Společenský lynč soudců za mírné trestání znásilnění nemá reálný důvod

Muž na Vyškovsku opakovaně znásilňoval svou nevlastní dceru, a zatímco okresní soud mu uložil nepodmíněný trest, odvolací soud změnil tento trest na podmínku. Vyvolalo to bouři, k věci se okamžitě vyjádřili aktivisté, širší veřejnost i někteří zákonodárci. V mediálním prostředí se diskuse změnila na obecnou diskusi o nedostatečném trestání pachatelů znásilnění. Okamžitě je voláno po zpřísnění potrestání a povinném školení soudců.

Oběť sama svůj příběh zveřejnila, ne však celý

Oběť se v tomto případě rozhodla svůj příběh zveřejnit. Uvedla, že potom, co se dozvěděla, že nevlastní otec zůstane na svobodě, se pokusila o sebevraždu. Veřejnost zareagovala okamžitě lynčem naší justice a práce soudců. Ačkoliv nikdo nezpochybňuje čin onoho muže, zkratkovité vyprávění příběhu bez znalosti všech okolností může vést jedině k nepodloženým závěrům, které mohou negativně ovlivnit veřejné mínění a stát se nebezpečím. Zpochybňováním kompetence moci soudní se pouštíme na tenký led podkopáváním jednoho ze tří základních pilířů fungování státu.

Přitom oběť zapomněla ve svém příběhu zmínit to podstatné, a to, že prvotní impulz k intimnímu sexuálnímu kontaktu vzešel od ní. Krajský soud v Brně se k tomuto rozsudku vyjádřil a své rozhodnutí vysvětlil: „… přihlédl k chování pachatele po činu, k jeho postoji k trestnému činu, tomu, že prohlásil vinu, a také k účinkům a následkům, které lze od trestu pro budoucí další život pachatele očekávat.“ Soud také zdůraznil, že muž zůstane pět let pod dohledem probačního úředníka, který bude sledovat i jeho přístup k tomu, že musí poškozené dívce zaplatit 300 tisíc korun. „Nejedná se a priori o násilníka, devianta ani sexuálního predátora,“ stojí v rozsudku. Anonymizovaný rozsudek také zveřejnil, dostupný je třeba na stránkách irozhlas.cz.

Tresty za znásilnění jsou druhé nejpřísnější po vraždě

Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, v rámci projektu Legal Data Hub, vznikla v červnu minulého roku studie, která vyvrací názor, že v České republice by byly tresty za znásilnění ve srovnání s okolními státy mírné. V závěru studie uvádí: „Navzdory mediálnímu diskurzu a často vyjadřovaným názorům, že české soudy trestají znásilnění příliš mírně, údaje o trestech uložených v České republice ukazují, že znásilnění je po vraždě druhým nejpřísněji trestaným trestným činem. Tato studie ukazuje, že toto platí, jak když se podíváme na prvopachatele, tak při zohlednění nejpodstatnější okolnosti, která ovlivňuje uložení trestu, ale neovlivňuje závažnost trestné činnosti (počet předchozích odsouzení). Zároveň netrestáme výrazně odlišně než některé jiné evropské státy (např. Finsko, Belgie, Německo či Polsko). Co z tohoto vyvodit? Prvním závěrem je, že bychom neměli tvrdit, že znásilnění je trestáno (v porovnání s jinými trestnými činy) příliš mírně: je trestáno nejpřísněji po vraždě. V diskusích o trestání znásilnění by tato skutečnost měla zaznívat. Druhým závěrem by mělo být, že pokud dojdeme k závěru, že i tak jsou tresty ukládané za znásilnění příliš mírné, tak bychom se měli zaměřit na systémové otázky, nikoli na specifika trestání znásilnění.“

Mediální obraz neodpovídá skutečnosti

Na názor na problematiku trestů za znásilnění se Čtidoma.cz zeptalo i JUDr. Libora Vávry, prezidenta Soudcovské unie České republiky. Ten s tím, že současný mediální obraz vykresluje, že jsou za znásilnění ukládány „směšně nízké tresty“, souhlasí. „O tom, že současný mediální obraz trestání za znásilnění je zkreslený, jsem přesvědčen. Ačkoliv znásilnění má v různých zemích různé definice, je zřejmé, že v České republice jsou v porovnání s Evropou, snad s výjimkou Švédska, které trestá přísněji, tresty za znásilnění přísnější.“ Libor Vávra pokračoval: „Je třeba také připomenout, že u nás se trestá velmi dlouhými podmínkami, v zahraničí jsou nepodmíněné tresty častější, jsou však v porovnání s námi kratší.“ Prezident Soudcovské unie ČR také odpověděl na otázku, zda by trestání těchto činů mělo být přísnější: „Pokud budeme hovořit o zpřísnění trestání za znásilnění, potom si musíme také položit otázku, co to přinese. Takové zpřísnění nemůže být důsledkem náhlého pohnutí, příprava takového zpřísnění by trvala roky. Zatímco zpřísnění trestání je delší proces, naopak rychle by se měla zlepšit práce s oběťmi a s těmi, kteří se tak cítí. V tom samozřejmě můžeme udělat daleko více. Já nevěřím, že pouze zpřísnění represe může četnost znásilnění nějak výrazně ovlivnit.“

Mediální obrazy si může vytvářet každý, i ty nepravdivé

Na to, zda je současný mediální obraz nízkého trestání znásilnění oprávněný, jsme se zeptali i advokáta a prezidenta Unie obhájců JUDr. Tomáše Sokola. „Na základě obsahu výše uvedené studie, jejíž obsah nebyl nikým doposud zpochybněn, lze dospět pouze k jedinému závěru, totiž že mediální obraz, který je vykreslován a podle něhož jsou za znásilnění ukládány směšně nízké tresty, není oprávněný. Přesněji vzhledem k svobodě slova je spíše třeba poznamenat, že není důvodný. Vytvářet obrazy jistě může každý, a to i obrazy zcela nepravdivé. Což je, podle mého názoru, případ tohoto mediálního obrazu.“

Ten, kdo volá po zpřísnění, by měl vysvětlit proč

Tomáše Sokola jsme se zeptali i na to, zda je namístě dnes volat po zpřísnění trestu za znásilnění. Ten je k tomu spíše skeptický: „V mezích, které Listina základních práv a svobod vymezuje pro svobodu projevu, lze volat po čemkoliv. Pokud jde o zpřísňování trestu za znásilnění, pak by volající měl být schopen i vysvětlit, proč po tomto zpřísnění volá. Zda mu jde o to, aby se zvýšil počet osob ve výkonu trestu, anebo zda si myslí, že tím nějakým způsobem ovlivní četnost spáchání tohoto trestného činu. V prvém případě už nic dalšího vysvětlovat nemusí, ve druhém případě by měl dále uvést, z čeho dovozuje, že případné zpřísnění trestu za znásilnění by mohlo vést k snížení počtu těchto trestných činů.“

Riziko přísnějšího trestu sexuálního predátora neodradí

JUDr. Tomáš Sokol ve své odpovědi dále rozvedl, proč zpřísnění trestání zřejmě nepovede k snížení této kriminality: „O příčinách trestných činů a možné prevenci proti jejich páchání již bylo poměrně hodně napsáno. Zcela jistě se ale všechny odborné prameny shodují v tom, že v případech, jako je tento, tedy násilný sexuální trestný čin, je jen velmi malá pravděpodobnost, v podstatě limitující s nulou, že by přísný trest byl tím, co potenciálního pachatele odradí od spáchání trestného činu. Všeobecně se pak ví, a to již na úrovni absolventů kurzu trestního práva na vysoké škole, že to, co působí profylakticky proti páchání trestných činů, je především vědomí pachatele o neodvratnosti jeho odhalení nebo o vysoké míře pravděpodobnosti, že bude odhalen, nikoliv obava z uloženého trestu.“

Pachatelé kalkulují s tím, že nebudou odhaleni

Na závěr své odpovědi advokát Sokol svůj názor doplnil o zkušenost ze své praxe: „Pokud jde o trestný čin znásilnění, z praktických zkušeností dovozuji, že pachatelé prakticky vždy kalkulují s tím, že skutek jim nebude prokázán. Samostatnou otázkou k odborné diskusi by pak bylo, zda nějaké zásadní zpřísnění trestní sazby nepovede k tomu, že pachatel takového trestného činu se bude snažit zvýšit svoji šanci na to, aby nebyl odhalen, totálním umlčením oběti tohoto trestného činu.“

Zdroj: autorský článek, prfcuni.cz, irozhlas.cz

KAM DÁL: Lež ani nenávist nejsou názor. Do svobody slova je možné zasáhnout, říká poslankyně Richterová.