Jiří Ovčáček spadl až na dno. Může jen doufat, že se nenaplní přání Miloše Zemana
Jiří Ovčáček. Pamatujeme si na něj všichni. Někteří vzpomínají s nostalgií, jiní s útrpným úsměvem, další s nelibostí. Bývalý tiskový mluvčí bývalého prezidenta Zemana, který pomalu upadá v zapomnění, se nyní vydal opěvovat napadenou, přesto však vzorně upravenou Ukrajinu. A předpokládejme, že i tohle myslí vážně…
Druhé volební období Miloše Zemana letos v březnu po dlouhých a dlouhých deseti letech skončilo a pro Jiřího Ovčáčka nastala chvíle změny. Hovořilo se tehdy o mnohém – v průběhu mandátu minulého prezidenta se jeho mluvčí přeonačil z komunistického novináře na hluboce věřícího člověka, i když stihl vystřídat hned dvě církve. Nejprve byl zapáleným husitou, v roce 2018 to pojistil přestupem k početnější římskokatolické církvi. Spekulovalo se tedy o tom, že se bude věnovat práci právě pro církev.
Pád do „hluboké smrduté žumpy“ a střelba do novinářů
K překvapení mnohých se ale uchýlil zpět mezi jím tak nenáviděné novináře. Spadl opět do žumpy, stal se součástí odporné skupiny lidí s inteligencí nižší, než měla Zemanovic dávno vyhozená první automatická pračka. Dobrovolně se zařadil do zástupu těch, kteří by se měli podle slov jeho bývalého šéfa střílet. Jak se mu tam asi žije? Patrně dobře, protože on přece není takový, on je jiný, lepší…
Reporty z okupované Ukrajiny
Kam se bývalý prezidentský tiskový mluvčí přesunul? Dnes je součástí redakce jednoho zdejšího serveru a místo úvahám o likvidaci nedobrých novinářů, jimž měl poskytovat servis na nejvyšší úrovni, se věnuje třeba nepořádku na ulicích. „Schválně se podívejme kolem sebe, jak jsou naše města zaneřáděna odpadky. O to větší šok člověk zažije na válečné Ukrajině. Čisto a pořádek,“ bije pan Ovčáček na poplach v čase návštěvy na Ukrajině (kam vyrazil po boku řeporyjského starosty Pavla Novotného) a vyzývá k umírnění české pýchy.
Kdo jiný je přitom její esencí než člověk, který dokázal z Twitteru tiskového mluvčího hlavy státu udělat doslova kulomet urážek a pyšných sebevynášejících prohlášení? „Nezbývá, než abychom z té naší občasné české pýchy ubrali,“ píše v reakci na vlastní zkušenost ze vzorně zametených ulic bombardované Ukrajiny a cedulek v lese, jež nabádají k ochraně veverek. Máme proč být pokorní, máme se proč kát. Jiří Ovčáček to dnes moc dobře ví.
Hodně zvláštní dvojka
Kdo ví, kdo z nich dvou byl populárnější – byl to neurvalý, hulvátský, „upřímný“ Miloš Zeman, který prostě jen mluvil tak, jak to chtěla jistá část národa slyšet? Nebo to byl vždy uhlazený a zdánlivě klidný tiskový mluvčí Jiří Ovčáček, který ale pro urážky po vzoru svého guru nikdy nešel daleko? Byla to vlastně pitoreskní dvojka: prezident, který otevřeně pohrdá značnou částí národa, a tiskový mluvčí, který nesnáší novináře. Jeden z nich si po skončení mandátu otevřel vlastní kancelář, kam jej tu a tam vyvezou. Druhý znovu otočil o sto osmdesát stupňů a z mluvčího, který nenáviděl novináře, bude možná novinář spílající tiskovým mluvčím.
Shoda, jaká se nevidí
Jiří Ovčáček se na bývalý post tiskového mluvčího Miloše Zemana, tehdy ještě prezidenta v zácviku, dostal brzy po jeho nástupu na prezidentský trůn, jak si židli nejvyššího státního úředníka bývalý vrchní velitel ozbrojených sil představoval. Z bývalého redaktora komunistických Haló novin se do prestižní funkce mluvčího hlavy státu vyšvihl v prosinci prvního roku vlády Miloše Zemana a vydržel s ním až do jeho konce. Tedy toho prezidentského. Je nutno poznamenat, že si ti dva jistě velmi vyhovovali. Ve své nenávisti ke značné části národa a hlavně k novinářům se shodli do poslední tečky.
Nebe bez mráčku
Byl Jiří Ovčáček schopen se tak přizpůsobit ve vidině udržení si vysokého postavení, nebo je zkrátka takový od přírody? Kdo ví, ale problémy tito muži mezi sebou zjevně neměli. Jiří o svém pánovi hovořil jen v superlativech, on jej také vynášel do nebe. Nebylo ani náznaku sváru, dokonce ani ve chvíli, kdy tiskový mluvčí prozradil prezidentův velký prohřešek. Cukrovkář – napojený v nemocnici na hadičky – prý jedl ovocné knedlíky. Inu, ještě že nedostal krupicovou kaši, která je podle jeho vlastního rozhlasového vyjádření „fuj” – stejně jako plíčky na smetaně.
Jak je vidět, jsou lidé, kteří se dokážou přizpůsobit každé realitě, každé životní etapě a jakékoliv změně. Bývalý prezidentský tiskový mluvčí je příkladem pro všechny. Nebo snad raději ne?
Zdroj: zivotvcesku, zpravy.aktualne, irozhlas
KAM DÁL: 100 dní prezidenta na Hradě – Havlův odkaz po letech ožívá, Pavel přidal noblesu a lidskost.
