První český extrémista: Miroslav Sládek ukázal cestu Okamurovi, skončil ale neslavně

Volby do Evropského parlamentu v květnu 2019 v českých občanech nevzbudily zrovna velký zájem. Kdo si však prohlížel kandidátky pozorně, mohl být překvapen jménem, které si spojujeme spíše s minulostí. Miroslav Sládek se pokusil o svůj velký politický návrat, ale zvolen nebyl. Republikáni už dnešní české společnosti nemají co nabídnout. Paradoxně ale ukázali, jak se dělá extrémistická a populistická politika. Nebýt Sládka, možná by nebyl ani Tomio Okamura. Jak skončil muž, který uměl fanatizovat davy nespokojených občanů?

Cenzor komunistického režimu

Miroslav Sládek vstoupil do politiky hned po sametové revoluci. Už v prosinci 1989 se kolem něj vytvořila kostra Republikánské strany a v únoru roku 1990 se konal ustavující sjezd, kde Sládek definoval, jak bude strana vypadat. Radikálně pravicová strana, která odmítá spolupráci s komunisty. Kdo by se také v této rozbouřené době hlásil ke komunistům.

Sám Sládek ještě před revolucí pracoval v cenzurním orgánu KSČ, takže převléknout kabát uměl mistrně. Čím si však postupně získal pozornost nemalé části společnosti? Otevřená xenofobie, rasismus, nacionalismus a plytké vlastenectví. Povrchní útoky na nejhorší lidské emoce uměl zužitkovat na náměstích v malých i velkých městech naší země. 

Vždy se našla skupina příznivců sdílejících názory, které dnes podobně prezentuje Tomio Okamura. Nutno dodat, že Miroslav Sládek byl ještě mnohem radikálnější.

Sládek prezidentem

Na konci devadesátých let se snažil o návrat na politické výsluní. K popularitě mu ale nepomohlo ani vystoupení v oblíbeném pořadu Kotel s Michaelou Jílkovou. Místo jako zrozené pro křiklouna Sládkovského střihu se ukázalo jako jedna z posledních příležitostí, jak na sebe upozornit.

Asi nejabsurdnější situace nastala při prezidentské volbě v roce 1998, kdy Miroslav Sládek kandidoval proti Václavu Havlovi. Tehdy totiž Sládek místo toho, aby se účastnil volby, skončil na 17 dní ve vazební věznici. Pykal za podněcování k rasismu a rasové nenávisti. Soudům se ho nepodařilo zastihnout, a tak byl vydán zatykač. Není se čemu divit, protože do portfolia šílených výroků patří i ten pravděpodobně nejznámější: „Cikáni by měli být trestně odpovědní již od narození, protože to už je jejich největší zločin.”

Již od pohledu byl Miroslav Sládek mužem, z něhož vyzařovala poněkud podivná energie. Jeho slova však často podtrhovala fakt, že se jednalo o regulérního extrémistu, jenž chce profitovat z těch nejhorších lidských emocí a vlastností.

Pro prachy všechno

Jedna věc je, co je vidět na povrchu, a druhá, co se děje uvnitř. Politika jako příležitost k osobnímu obohacení se mu do určité doby vyplácela, Republikáni dostávali finanční dary. Ale na konci devadesátých let šel i tento politicko-podnikatelský záměr stranou.

Přesto se Sládek neúnavně pokoušel chytit se jakékoli funkce. Stal se starostou městské části Útěchov, ale po předčasných volbách post neobhájil. V této době také vyplouvají na povrch Sládkovy dluhy. Dostal dvouletou podmínku za zadlužení politické strany. V roce 2014 čelil dokonce insolvenčnímu řízení. Exekuce se na něj hrnuly ze všech stran a bylo čím dál jasnější, že politika byla spíše dojnou krávou pro vlastní prospěch. Údajně využíval i darů fanatických fanoušků.

Zašlou slávu neoprášil

Když peníze došly, pokusil se oprášit zašlou slávu v poslední volbách do Evropského parlamentu, kde by získal pohodlné a dobře placené místečko. Pokus nevyšel. Miroslav Sládek tak pravděpodobně definitivně skončil v propadlišti politických dějin. Zda se ještě někdy pokusí o návrat, je otázkou, ale na jeho místě dnes stojí jiní mistři oboru.

Radikální extrémismus zabalený v populistické formě ovládá Tomio Okamura a za ním se v různých nuancích objevují další kandidáti.

Zdroje: Novinky, Česká televize, psp.cz, citaty.cz

KAM DÁL: Dokáže si SPD najít jiné a lepší téma než nesmyslné strašení lidmi z Ukrajiny?