Jakub Klaška: Architektura vždy promítala civilizační rozvoj, vývoj technologií a změny ve společnosti
Architektka Zaha Hadid neodmyslitelně patřila mezi nejvýznamnější osobnosti svého oboru. Zaha Hadid Architects úspěšně fungují i po její smrti. V České republice aktuálně pracují na developerském projektu Masaryčka, který zásadně promění rozsáhlé a dodnes nevyužívané území v blízkosti centra Prahy. Významným členem týmu je také mladý architekt Jakub Klaška, který zastává roli projektového architekta. Jak se ocitl v prestižním architektonickém studiu? V čem vidí největší přínos projektu Masaryčka?
Od roku 2010 pracujete ve studiu Zaha Hadid Architects. Kudy vedla vaše cesta do Londýna a jaké jsou vaše předcházející zkušenosti s realizací architektonických projektů?
Cesta do Londýna vedla přes Vídeň, kde jsem studoval ve studiu Zahy Hadid na Angewandte. Po absolvování studia mi Zaha nabídla práci v ZHA v Londýně. V té době jsem měl vyřízenou práci v New Yorku, kam jsem měl nastoupit. Rozhodl jsem se pro Londýn a našel zde domov. Během studií jsem byl také na stážích v Rotterdamu ve studiu OMA a také v New Yorku v ateliéru Asymptote. Architektura mi umožnila poznat jiné kultury a přistupy k práci, Londýn mi vyhovuje, proto už se dále nepřesunuji.
V Praze jste studoval VŠUP a zároveň Univerzitu užitých umění ve Vídni?
Absolvoval jsem obě školy. Poslední rok jsem studoval obě najednou, cestu Praha – Vídeň mám zarytou v paměti.
Kdy vám bylo jasné, že vaše architektonická kariéra vede do zahraničí? Byla to spíš souhra náhod, nebo jste v tomto ohledu měl jasno?
Při studiích ve Vídni mi bylo jasné, že tomu tak bude.
Se Zahou Hadid jste spolupracoval šest let. Jak by jste popsal její rukopis a vliv na světovou architekturu? Jak ovlivnila váš způsob práce?
Měl jsem přiležitost se Zahou 6 let spolupracovat, ale také 3 roky studovat v jejím studiu, kde už se člověk seznámil se způsobem přístupu k architektuře. Pro mě bylo důležité si uvědomit, že forma je výsledkem procesu autorské interpretace vniřní logiky stavby, jejího prostorového uspořádání, tektoniky konstrukce a kompozičních vztahů.
Tato interpretace vzniká daleko abstraktnější prací s principy, nikoliv používáním existujících forem a prvků. Důležitý byl také můj zájem rozvíjet digitální metody navrhování. Velká část architektů v té době ještě tento přístup k práci odmítala, Zaha Hadid nikoliv. Viděla v tom příležitost k rozšíření současného architektonického repertoáru.
Při studiích a také později v ateliéru jsme objevovali kódování, generativní design a další sofistikované metody navrhování. Touha a odhodlanost nacházet nové přistup byla a je pro ZHA vždy charakteristická. Portfolio ZHA toto dobře ukazuje, každé desetiletí se chlubí novým rukopisem a nápady.
Za pár měsíců to budou čtyři roky od její smrti. Jak od této doby funguje architektonické studio, které nese její jméno?
Studio funguje úspěšně dál. Realizují se projekty, vyhrávají soutěže, studio stále roste. V momentě odchodu Zahy Hadid byla vybudována potřebná struktura kanceláře a Zaha si přála, abychom v práci pokračovali. I když samozřejmě její osobnost chybí, vše je za ty dlouhé roky pod jejím vedením zajeté, lidé vědí, jak pracovat, znají způsob uvažování o architektuře a mají potřebnou odvahu.
V roce 2014 Zaha Hadid Architects zvítězilo v architektonické soutěži na proměnu okolí Masarykova nádraží. Jaká je vaše role v tomto velkém projektu, který Prahu čeká?
Když v roce 2014 sestavovala Zaha Hadid dohromady projekční tým, dala mi přiležitost v něm vystupovat jako projektový architekt, tedy někdo, kdo se stará o to, aby by proveden podle představ vedení fimy, tedy podle představ Zahy Hadid a Patrika Schumachera. V této roli pokračuji do této chvíle.
Jak vnímáte některé rozhořčené reakce, které popisují celý projekt jako megalomanský?
Diskuzi vítám. Je třeba podotknout, že byly organizovány i setkání s veřejností a připomínky jak veřejnosti, tak dotčených orgánů jsme do projektu zapracovávali. Kladné reakce k projektu velkou mírou převládaly. Já musím říci, že projekt okolí Masarykova nádraží je velmi promyšlený, jednak navazuje na okolní zástavbu, z níž přebírá i určité inspirační prvky, ale také má ambici pomoci území urbanisticky.
Především ale řeší doteď nevyužitá a prázdná místa, která přetváří do veřejného městského prostoru. Tím, že měl projekt urbanistickou ambici, umožňuje propojit tři městské části a otevřít tak více tento složitý uzel lidem. V současné době se ale připravuje pouze první část z vize představené roku 2016.
Obecně bych ale také velice uvítal širokou diskuzi nad tím, jakou cenou my všichni platíme za to, že brownfieldy a další prázdná místa zatím nedostatečně využíváme. Měli bychom si položit otázku, co nás stojí rezistence k transformování brownfieldů ve funkční město. Osobně jsem zastánce zvyšování kapacity a hustoty zastavění měst a nerozšiřování zástavby do volné krajiny.
Díky své práci máte zkušenosti z mnoha zemí světa. Proč si myslíte, že v České republice jsou podobné projekty vnímány kontroverzně?
Přemýšlím, jestli jsme někdy pracovali v ZHA na projektu, který nebyl kontroverzní... Takových by bylo určitě málo. Tím, že ZHA u každého projektu vytvoří autentický a nový výrazový prostředek, tak každý z projektů přitahuje jak pozitivní, tak negativní reakce. Naše portfolio realizovaných projektů však jasně dokazuje, že projekty mají pozitivní dopad na své prostředí a kulturní dědictví. To se také odráží i na množství ocenění, které jsme za naši tvorbu obdrželi.
Nedokážu říci, jestli je v České republice situace jiná. Každá celospolečenská diskuze má důraz na jiná témata, ty reagují na měnící se potřeby obyvatel. Myslím, že chuť realizovat stavby ve městech bude i v Čechách přirozeně stoupat se vzrůstající nedostupností bydlení, pracovních prostor i veřejné vybavenosti. Moc dobře si pamatuju, jak celospolečenská diskuze akcelerovala okolo roku 2011 zde v Londýně zejména v momentě, kdy bytová krize se exponencionálně prohlubovala. Poměrně intenzivní výstavbou se dosáhlo zpomalení dopadů krize způsobené nedostakem bytů. Transformovaná území z devadesáti procent získaly na atraktivnosti.
Architektura vždy promítala civilizační vývoj, vývoj technologií a změny ve společnosti. Kulturní dědictví je neustále obohacováno právě tím, že jsme nuceni objevovat nové principy a postupy, které jsou vyžadovány naším neustále se měnícím prostředím. Přirozeně je naše obava z nového potom v přímé kontradikci k naší potřebě nového. Já osobně se snažím vybudoval dostatek zvědavosti a kritického myšlení, abych vnímal změny jako příležitost.
Jaké byla reakce památkářů? Jaká největší překážka je při výstavbě nových projektů na českém území?
Diskuzí nad projektem s památkovým úřadem jsme absolvovali několik. Snažili jsme se na připomínky reagovat, nejnověji nedávno v roce 2019, kdy došlo ke snížení výšky navrhovaného objektu a také o dosažení větší variace a plastičnosti fasády.
Jaká byla spolupráce s investory stavby? Pokud se nepletu, tak trvalo dva roky, než se našlo ideální řešení. Je to u podobných projektů něco běžného?
Jak už jsem zmínil, projekt jsme vyhráli roku 2014. Mezi roky 2014 a 2016 jsme absolvovali mnoho konzultací ohledně projektu, jak s institutem plánování a rozvoje, tak s dalšími experty. Také jsme se snažili projekt rozvinout dále až do podoby, která byla představena veřejnosti roku 2016. Doba necelých dvou roků pro vývoj projektu a reakce na připomínky od soutěžního návrhu až k ucelené studii je standardní dobou, kterou každý projekt takovéto ambice potřebuje.
Jaké jsou vlastně ambice developera? Hovoří se o tom, že by se celá čtvrť měla přiblížit tomu, co známe z londýnského City. Je tomu tak?
Lokace projektu na uzlech veřejné dopravy je ideální pro kanceláře a veřejnou vybavenost, tedy místa pro pracovní příležitosti, limituje to potřebu užívání automobilové dopravy a aktivuje pobytové prostory. Ambice vytvořit moderní městskou část obslouženou plně hromadnou veřejnou dopravou je téma, které mnoho evropských měst řeší, tedy i londýnské City. V londýnském City se podařilo minimalizovat používání individuální automobilové dopravy na minimum. I projekt v okolí Masarykova nádraží počítá pouze s minimálními parkovacími kapacitami pro individuální automobilovou dopravu, má ambici přivést do centra města kvalitní prostory pro práci, veřejnou vybavenost a množství veřejných prostor, nikoliv však dopravu.
V jaké fázi se celý projekt Masarykova nádraží nachází a dojde projekt ke zdárnému dokončení?
Nyní pracujeme na prvních dvou domech definující ulici Na Florenci. Zde by se mělo přistoupit k realizaci ke konci roku 2020.
Co podle tebe celý projekt městu přinese?
Jak jsem již zmínil, velmi důležitým momentem podle mě je, že projekt propojuje tři městské čtvrti, čímž by mohl podpořit pěší trasy v okolí Masarykova nádraží. Je třeba si uvědomit, že v současné době je prostředí zcela neprostupné a odtržené. Svou nepropustností myslím i mnohým z nás nedochází, že tam takové území s tímto potenciálem vlastně je. Projekt tak jednak urbanisticky dotvoří nyní nedefinované celky, jako je třeba ulice Na Florenci, ale také otevře a zpřístupní řešené území. V první fázi dvou domů v ulici Na Florenci vzniknou také tři náměstí, každé s jiným charakterem, všechny umožňující budoucí napojení na plánované přestřešení kolejiště představené společně s projektem v roce 2016. Projekt je také připraven reagovat a posílit často diskutované ambice ohledně změny magistrály.
Na jakých jiných projektech aktuálně pracujete?
V současné době pracujeme na desítkách projektů na několika kontinentech. Já osobně ještě pracuji na projektech v Evropě a také na projetu v Singaporu.
