Emil Zátopek: Hrdina národa, nebo morální dno kvůli spolupráci s StB?
Sportovní příběh Emila Zátopka je úžasný. Komunistická propaganda ho však šikovně využívala. Nebo se na ní Zátopek podílel úmyslně? Ve svých běžeckých disciplínách byl nepřekonatelný a díky olympijským úspěchům se stal jedním ze symbolů Československa. Ale jaké morální škraloupy má náš národní hrdina? A má vůbec někdo právo jeho chování soudit?
Sportovní úspěchy, ve kterých Emil Zátopek pravidelně posouval hranice lidských schopností, dodnes inspirují. Ale ke slávě v socialistickém Československu patří také politická loajalita. Kdy Zátopek jako člověk selhal, a kdy se naopak zachoval jako hrdina?
Komunisté ho využili
Kdo v takové situaci nebyl, jen těžko může něco podobného posoudit. Emil Zátopek chtěl hlavně běhat. Vzhledem k tomu, že jeho světová sláva vyletěla na hvězdné nebe právě v krutých padesátých letech, byl tak zcela logickou obětí komunistické propagandy.
Pravděpodobně největším morálním selháním byl podpis Emila Zátopka v Rudém právu pod textem, který schvaloval trest smrti pro Miladu Horákovou. Jak sám několikrát řekl, bylo pro něj důležité běhání a nikoli politika.
Jen dva roky po smrti Milady Horákové tak slavně vítězí na olympijských hrách v Helsinkách, kde jako jediný běžec pokořil všechny tři disciplíny, ve kterých navíc stanovil světový rekord. Tento "trojboj" už nikdo nikdy nezopakoval. Legendární je hlavně jeho vítězství v maratónu, který tehdy běžel poprvé.
Krycí jméno Macek
Velké sportovní vytížení ho však možná paradoxně zachránilo od dalších politických afér, které by jednoduše škodily jeho osobnosti. Faktem však zůstává, že od roku 1956 byl tajným spolupracovníkem StB (případně VKR – vojenské kontrarozvědky) s krycím jménem Macek.
- čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu
- manžel oštěpařky Dany Zátopkové
- narodil se do chudé rodiny jako sedmé dítě z osmi
- sportovní kariéru ukončil v roce 1958
Komunistická strana si však byla vědoma, že možný kult osobnosti a sportovní ikonu, která úspěšně reprezentovala Československo, musejí mít pod kontrolou. Zátopek tak byl bezesporu ve velmi těžké situaci a lze si jen domýšlet, jaké tlaky vůči němu státní bezpečnost či vojenská kontrarozvědka použila. Zcela jistě šlo hlavně o výhrůžku konce atletické kariéry. To potvrzují i pozdější léta, kdy se naopak zachoval s odvahou tak, jak morálka káže. V té chvíli však již nebyl vrcholovým sportovcem.
Sláva polní tráva
Ohlížet se za životem Emila Zátopka z pohledu politické propagandy je na jednu stranu nespravedlivé. Lidé tak mají někdy nutnost vlastní nedostatek odvahy projektovat do viditelných hrdinů, kterým pro mnohé byl právě Emil Zátopek. Ten si však přízeň fanoušků nezískal jako státník, ale sportovec. Stal se kolečkem v mechanismu většího zla, což ho však nezbavuje zodpovědnosti. Je však zásadní nepřeceňovat jeho tehdejší morální kredit a stejně tak si Emil Zátopek nezaslouží tvrdé soudy.
V 60. letech se jeho přístup k politice viditelně proměnil a také za to nesl patřičně tvrdé následky. Během okupace vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se účastnil veřejných demonstrací a nezastíral svoji nespokojenost s touto "bratrskou pomocí".
Následně byl odvolán ze všech významných pozic. Nebyl již loajální a bylo potřeba se ho zbavit. Jedna taková příležitost se naskytla v reakci na upálení Jana Palacha. Komunistický poslanec Vilém Nový totiž jeho a další čtyři osobnosti včetně pozdějšího spolutvůrce Charty 77 Pavla Kohouta obvinil, že Jana Palacha k činu nabádali. Emil Zátopek po domluvě žalobu odvolal a Nový se omluvil.
Trest za odvahu pocítil jednak nuceným odchodem z armády a hlavně ve chvíli, kdy hledal práci. Jedno odmítnutí za druhým bylo důkazem politické objednávky. Nakonec se olympijský hrdina ocitl v podniku Stavební geologie, kde šest let hloubil studny. Španělský novinář, který ho viděl při práci, údajně podle svědectví Dany Zátopkové prohlásil: „Takhle vy tady opečováváte svého hrdinu?”
Zvrácenost režimu
Pravděpodobně zlomen nakonec přidal svůj podpis pod Antichartu a vzdal se podpory reformních myšlenek. Olympijský hrdina přece jen není politik, ale i v roce 1984 si komunisté nenechali uniknout příležitost využít jeho osobnost k dalším propagandistickým účelům.
Sovětští sportovci se tehdy nezúčastnili Letních olympijských her v Los Angeles a Československo se k nim o šest dní později přidalo. Zátopek následně celý postup olympijského výboru kvitoval s tím, že pro sportovce není v Americe bezpečno. Výčet omylů, ke kterým byl častěji přinucen, než že by je vykonával s přesvědčením, je nutné si připomínat hned z několika důvodů. Vytvářet slepě kult osobnosti a hrdiny je vždy černo-bílé.
Příběh jednotlivce s obrovskou světovou slávou však připomíná, jak zvrácený a podvratný byl minulý režim. Když se k němu i olympijská ikona na moment otočila zády, skončila u hloubení studny.
Zdroje: Náš život pod pěti kruhy, Český rozhlas, Česká televize, Wikipedia
KAM DÁL: Jelcin učil Rusy milovat Putina. Prezident s pověstí opilce nevěděl, co dělá.
