Kolaborant Zdeněk Štěpánek: Němci ho donutili udělat rozhodnutí, které nemohlo být nikdy správné

Zdeněk Štěpánek se narodil v roce 1896. Tehdy jako dítě nemohl tušit, že do jeho života zasáhnou hned dvě světové války. V té první jen zázrakem přežil, když pod ním vinou nepřátelské palby padl jeho kůň, a v té druhé byl postaven před rozhodnutí, které nemohlo být správné, ať by bylo jakékoliv. Přesto se osudu postavil a nakonec zvítězil jak nad lidskými pomluvami, tak i sám nad sebou. 

Herec tělem i duší

Divadlo bylo Zdeňku Štěpánkovi souzeno již od mládí. Mladému muži, vlastně stále ještě chlapci, bylo pouhých sedmnáct let, když z bezpečí rodinného kruhu odešel ke kočovnému divadlu. To už se ale pomalu schylovalo k první světové válce (a protože tehdy nikdo netušil, že přijde i další, říkalo se jí Velká válka). Její události se nevyhnuly ani Zdeňku Štěpánkovi, který musel narukovat a dostal se až na Ukrajinu, kde v Kyjevě, i když se to v takových podmínkách může zdát nemožné, dokonce občas vystupoval v divadelních představeních. Je vidět, že tahle prkna pro něj skutečně představovala doslova celý svět.

Z války do války

Válka skončila a Zdeněk Štěpánek se vrátil domů a do divadla. Jeho kariéra stoupala, ale v době, kdy byl doslova na vrcholu své tehdejší herecké slávy, přišla další velká rána nejen pro něj samotného, ale pro celý náš národ. Přišla druhá světová válka, Němci, útlak, ponížení, nesvoboda i smrt. Jestliže se mohli někteří docela obyčejní obyvatelé měst i městeček schovat za jistou anonymitu, herci největšího formátu tuhle možnost neměli. Byli vidět, byli oblíbení a Němci dobře věděli, jak jejich popularitu využít. Měli tito lidé na výběr, když byli osloveni ke spolupráci? Některým se snad podařilo vyvléknout se z poslušnosti a zároveň i z připravené oprátky, to však vyžadovalo nejen velkou dávku hrdinství, ale také štěstí. Stejně jako ostatní herci, byl v hledáčku nacistů vynikající a oblíbený Zdeněk Štěpánek. 

Odstartovala to operace Anthropoid

I když se poměrně dlouho úspěšně vyhýbal povinnosti veřejně vystoupit na podporu okupace, neměl to Zdeněk Štěpánek za války vůbec jednoduché. Před okupací hrál v inscenacích jasně odsuzujících podobné zásahy do suverenity států a lidských práv. Můžeme vzpomenout Bílou nemoc, hru Matka nebo Nezbedného bakaláře, ale i další. To samozřejmě s okupací postupně skončilo. Němci dobře pochopili, o čem hry jsou a jak hluboce v té době mohly působit na ponížený národ. Ten se ale ani tak nehodlal vzdát. Vše vyvrcholilo 27. května roku 1942 operací Anthropoid, která připravila o život říšského protektora Reinharda Heydricha. Její důsledky všichni dobře známe - Lidice, Ležáky a další zmařené lidské životy každého, o kom měli Němci byť jen podezření, že by mohl být do atentátu zapleten. 

Německý pokus o nemožné

Bylo třeba, aby se český národ dozvěděl, že šlo o akci skupinky záškodníků, která se vůbec neměla slučovat s obecným míněním o okupaci. Jak toho dosáhnout? Tedy spíš: Jak se pokusit dosáhnout nemožného? Snad kdyby se takového sdělení ujal někdo známý a národem milovaný herec, třeba právě Zdeněk Štěpánek… Právě ten byl vybrán nacisty, aby na shromáždění v Národním divadle přečetl prohlášení odsuzující atentát a stavící se za Říši a její představitele.

Podlehl - můžeme mu to vyčítat? 

Zdeněk Štěpánek pod pohrůžkou fyzické likvidace a samozřejmě i v obavě o celou svoji rodinu tuto krutou a nezáviděníhodnou úlohu přijal. Rezoluci dočíst nezvládl, a to i přesto, že se podle důkazů již dříve setkal s některými německými představiteli. Po válce byl označen za kolaboranta a jako s takovým s ním bylo s patřičným despektem nakládáno. Několik měsíců strávil ve vazbě, ale na konci roku 1946 soud shledal Zdeňka Štěpánka nevinným a uznal, že tlak, který na něj Němci vyvíjeli, nebylo možné přečkat bez újmy na zdraví, životě nebo cti.

Herec se tak mohl s velkou slávou vrátit do divadla a pokračovat v kariéře až do své smrti. Ta jej potkala docela nečekaně v jedné hospůdce, kam zaskočil na pivo. Objednal si - a zemřel.

Zdroj: Český rozhlas, wikipedie, čsfd

KAM DÁL: Kampaň potřebuje náboj, řekl Prchal a Babiš to vzal doslova. Máme tajný rozhovor!