Středočeský radní Vácha: Rodiče dětí po škole často žádají to, co měli oni. Svět je ale jinde

Pane Vácho, svět kolem nás se velmi rychle mění a české školství na to v mnoha případech nedokáže reagovat. Jaká je vaše vize, jak by to mělo vypadat, alespoň pokud jde o Středočeský kraj?
Myslím si, že vámi zmíněné nereagování je pravdou, ovšem v mnoha případech je to proto, že po tom není celospolečenská poptávka. Řekl bych, že trošku trpíme prizmatem ze svých školních let a je tady setrvačnost. Naše generace nebo generace rodičů dětí, kteří do školy chodí, ji srovnávají s dobou svého mládí. A požadují to, co se dělo, když byli oni školou povinní. To je do značné míry limitujícím prvkem. Další věcí je, že děti bychom měli připravovat na budoucnost. To si málokdo uvědomuje. My jako kraj máme dnes děti připravovat na dobu, až budou v produktivním věku nebo na vrcholu kariéry. Což bude někdy v roce 2050.

Jestli to chápu dobře, tak je hodně důležité plánování a vůbec strategie toho, co se ve škole bude učit?
Ano, výše uvedené bychom měli mít na paměti při definici naší vize. Víme, že chceme a musíme modernizovat středoškolské obory, jako je IT a robotika. Ale stejně tak potřebujeme moderní školy, praxi ve firmách a tak dále. Musíme žáky vést k určité flexibilitě, ale zároveň touhu po vzdělání probudit i ve střední generaci a starších lidech. Maturitou nebo státnicemi to zdaleka nekončí.

Podle některých průzkumů je více než polovina učitelů v České republice v práci nespokojená. Co dělat pro to, aby se tento trend otočil?
No, tak upřímně řečeno nevím, z čeho čerpáte, protože vidíme i mnoho zapálených učitelů. Takže ta polovina se mi zdá jako příliš vysoké číslo a hlavně, co je to nespokojený obecně? Takže teď se mi nechce úplně argumentačně zápasit s touto tezí, ale opravdu je i mnoho zapálených pedagogů. Na druhou stranu je pravda, že je práce pedagoga náročná. Učitelům musíme vytvořit podmínky, aby mohli plnit svoji roli. Kromě běžného zázemí, jako je jejich pracovní prostor, budovy apod., je třeba sáhnout do věcí, jako je třeba podpora od zkušených kolegů, podpora k profesnímu i osobnímu rozvoji, možnost cestovat, inspirovat se, sdílet dobrou praxi a dívat se, jak to dělají jinde. Měli bychom aplikovat i to, co známe z komerční sféry, jako jsou mentoři, koučové či psychologové. Zkrátka bojovat s tím, abychom neměli vyhořelé pedagogy.

Může být problém i skutečnost, že máme málo absolventů pedagogické školy, kteří jdou po studiu učit?
Do velké míry je to dáno tím, že v minulosti opravdu platy ve školství neodpovídaly platům vysokoškoláků. Ale na druhou stranu je pravda, že v posledních letech se to výrazně mění. Takže zde bych byl trošičku lehkým optimistou. Důležité je ale podívat se také na fakulty, na pedagogické fakulty, kde by proměna měla být tak, jak jsem o tom už mluvil výše. Připravovat studenty na budoucnost, na reálnou praxi, na inovativní pedagogickou práci. Prostě i ty fakulty by se měly změnit a měly by opravdu vyvolat ve studentech touhu učit. Ale bohužel dnes někdy spíš odrazují.

Vy tvrdíte, že je důležité dětem a mladým lidem nabízet vzdělávání orientované na nepostradatelné kompetence orientované na úspěšný občanský život. Můžete mi vysvětlit, co to znamená? Co by konkrétně měly školy dělat?
Když mluvíme o kompetencích, tak mám na mysli propojování znalostí, dovedností a postojů. To je důležité si uvědomit a každá z těchto oblastí má své místo a nemohou bez sebe fungovat. To znamená, že nemůžeme rezignovat na to, aby děti neměly základní znalosti, často označované jako encyklopedické tvrdé znalosti. Ty musí mít na to, aby se na nich dalo stavět. Ale jen fakta dětem v budoucnu stačit nebudou a s ohledem na internet jich ani nebude potřeba tolik. Naopak je velmi nutné učit děti ve školách informace třídit. Informací je hrozně moc, kriticky je zhodnotit je složité. Takže naučit dítě s tím, co vidí, slyší a čte, pracovat, analyzovat, vyvozovat závěry, aplikovat v reálných situacích a vše využívat pro další rozhodování. Už ve škole si děti musí tuto dovednost osvojit.

Je právě vytváření si vlastních postojů klíčové pro to, aby byl člověk v budoucnu úspěšný?
Přesně tak to je. Děti budou dále spolupracovat, vytvářet kolektivy, práce v týmech se vyzdvihuje a bude to tak i v budoucnu. Dnes děti často přicházejí o sociální kontakt, tráví hodně času u počítačů a sociální empatie je nižší než u starší generace. Je nutné vědět, že se stále musíme učit. A jak už jsem zmínil, vytváření postojů vidím nejen jako zásadní pro budoucí úspěch, ale také k tomu, aby si člověk vytvořil vztah k pravdě, svobodě v komunitě, ke státu, k demokratickým principům..

Jednou z vašich priorit je přístup každého občana Středočeského kraje k formálnímu i neformální vzdělávání. Měly by taky vznikat nové obory, chcete zvýšit nabídku nebo jak to mám chápat?
Jak se společnost rychle vyvíjí, tak je potřeba přimět lidi, aby byli ochotni se učit po celý život. Zároveň je ale důležité, aby tomu odpovídala i pestrá nabídka, a to i  v rámci neformálního vzdělávání. Všichni kolem sebe vidíme, že již dnes nejsou školy jediným zdrojem informací, jak tomu bylo za našich mladých let. Lidé volí nejrůznější způsoby, jak se k informacím dostat a jak se dovzdělávat. Nemyslím si, že by byla správná cesta nabízet další úzce specializované obory. Už dnes jich máme zhruba 266. Naopak je potřeba nabízet univerzálnější středoškolské vzdělávací obory, ve kterých studenti získají širší dovednosti, a tím budou lépe uplatnitelní na trhu práce. Ten se bude měnit, v nejbližších letech spousta oborů zanikne a spousta nových zase vznikne. My musíme děti připravit na to, aby se dokázaly dobře adaptovat.

Během pandemie koronaviru se v plné nahotě ukázalo, jak jsou tuzemské školy nevybavené, nepřipravené na nový styl výuky. Je i toto cesta, na které byste chtěl zapracovat?
Určitě. Pandemie ukázala, že vzdělávací systém má některé slabé stránky. Zároveň jsme viděli, jak rychlý pokrok jsou školy schopné udělat, když si to okolnosti vynutí. O digitalizaci výuky se mluví mnoho a mnoho let a vidím obrovský rozdíl mezi výukou na dálku na jaře, tedy při první vlně pandemie, a dnes. Spousta škol je schopna distanční výuku zvládat. Je to obrovský posun, žáci a učitelé udělali velký pokrok s digitálními technologiemi. Věřím, že tento trend bude dále pokračovat.

Spadá pod vás i sport, který je pro spoustu děti pomalu sprostým slovem a raději sedí u počítačů. Jak je motivovat, aby místo myši vzaly raději  tenisovou raketu a nebo se šly jinak hýbat?
Považuji volnočasový sport za velmi důležitou část zdravého životního stylu. Ale primární je tady určitě role rodiny a komunity, ne až tak kraje. Je potřeba, aby děti viděly, že jejich rodiče sportují, že jsou aktivní, že je normální trávit volný čas aktivně. Z pohledu kraje jde zejména o zajištění vybavení škol, aby sportoviště mladé lidi přitahovala nejen v hodinách tělocviku. V rámci podpory klubové činnosti je pak potřeba zajistit prostředky na trenéry, a to je nově úkol Národní sportovní agentury.

Plánujete dělat projekty na nová sportoviště v rámci Středočeského kraje a jsou naopak projekty, které budete muset stopnout kvůli nedostatku peněz?
Teď vám k tomu moc říct nemohu, protože netuším, kolik peněz opravdu bude k dispozici. My se samozřejmě budeme snažit dát školy a sportoviště dohromady. Ale opravdu vám nejsem schopen říct, co, kde a jak. Před pár dny jsme seděli nad rozpočtem, který byl seškrtán zejména kvůli pandemii koronaviru, navíc pak došlo ke schválení zrušení superhrubé mzdy. To znamená, že prakticky vše, co není závazné, se pozastavuje. Nemohu slíbit vůbec nic a sněmovna ukázala, že je naprosto nepředvídatelná. Nevím, jestli je to záchvat populismu nebo nějaká strategie politických stran, ale mám obavu, že do sněmovních voleb se nedá nic predikovat. Nechci tedy slibovat nic, co bych v budoucnu nemohl splnit.

Vy jste už třetí období starostou obce Psáry, kde je pro vás jednou z klíčových priorit otevřenost úřadu. Přenesete toto i na kraj?
Bezpochyby si myslím, že základní demokratické principy, na kterých stojí tato společnost a které jsou v Psárech samozřejmostí, je nutné zavést i na Středočeském kraj. Klíčové spatřuji v tom, že opozice musí mít většinu v kontrolním výboru, což tu roky nebylo a demokratická diskuse byla prakticky paralyzována. My jsme tuto paralýzu změnili, což považuji za zásadní. A stejně tak si myslím, že bychom měli oddělovat přenesenou působnost úřadu a samosprávnou činnost zvolených zástupců tak, aby byla v rovnováze. To je také zkušenost, kterou bych na Středočeský kraj se svými kolegy rád přenesl.

KAM DÁL? Čtěte rozhovory s novými členy vedení středočeského kraje: 
Hejtmanka Pecková: Převrat ve veřejných financích je totální. Budeme utahovat opasky, kde se dá.
Středočeský radní Snížek: Vylidňování venkova je problém. Ale netroufám si lidem říkat, kde mají žít.
Středočeský radní Pavlík: Ve všech nemocnicích kraje dokážeme zajistit léčbu pro covid pozitivní pacienty.
Věslav Michalik: Kostlivců po minulém vedení kraje se nebojím. Ukážeme je lidem a pohřbíme.
Středočeský radní Hrabánek: Testování v domovech seniorů mělo začít dříve, pro klienty je to nápor na psychiku.