Kýč a nevkus devadesátých let. Podnikatelské baroko je odstrašujícím příkladem rodinného bydlení
Postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. V devadesátých letech v porevoluční euforii a nově vznikajících podnikatelských možnostech se dařilo několika jedincům splnit hlavně první z existenciálních cílů. V satelitních městečkách, na okrajích velkých měst, ale také malých obcí vyrůstaly domy všemožných barev a tvarů jako houby po dešti. Někdo chtěl dát na odiv svoje bohatství, další se nechal uhranout kýčovitou krásou katalogového paláce s prvky všeho druhu. Čím se takzvané podnikatelské baroko vymyká a škodí zdejší krajině dodnes?
Trefně popisuje situaci v architektuře rodinných domů teoretik a historik Rostislav Švácha. Při hodnocení tvorby jednoho z předních českých architektů Ladislava Lábuse zmiňuje právě jeho vilu ve Vonoklasech, jako osvícený prvek v době, kdy ještě zdejší architekti neměli pod kůží podobné “skromné” realizace pro individuálního investora.
Právě jeho vila splňuje všechny předpoklady citlivé a empatické architektury, která ctí moderní prvky a zároveň osobní charakter člověka, pro kterého se tento prostor stává domovem. V kontrastu s oceňovanými realizacemi, jejichž hodnota je právě v hlubokém zamyšlení nad tím, jak bude rodinná vila fungovat nejen na oko, ale také také v každodenním užívání, se nachází bezradnost tzv. podnikatelského baroka.
Problém urbanismu
Charakteristickou vlastností domů, které provázejí zdejší krajinu od devadesátých let, je neukotvená estetika, jež by ctila jednotnou formu. Už v pojmenování podnikatelské baroko je schován klíč k tomu, jak kriticky číst podobné realizace, které mají dodnes početný zástup “fanoušků”.
Paradoxně se však hlavní chyba nezjevuje v samotném domě a jeho podobě, ale v kontextu místa, kde podobné domy vznikaly a stále vznikají. Absence promyšleného urbanismu malých obcí a okrajových částí měst totiž přispěla k tomu, že se dodnes Česká republika potýká s velkými problémy toho, jak vlastně satelitní městečka fungují. Není totiž náhoda, že většina z těchto domů končí prázdná a neprodejná.
Mnoho sociologických studií se kromě urbanistické nedostatečnosti zabývají právě lidským efektem kvality života. Zcela odtržená “nová” vesnice totiž postrádá běžné principy normálního života. Složitá dopravní obslužnost, absence malých obchodů, školek, škol a hlavně přirozené rozložení domů v místě, kde nenajdete ani něco tak základního, jako je náves či náměstí.
Všechny neduhy mají následně pro mnohé z obyvatel velmi negativní vlivy na onu kvalitu života. Není tak překvapením, že lidé, kteří si vzali nemalou hypotéku, aby si splnili sen o krásném domě, nakonec končí v rozvodovém řízení a jejich životní úděl je spíše spojený se stresem, kterému nepomáhá ani samotná podoba domu. Ten totiž celému problému výstavby rodinných domů v devadesátých letech dává jen těžko sesaditelnou korunu.
Dům všeho druhu
Euforie nových kapitalistických poměrů je právě velmi čitelná na fasádách, ale také střechách a zdech těchto zmíněných domů, jež se vyznačují svojí estetikou a neschopností vytvářet obydlí s nutnou dávkou potřebného zamyšlení nad funkčností, ale také jednotným stylem budovy. Jistě se najdou lidé, kteří budou nadále obhajovat podobné realizace jako podařené. Jistě se také najdou lidé, kterým nic z výše zmíněného nenarušilo život a nadále žijí ve svých kýčovitých palácích.
Architektura však není obor, jehož laťka je nastavená v katalogu zástupně vypadajících domů. Jedná se o společenský prvek, jenž je odrazem kulturnosti celé společnosti. Proto v devadesátých letech vyrostlo tak masivní množství domů, jejichž charakteristika je složená z architektonických prvků z několika různých období historie. Historizující prvky, levné stavební materiály, přezdobené ploty a zábradlí, monumentální vchody, velký krytý bazén jsou v nakonec ve výsledku domem bez charakteru a genia loci.
Dnes se již omezuje v české krajině stavění domů do zdobených věží, kde se střídá jeden šílenější ornament za druhým. Naopak je velké množství podobných domů na odpis a zejí prázdnotou. Jejich cena totiž není vůbec malá, stejně tak jako cena za provoz. I tento funkční prvek je totiž odrazem dobře odvedené práce architekta.
Je však nutné dodat, že tato architektonická vlna staveb nezasáhla jen Českou republiku. Podobné výsledky je možné vidět po celé Evropě a samozřejmě také ve Spojených státech amerických. Ať tedy v současnosti podnikatelské baroko slouží jako odstrašující příklad, který by měl Čechy naučit, co je to vlastně architektura a k čemu slouží. Je to jeden z prvních kroků, jak vzdělávat a kultivovat místní prostředí. Místo, ve kterém žijeme, nás totiž nepopiratelně formuje.
KAM DÁL: Císaři pánu sloužili vojáci celý život. Podmínky vojenské služby za monarchie jsou pro nás nepředstavitelné
