Waldemar Matuška jako fenomén i přes čtyřku z hudebky. Byl jeho otcem vězeňský dozorce, nebo cikánský primáš?

O Waldemaru Matuškovi koluje stále mnoho nevyjasněných otázek, které se možná již nikdy v životě nedozvíme. Jeho maminka, vídeňská zpěvačka operetních divadel Marie Malinová, ho prý málem porodila na divadelním jevišti v Košicích, kde byla na turné.

Těžko říct, jestli je to jen nafouknutá bublina nebo pravda. Každopádně na svět přišel v tomto slovenském městě v roce 1932. V dětství ho pak vychovával pražský vězeňský dozorce František Malina, který je také oficiálně uveden jako Waldemarův otec. 

Hudebka za čtyři, touha po moři

Nejednoho fanouška překvapí možná i informace, že z hudební výchovy měl Waldemar na základní škole velmi často i čtyřku. Do zpěvu se zamiloval až později a během několika málo let se naučil skvěle hrát hned na několik hudebních nástrojů - na kytaru, banjo, mandolínu i basu. 

A kam že ho srdce v mládí táhlo? Na moře... Moc se totiž chtěl stát mořeplavcem, jak uvádí web České televize. Po dlouhých úvahách se však vyučil úplně něčím jiným - sklářem. A pro jeho fanoušky je určitě dobře, že se jím nakonec nestal, jeho písničky totiž patří v Česku k nejoblíbenějším dodnes.

Fenomén tehdejší doby

Waldemar Matuška byl ve své době u svých fanoušků téměř Bohem. Dokázal si dokonce dohodnout na stejnou hodinu i dvě představení. Navíc byl vůbec prvním Zlatým slavíkem - v roce 1962 - kdy se stal definitivně idolem své doby. Mnoho fanynek mělo nad postelí jeho plakát a z gramofonů se hrály ve dne v noci jeho písničky.

Na konci šedesátých let dostal na veřejnosti Matuška zákaz vystupování - prý kvůli pobuřování. Zřejmě i kvůli písničce "Má malá zem", která se stala v roce 1968 protestsongem.

Začínal v Redutě, pokračoval v Semaforu

Psal se rok 1957 a v pražském divadélku Reduta proběhlo první Matuškovo vystoupení na kytaru a banjo. „To byla moje první opravdová škola,“ vzpomínal v knize To všecko vodnes čas později sám Waldemar. V témže divadélku se také potkal s dvojicí Suchý - Šlitr, se kterou následně založil Mambo kvintet a s autobusem objížděli po akcích celou republiku. A když v roce 1959 Suchý se Šlitrem rozjeli Divadlo Semafor, přetáhli tam i Waldemara Matušku.

„Šestého února 1960 ráno jsem stál v Praze na Václavském náměstí, se dvěma košilemi a kytarou. Sedmého mě v Semaforu učili první roli a písničky,“ řekl k tehdejší době sám zpěvák v již zmíněné knize. A jakéže písničky se tehdy hrály? Každý jistě vzpomene na "songy" jako Árie Měsíce, Ach, ta láska nebeská, Kočka na okně, Píseň o koni, To všechno odnes čas a další. Ty se ostatně hrají v mnoha rádiích i nejrůznějších sešlostech dodnes.

Byl jedním z nich

Lidé Waldemara milovali možná i proto, že v něm viděli člověka, jako byli oni sami. Hvězdné manýry mu byly zkrátka cizí. Kdo mu padnul do oka, s tím si dal i panáka, zazpíval si… Žil skromný život a i to ho vynášelo raketově vzhůru. 

Byl také milovníkem prvorepublikových filmů s Vlastou Burianem. Mistra komiků uměl dokonce velmi dobře imitovat. Zářil nejen jako zpěvák, ale i jako herec - např. v muzikále Noc na Karlštejně nebo v písničkových filmech Kdyby tisíc klarinetů a Limonádový Joe. Vrcholem jeho herecké kariéry ale byli bezesporu Všichni dobří rodáci. Ukázal, že zkrátka hrát umí, nejen zpívat.

Období normalizace a následná emigrace  

Od roku 1970 vystupoval Waldemar Matuška s orchestrem Václava Hybše. Jezdil po různých estrádách se soudruhy schváleným repertoárem. S tím se však nikdy nechtěl spokojit, proto v 1986 emigroval do USA. Bylo mu už přes padesát a prakticky začínal znova - na Floridě, kde už se svou rodinou nadobro zůstal. 

Do hvězdného nebe odešel 30. května 2009 a rozloučit se s ním přišlo na pražský Vyšehrad, kromě jeho nejbližších, i více než patnáct tisíc fanoušků.

KAM DÁL: Bez vitamínu D je průběh nemoci covid-19 mnohem horší. Češi ho přitom mají zásadní nedostatek.