Nejlepší hlášky ze slavných českých komedií nikdy neomrzí. Používáme je denně
Co je české, to je hezké. Některé hlášky z českých filmů zlidověly. Používáme je v běžné mluvě. A možná jsme už zapomněli, kam je zařadit. Cizincům je přitom často nevysvětlíme, ani kdybychom se rozkrájeli. Třeba legendární „chčije a chčije“ ze snímku Na samotě u lesa. Možná o to víc jsou ale tyto hlášky krásnější – jsou zkrátka naše.
Jen opravdový filmový znalec se ve filmových hláškách orientuje tak, že název díla vysype z rukávu okamžitě po jejich vyslovení. I takoví se ale mezi námi najdou. Nepatříte náhodou mezi ně? Není nic jednoduššího, než se otestovat. A klidně nám napište do redakce, kolikrát jste se trefili do černého. Tedy vlastně do názvu...
Mimochodem, jak se díváte na lidi, kteří odpovídají hláškami? Štvou vás, protože z nich nedostanete vlastní názor, nebo je naopak obdivujete za to, jaký mají přehled a znalosti? Každopádně hlášky z kultovních českých filmů nikdy neomrzí.
Vrchní, prchni
Další úžasná komedie v hlavní roli s Josefem Abrhámem. „Stěrače stírají, ostřikovače ostřikují,“ je fantastická věta, jejíž význam si vynalézavý český člověk převede do mnoha životních situací.
Marečku, podejte mi pero
Ve slavné komedii se to hláškami doslova hemží. Věta „Hliník se odstěhoval do Humpolce!“ zdomácněla a stala poměrně frekventovanou. Ve filmu ale najdete i další nesmrtelné kousky. „Tady jsem si dovolil pár švestiček ze své zahrádky,“ v různých obměnách používáme velmi často. A co teprve „Hujer – metelescum bleskum!“.
Pelíšky
Rok 1999, režisér Jan Hřebejk a Jiří Kodet s Miroslavem Donutilem v hlavních rolích. To jsou Pelíšky, na které se mnozí z nás mohou dívat znovu a znovu. Nikdy neomrzí. Stejně jako hlášky z tohoto snímku. „Soudruzi z NDR někde udělali chybu,“ je věta, která najde své místo vždy, když se něco nepovede. Nezapomeneme jistě ani na klasiku: „Tak jsem asi dělala knedlíky a vyšly mi z toho noky.“ A kdo by se nepamatoval pana Kodeta, když křičí „proletáři všech zemí, vyližte si prdel!” Prostě nádhera...
Jáchyme, hoď ho do stroje
Ještě jedna klasika nesmí v našem výčtu chybět. Věděli jste, že film Jáchyme, hoď ho do stroje, se měl původně jmenovat „Velký den Františka Koudelky“ nebo „Vysoká fáze“? Naštěstí se autoři shodli na titulu, který dnes známe. Každopádně větu „Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš,“ jsme za svou také vzali bez problémů. Stejně jako hlášku „Vy nás ale zásobujete, pane Karfík...“
Na hory, do vesnice a konec
„Vydrž, prďka, vydrž!“ Kolikrát jste tuto větu použili, aniž byste věděli, že je z filmu Slavnosti sněženek? Tento film je také od začátku do konce nabitý větami, které si prostě chcete zapamatovat. Stejně jako snímek Vesničko má, středisková. „Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore?“ No, kdo z nás se někdy nekochal, že? Ale jestli jste „Pražákovi nabourali patník,“ tak to už jste celkem v průšvihu. Buď jak buď, důležité je vědět, že „urozený host přichází vždy poslední,“ jak říká majordomus Kotěra z filmu Konec starých časů.
Zdroje: redakce, csfd.cz, blesk.cz, fbd.cz
KAM DÁL: Hollywoodské trháky jsou plné obrovských chyb. Jak tohle mohlo projít, je záhada.
