Milan Šteindler se nebojí vykrádat úspěšné kolegy. Třeba texty Jiřího Suchého
Snad nikdo, kdo znal Milana Šteindlera od jeho útlého dětství, nepochyboval, že z něj bude umělec. Jeho osudem se stalo divadlo Sklep, které založil s kamarádem Davidem Vávrou. Tahle dvojice spolu přečkala časy dobré i zlé a fungují dodnes. Dokonce se nebojí vykrádat jiné úspěšné dvojice, cítí to dokonce jako svou povinnost.
Jméno Milana Šteindlera, který dnes slaví 63. narozeniny, je s českým filmem spojené už dlouhé desítky let. Už v polovině osmdesátých let mu dala Věra Chytilová šanci ve snímku Kopytem sem, kopytem tam, v roce 1989 debutoval coby režisér filmem Vrať se do hrobu. Sám si tam také zahrál sociologa, který zkoumá chování a priority mládeže na střední škole. Spousta lidí si ho vybaví i ze satirického pořadu Česká soda.
Suchý, Šlitr a řada dalších
Zkrátka Šteindler má zkušeností na rozdávání. Přesto se stále rád nechá inspirovat. „Cítíme se povinni vykrádat legendární dvojice, které máme rádi a které nás inspirují,“ řekl před pár dny s nadsázkou pro Český rozhlas Dvojka v rámci rozhovoru k padesátému výročí legendárního divadla Sklep.
Například texty Jiřího Suchého jsou u něj velmi oblíbené. Spolu se Šlitrem se tak stali idoly dvojice Šteindler - Vávra, která si jejich scénky občas ráda "vypůjčí". Stejně jako třeba od Vodňanského se Skoumalem nebo od Cimrmanů.
Jak Vávra pro Český rozhlas Dvojka říká: „Bez poetičnosti textů Jiřího Suchého by nás myšlenka na vznik divadla možná vůbec nenapadla. Když jste v 70. letech pustili rádio a znělo z něj jako oficiální zpráva v době komunismu, že někdo odstřihne někoho nůžkami, tak to znamenalo, že otevírá nové světy. Bez toho by to nebylo.“
KAM DÁL: Roztroušená skleróza je hrozbou, imunitní systém napadá vlastní tkáně. Profesor Mareš vysvětluje, jak nemoci předcházet.
