Hlavní město Evropy v duchu multikulturalismu. Muslimská čtvrť není tak nebezpečná, jak se může zdát
Brusel si mnoho z nás přirozeně spojuje s Evropskou unií. Hlavní město starého kontinentu je kromě jiného také otevřené celému světu. To se přirozeně projevuje na podobě některých čtvrtí. Vzhledem k velkému strachu z migrace je nejkřiklavějším symbolem část města zvaná Molenbeek. Jaká je však realita ulice na vlastní kůži?
Jedna z devatenácti obcí Bruselského regionu se jmenuje Molenbeek-Saint-Jean. Název napovídá, že bychom zde mohli naleznout mlýny, které tak nějak patří ke kultuře Belgie a Holandska. Jméno čtvrti však odkazuje na dobu již dávno minulou.
Mlýny se zde vyskytovaly spíše v době středověku. Jméno zůstalo, ale město postupem času měnilo svoji tvář. Dnes je Molenbeek jedním ze symbolů toho, čeho se obává velký počet Evropanů. Po roce 2015 se totiž tato čtvrť spojuje hlavně s islámským terorismem. Je to však zasloužená nálepka?
Lepší nevědět
Brusel je často považován za hlavní město Evropy. Kromě toho, že zde sídlí instituce Evropské Unie, je také sídlem NATO. Z politického hlediska se jedná o jedno z nejvýznamnějších měst starého kontinentu.
Bylo by však nespravedlivé Brusel vnímat pouze z hlediska politiky. Belgie a její hlavní město toho nabízí mnohem víc. Ať už jde o náměstí Grand-Palace, které svým půvabem očarovalo nejednoho návštěvníka. Spisovatel Victor Hugo ho sám nazval jedním z nejpůvabnějších náměstí na světě.
Oči mnohých také míří na pozůstatek Expa 1958, kde Československo slavilo obrovský úspěch a vyhrálo v mnoha kategoriích. Řeč je o obrovské železné konstrukci zvané Atomium. Devět „prvků” atomu železa je dnes vyhledávanou turistickou atrakcí srovnatelnou s pařížskou Eiffelovou věží.
Pamětihodností v Bruselu najdeme mnohem víc, ale jedno místo v posledních letech přitahuje spíše negativní pozornost. Mediální obraz však nemusí být vždy odrazem reality. Už zmiňovaný Molenbeek je tím největším příkladem.
Špetka Maroka
V padesátých a šedesátých letech se tato čtvrť stala oblíbenou destinací utečenců ze severní Afriky. Nejvýznamnější komunitu zde z těchto dob tvoří obyvatelé pocházející z Maroka. To by v multikulturním a otevřeném světě nebylo nic překvapivého, ale po roce 2015 se přece jenom na tuto čtvrť začalo nahlížet poněkud přísnějším pohledem.
Teroristické útoky 13. listopadu v 2015 v Paříži a 22. března 2016 v Bruselu jsou s tímto místem svázáné velmi pevně. Z Molenbeeku totiž pocházelo hned několik strůjců těchto šílených útoků. Rázem se z pohledu médií tato čtvrť proměnila na nebezpečné místo.
Když se však však na tomto místě ocitnete, budete překvapeni, že se nejedná o nic tak dramatického, jak by se mohlo z mnoha zpráv mohlo zdát. Člověk samozřejmě nepřehlédne, že se jedná o dominantně muslimskou čtvrť. Při procházce místními ulicemi se jako Evropan ocitnete v menšině, ale to však neznamená, že jste v nebezpečí. Naopak si můžete bez problémů osahat kulturu, která v mnohém obohacuje celou společnost.
Jiná kultura
Nic není růžové a ani o Molenbeeku nelze hovořit pouze v pozitivním slova smyslu. Stejně jako je tato obce domovem muslimů, tak se jedná o místo, kde se vyskytuje kriminalita a kde žije ne tak dobře zajištěná vrstva společnosti. Fakt je však takový, že mediální obraz, který je pochopitelně pokroucen vlivem teroristických útoků, budí respekt a pro mnohé také strach.
Nejlepší je však soudit na vlastní kůži. Když se totiž procházíte ulicemi Molenbeeku, najdete obchody s čerstvou zeleninou, grilovaným kuřetem či vzdělávací centra pro děti, které hledají volnočasovou aktivitu. Po procházce zdejšími ulicemi vám dojde, jak jsou obavy pouze konstruktem z neznalosti. Strach vás opustí hned, jak se zeptáte prvního místního občana na cestu. Život tu běží svým tempem jako na každém jiném místě světa.
Jediné, nač je nutné si okem Evropana zvyknout, je jiná kultura. Ta však nemusí být hned nepřátelská, ale když se jí otevřete, nabídne svoji jinakost, která dokáže každého obohatit. Hlavní město Evropy je tak mimo jiné také přehlídkou různých kultur z celého světa, které zde žijí vedle sebe, aniž by narušovaly běžný chod vyspělé multikulturní společnosti.
