Život není jen pohádka. Slavná autorka dětských knížek musela odložit vlastní dítě

Švédská autorka knih pro děti Astrid Lindgren zemřela téměř před jedenadvaceti lety. V 94 letech opustila svět, který k ní byl štědrý, ale také velmi krutý. Její publikace jsou přeložené do více než 80 jazyků ve 100 zemích světa a počet vydaných knih atakuje desítky miliónů. 

Dětství jako inspirace

Astrid vyrůstala na farmě svého otce na jihu Švédska v kraji plném lesů a legend Smaalandu spolu se svými třemi sourozenci. „Myslím, že naše dětství bylo šťastné proto, že jsme měli dostatek svobody a bezpečí,“ říkala.

Rodiče se měli velmi rádi: „My děti jsme byly zvyklé, že tatínek maminku denně aspoň na chvíli objal a pohladil.“ Své dětství označila za nejkrásnější období a čerpala z něj i při pozdější literární činnosti pro dětské čtenáře.

V té se věnuje různým tématům od konfliktu mezi dobrem a zlem, statečností a zbabělostí, ale nevyhýbala se ani tématům, jako je osamění, smutek a smrt. Byla přesvědčena o tom, že děti, které vidí lásku svých rodičů a cítí, že ony samy jsou milovány, nemohou nikdy vyrůst v diktátory a tyrany.

Dospělost jako zkouška

Z idyly dětství vystřízlivěla bohužel velmi rychle. V devatenácti letech otěhotněla s již ženatým mužem. Na potrat jít nechtěla, a tak musela opustit své rodiče, aby je ochránila od ostudy. Přestěhovala se do Stockholmu, kde se zapsala do kurzu psaní na stroji. Syna Larse porodila těsně před Vánocemi 1926 v Kodani, kam tehdy jezdily skoro všechny svobodné matky ze Skandinávie.

Po porodu našla pro své dítě pěstounskou rodinu a sama se vrátila do Stockholmu, aby si brzy mohla najít práci a o malého chlapečka se znovu starat. Lars se dostal do její péče až ve třech letech. Aby ho uživila, musela neustále pracovat a po několika měsících pocítila, že situaci nezvládá, a syna musela svěřit na rok svým rodičům.

Později získala místo redaktorky v Královském automobilovém klubu. Tam potkala Sture Lindgrena, svého budoucího manžela, s kterým měla později dceru Karin.

Žena v domácnosti

V té době se na čas stala ženou v domácnosti a svým dětem vyprávěla neuvěřitelná dobrodružství svých pozdějších literárních hrdinů. Sama se zpočátku bránila tomu být spisovatelkou. Již na základní škole jí to každý předhazoval. K sepsání příběhů o Pipi Dlouhé punčoše ji donutilo až nešťastné uklouznutí a týden strávený v posteli.

Postupem času ji psaní začalo bavit, a tak se zrodila jedna z nejoblíbenějších švédských spisovatelek 20. století. „Píšu, abych bavila to dítě uvnitř sebe samotné, a doufám, že tímto způsobem aspoň trochu pobavím i jiné děti.“

Neznámá tvorba

Málokdo ale zná její práci během 2. světové války pro tajné služby v oddělení cenzury dopisů, kde pročítala korespondenci konspirantů. Z té samé doby pochází i její Válečné deníky, v kterých nalezneme i poznámku o Československu a tehdejší Mnichovské dohodě.

Zmiňované období 2. světové války je shrnuto v deníkové knize Astrid Lindgren: Válečné deníky 1939-1945. Už v této době je patrný obrovský literární talent, který následně po válce naplno rozvinula ve svých nejznámějších dílech.

Hodnotně se zde prolínají vrstvy osobního rodinného života, které jsou zaznamenané s autentickou přesností a faktickými poznámkami o vývoji války, včetně výstřižků z novin, které očastovala svými poznámkami.

Proslulá dětská literární tvorba tak není jediným žánrem, kterým obohatila knihovny po celém světě. Život Astrid Lindgren, který vyhasl před téměř 21 lety, tak žije nadále díky jejím nesmrtelným postavám a příběhům.

Zdroje: fdb.cz, astridlindgren.com, wikipedia

KAM DÁL: Diktátor, který chtěl rozvrátit svět. Husajna pověsili jako špinavého a zlomeného starce.