Historická vesnice ve stínu paneláků. V Petrovicích budete okouzleni neuvěřitelnými kontrasty
Praha patří mezi ta nejzelenější města v Evropě. Nic na tom nemění ani velká panelová zástavba, která několik velmi tradičních a okrajových částí periferie radikálně změnila. Beton hned vedle panenské přírody. I to umí být Praha. O jakém místě je řeč?
Historie Petrovic sahá až do 14. století a není se čemu divit. Krásná příroda a vodní toky tomu nahrávají. Dnes je krajina bezesporu jiná, než tomu bylo před několika stovkami let, ale i tak si zanechává svůj specifický půvab, při kterém zcela zapomenete, že se nachází jen několik metrů od rozsáhlého pražského sídliště.
Botič si tak klestí cestu prostředím, během kterého na něj z výšky zhlíží betonový kolos, ale také starý rozpadlý zámek. Petrovice a přilehlé okolí dýchají velmi specifickým kouzlem. Pojďme se do jeho nitra na chvilku zatoulat.
Uniknout bagrům
Petrovice se k Praze připojily v roce 1968 a když na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století vznikalo rozsáhlé sídliště Horní Měcholupy-Petrovice, měla tato romantická obec obrovské štěstí.
Na rozdíl od sousedních Horních Měcholup se jí totiž nová betonová zástavba dotýkala jen okrajově. Sídliště na periferiích značně zasáhlo do poklidného života malých vesnic a obcí. Pražské vesnice musely ustupovat a klid vystřídal ruch. Petrovice však odolaly a děkovat mohou také svojí poloze v údolí.
Byť zde můžete vidět neuvěřitelné kontrasty mezi starými usedlostmi a panelákovým monumentem, jádro původní staré vesnice je stále zachováno. Tento osud se nepodařilo opakovat ve vedlejších Horních Měcholupech, které nová zástavba radikálně pozměnila.
Nejmenší městská část
Vesnice se tak katastrálně stala součástí Prahy a díky tomu je také její úplně nejmenší samostatnou částí. Co Petrovice předurčuje k tomu, aby byly krásným místem pro život, ale také cílem víkendových procházek, je blízkost Hostivařské přehrady.
Nejstarší dochovaná památka, která se v Petrovicích nachází, je zároveň úplně prvním dokladem o existenci obce. Jedná se kostel sv. Jakuba Většího (Staršího), který pochází z druhé poloviny 13. století. Postaven je ve stylu rané gotiky s románskými prvky.
Asi nejsmutnější pohled je v Petrovicích na dvůr s hospodářskými domy a barokním zámkem. Ty se aktuálně nacházejí v katastrofálním stavu. Tento bezútěšný stav je příčinnou zapletené majetnické struktury celé nemovitosti. Výsledkem sporu je nádherná památka, která i v tom poničeném stavu působí velmi pompézně.
Stav, v kterém se aktuálně nachází, je však už blízko k tomu, aby se z původně krásné zástavby stala ruina, jež nejde zachránit.
Jedním z nejslavnějších obyvatel zámku byl francouzský chemik Nicolas Bellot, který zde žil v 19. století. Na Žižkově totiž jeho firma Sellier-Bellot vlastnila továrnu na výrobu nábojových kapslí.
Další významnou stavbou je bývalý pivovar. Ten sice již neslouží svému původnímu účelu, ale nový majitel, který zde vlastní autoservis, alespoň citlivě rekonstruoval budovu, jež byla v minulosti součást sousedního zámku.
Vzhůru na výlet
Začít svoji cestu k Hostivařské přehradě právě v Petrovicích tak rozhodně nebude špatné rozhodnutí. Byť ta nejcennější památka zeje prázdnotou a je spíše smutnou připomínkou toho, že ne každá restituce dopadla v devadesátých letech dobře, určitě oceníte unikátní atmosféru místa.
Ta vás pro začátek navnadí na cestu do lesoparku v Hostivaři, kde město jako v surrealistickém obrazu připomínají velké paneláky za krásnou přírodou. Pokud jste tak ještě neobjevili kouzlo této lokality, procházku v těchto místech lze jen doporučit. Nebudete litovat.
