušování jejich soukromí, nezávislosti médií a policie, práv opozice, úcty k ústavnosti či rovnosti před zákonem.

Co jste dělal celou tu dobu, kdy jste odešel z vrcholné politiky?
Musel jsem se znovu postavit na vlastní nohy a začít opět podnikat, a to od nuly. To se mi podařilo. A upřímně řečeno, moc se mi nechtělo vyměnit úspěšnou kariéru a skvělé příjmy za návrat do politiky. Nejsem totiž profesí politik. Z celého svého šestatřicetiletého profesního života jsem byl v politice zhruba jen třetinu času. Ve zbytku doby jsem pracoval jako zaměstnanec či podnikal.

Jaký je Mirek Topolánek člověk, jak byste sám sebe charakterizoval?
Přímý, až možná prudký. Co si myslím, to říkám, co říkám, to dělám, a co dělám, to prosadím. Umím se rozčílit, když mi o něco jde, ale lidé asi nevědí, že mi to vydrží jen několik vteřin a pak na to zapomenu, nejsem mstivý a nenosím v sobě staré křivdy. Jako asi každý dělám chyby, ale umím se z nich poučit a žádnou neopakuji dvakrát.