Střídavá péče: pro dítě rozhádaných rodičů katastrofa
Když jsem před dvěma lety odcházela od soudu, který rozhodl o střídavé péči pro mou tehdy čtyřletou dceru, nevěděla jsem ještě, jaké peklo nás čeká…
O dceru nešlo, byla jen figurkou ve hře svého otce
Podávala jsem žádost o rozvod z důvodu manželovy nevěry a dceru jsem chtěla do své péče. Bohužel jsme se ale s rozvodem trefili do doby, kdy k nám začala pronikat ze zahraničí střídavá výchova. Do společnosti, která podle mě není na toto uspořádání až tak dobře připravená jako třeba Skandinávie. Mezilidské vztahy, zvláště ty „expartnerské“ jsou tam asi na jiné úrovni… U nás přijali tento model s velkým nadšením zvláště tatínci, kterým bylo dle jejich názoru léta ubíráno právo na rovnocenný styk s dětmi po rozvodu. Bohužel se pro ně ale stala střídavá péče i nástrojem pomsty svým bývalým manželkám, jako tomu bylo i u nás. „Nemysli si, že dostaneš Natálku do své péče, ještě se uvidí…“, prohlásil po prvním stání u soudu chlap, se kterým jsem žila 10 let v manželství a kdysi jsem ho milovala.
S batůžkem z jedné postýlky do druhé
Nicméně stalo se a naše Natálka začala putovat od jednoho svého rodiče k druhému. Zpočátku jí dost vadilo, že musí k tátovi, protože byla raději u mne. Ale pak to zkrátka začala brát jako fakt, který musela respektovat. Tatínek jí donekonečna vysvětloval, jak je to spravedlivé a tomuto slovu rozuměla – spravedlivé pro ni znamenalo správné, tak to dál neřešila. Navenek to tedy vypadalo, že je Natálka spokojená.
Dva různé přístupy i možnosti
Já jsem si ale byla moc dobře vědoma toho, jak strašně těžké pro ni musí být přizpůsobovat se každý týden novému prostředí. Navíc, když bylo diametrálně odlišné od předchozího. U svého otce měla Natálka všechno, na co si vzpomněla. Tatínek i jeho rodiče ji zahrnovali až nezdravou pozorností, kupovali, na co si ukázala, a vše v domácnosti se řídilo podle jejích přání. Já jsem na tom nebyla po rozvodu nějak zvlášť dobře finančně – žila jsem v pronajatém bytě a musela jsem se v lecčems omezovat. Což se samozřejmě odráželo i v mém přístupu k přáním a požadavkům mé dcery. Takže padaly otázky typu: „Mami, proč nemůžeme jet spolu do aquaparku?“ nebo „Proč mi nechceš koupit tu koloběžku, kterou má Barča od sousedů?“ Někdy bylo složité vysvětlit Natálce, proč ji nemůžu dopřát to, co si může dovolit u táty. A proč si u mne třeba musí po sobě uklízet hračky, což za ní u táty evidentně dělal někdo jiný.
Článek vznikl na základě zkušenosti se střídavou péčí maminky Lucie K.
