Mládí v trapu. Pandemie koronaviru nelichotivě mění dětství i život puberťáků
Pandemie koronaviru zásadně ovlivnila chod celého světa. Kromě ekonomiky, zdravotnictví a možnosti cestovat se však promítá i do funkčnosti mezilidských vztahů. Pro dospělé je to příležitost se znovu nadechnout, přehodnotit svůj dosavadní život, ale jak tento čas vnímají mladí? Proč se pro ně digitální vnímání světa ještě více prohlubuje do samoty s počítačem či mobilním telefonem?
/KOMENTÁŘ/ Byť se jen málokomu kdy chtělo každý den do školy, současná situace je přece jenom o něco složitější. Mladí sice vítají své “dva roky” prázdnin, ale ani sami možná ještě netuší, jak negativně se celá tato skutečnost promítá do jejich současných životů. Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela nezmapovanou situaci, negativní důsledky jsou v tuto chvíli jen abstraktními představami. Určitě se však jedná o fenomén, který zásadně promlouvá do přirozeného vývoje dětství několika generací.
Rok v karanténě
Školní výuka má kromě vzdělání hlavně sociální význam. Děti ve školních lavicích utužují vztahy, prožívají společné události, díky kterým se jim tvoří a formuje osobnost. Přátelství se jen těžko buduje pouze na sociálních sítích, skrze video a diskuze pod fotografiemi z karantény.
Od března, kdy poprvé naplno promluvil do našich životů COVID-19, se děti dostaly do zcela nové situace. Prvotní nadšení z uzavřené školy a nedobrovolných prázdnin vytvořilo zvláštní bezčasí, kde přirozeně tradiční rytmus dne dostal pořádně za uši. Podobný zásah do systému vzdělávání je srovnatelný snad jen s válečným stavem.
Nejde ani tak o bezprostřední nebezpečí, ale o narušení výuky a možnosti se scházet s přáteli tak, jak byl každý do této navyknutý. Narušený rok, přináší narušenou ekonomiku, psychiku i zdravotnický systém. Kdo byl izolovaný a žil pouze v digitálním světě, se teď propadl do absolutní propasti.
Zbytečné strašení?
Čas teprve ukáže, jak vážně pandemie koronaviru a celoplošné opatření promluví do vývoje mladých. Třeba se jedná jen o dočasný stav, který se velmi rychle vyřeší a po covidu zbyde jenom vzpomínka na zvláštní období bez řádu a disciplíny. Právě přímý dohled nad výukou a velká zodpovědnost rodičů, kteří v těchto časech také nezažívají lehké období je v mnoha případech tím nejtěžším oříškem.
Otevřela se doposud neznámá kapitola moderní doby, s kterou musí vzdělávací systém počítat. Stejně tak v rámci budování vztahů je rok 2020 zkouškou, která teprve až v budoucnosti ukáže, jak jsme v ní obstáli a zároveň jestli je podobně nepřirozené odloučení opravdu něčím nebezpečným.
Přece jenom se i během těchto těžkých časů lidé scházejí a vypomáhají si navzájem. Zároveň všichni mladí mají společné jedno velké téma a ne vždy se mu zcela poctivě podvolí a je tak pochopitelné, když se pokouší i v mezích zákona setkávat a trávit společný čas.
Vše se ukáže časem
Nejcitelněji se covid promítne do generace dětí, které měly nastoupit do nových škol. Neznámé prostředí plné nových tváří hned zpočátku na dlouhou dobu prožívá zcela neprobádanou situaci. Jen těžko se navazují nové vztahy ve chvíli, kdy někoho neznáte, a vlastně neexistuje příležitost, jak se seznámit.
Přirozeně tak přichází odpor a odcizení, jehož řešení je zatím v nedohlednu. Samozřejmě se vedle toho stává celá podobná situace pro děti velmi složitá i vzhledem k vzdělávání. To je také narušené nepravidelností a bojem hlavně s vlastní vůlí a disciplínou. Zároveň lze počítat s tím, že kdo byl poctivý i během normálních časů, bude poctivý i v domácích podmínkách učení. Otevřené školy sice slibují nápravu a pravděpodobně se vše vrátí velmi rychle do zaběhnutých kolejí, ale děti na vlastní kůži prožily fenomén, jehož důsledky budeme chápat až s odstupem času…
KAM DÁL: Konec světa podle mayského kalendáře. Měl opravdu nastat, nebo nás ještě čeká?
