Nejzvláštnější tvorové světa: superkorýš, animovaná chobotnice nebo maskovaná vosa. Který z nich nejvíc pobaví právě vás?

Pandí mravenec

I když je tenhle druh hmyzu známý jako “pandí mravenec” a asi jen málokoho by při pohledu na něj napadlo něco jiného, ve skutečnosti jde o bezkřídlou vosu, která parazituje například na “opravdových” vosách nebo třeba na čmelácích. I když samice nemají křídla, zato jim nechybí výrazné a zajímavě zbarvené chloupky, v jednom ohledu jsou na tom stejně jako jejich běžnější příbuzní.

Samice pandích mravenců disponují velmi silným jedem a samozřejmě k tomu také ostrým nebezpečným žihadlem. Pohladit si tedy tohoto ani ne centimetr dlouhého pandu by mohlo hodně bolet. V našich končinách se nám to ale stejně nepovede, protože bychom tenhle zajímavý druh hmyzu našli hlavně v Chile, Argentině nebo v Mexiku - a tam většina z nás zase tak často necestuje. 

Strašek a jeho superschopnosti

Na dno oceánu (nebo do mořských akvárií) bychom se museli vydat za dalším zajímavým živočišným druhem, který jistě zaujme nejen svojí podobou, ale také doslova superschopnostmi. Jmenuje se strašek paví a na první pohled jistě zaujme svými barvami. V tomto ohledu na něm příroda opravdu nijak nešetřila. Co je ale ještě podivnější než jeho vizáž, to jsou schopnosti, které ho odlišují od okolí tak výrazně, že určitě stojí za zmínku. Jednou z jeho zajímavostí je síla, jakou dokáže vložit do pohybu svých končetin. Ne nadarmo se mu také říká kreveta - ninja. Při “kopu” dokáže i pod vodou vyvinout rychlost až 80 kilometrů v hodině, což pro jeho případného protivníka znamená když ne přímo rozsudek smrti, tak alespoň hodně velké problémy. Přijít tak o ploutev nebo v případě kraba třeba o klepeto je pak dílem setiny sekundy. 

To ale není všechno, čím strašek překvapuje a inspiruje. Další jeho doslova superschopností je možnost vnímat polarizaci světla, což by nám - kdybychom to zvládali - umožnilo například rozlišit zdravou buňku od té, která je postižená rakovinou. Není tedy vůbec nic divného na tom, že se vědci, co jim síly stačí, snaží sestrojit přístroj, který by jednoduše dokázal to samé, co každý strašek paví. A ani by nemusel být tak bláznivě barevný. 

Chobotnice jako z animáku

Možná jste se také jako děti - nebo i jako dospělí - někdy dívali na seriál Pokemon. Právě v tomhle animáku vystupuje mnoho prapodivných a v čase se vyvíjejích tvorů. A skutečná chobotnice dumbo vypadá, jako by ji někdo z tohoto seriálu přímo vystřihl, a to i přesto, že její název je odvozen od kreslené pohádky Dumbo z roku 1941. Tahle “ušatá” chobotnička si svojí roztomilostí každého jistě omotá kolem svých poměrně krátkých chapadélek, propojených do tvaru deštníčku. I když jsou to tvorové zajímaví, jen tak na ně v přírodě nenarazíme.

Jejich teritoriem jsou podmořské hlubiny, přičemž se nespokojí s několika metry, ale snášejí se až do sedmi kilometrů pod mořskou hladinu. Protože tedy žijí ve tmě, příroda logicky usoudila, že by bylo zbytečné, aby právě chobotničky dumbo produkovaly obranný inkoust, jako to dělají jiné jejich příbuzné. Tihle většinou kolem třiceti centimetrů velcí ušatí tvorové pro změnu umí rozsvítit přísavky. Tak nejsou dumbo chobotnice dokonalé? 

Placatá želva?

Jedním z nezvyklých (i když pro mnohé ne tak krásných) tvorů je také třeba kožnatka Cantorova, asijská sladkovodní želva, která se mezi želvami zdá být jen chudou příbuznou. Honosný, pevný, zajímavě tvarovaný a mnohdy také krásně barevný krunýř bychom u téhle kožnatky hledali zbytečně. Vypadá naopak jako tak trochu rozteklá želva, přesto ale může dosahovat délky jednoho metru a hmotnosti sta kilogramů. Žije prakticky stále zahrabaná v písku, odkud jí kouká jen hlava, a na hladinu se vydává jen dvakrát denně - to aby se nadechla. Neměli bychom se nechat zmást jejím zdánlivě bezbranným tělem. Jde o masožravce, který se určitě nezdráhá ulovit i poměrně velkou rybu. 

Na ostatní se dívá z výšky

A zpátky na souš… Kde jinde než na Madaskaru bychom hledali podivné tvory, jež může ostatní svět mnohdy jen tiše závidět? Kromě dalších známých i těch tajemnějších zástupců živočišné říše tady najdeme i brouka nosatce žirafího. Stačí se na něj jedinkrát podívat a je jasné, proč se každému vybaví právě žirafa. Zvláště samečci mají krk opravdu dlouhý, dokonce třikrát delší než jejich broučí dámské polovičky. A proč příroda tyhle brouky vybavila tak dlouhým krkem? Taková stavba těla pomáhá při stavbě hnízda i v boji. Každopádně ale nosatec žirafí dokáže zaujmout.

Zdroj: en.wikipedia, boredpanda, madamagazine

KAM DÁL: Nejde o vtip, tyto staré zákony v Anglii stále platí. Zapomeňte třeba na podezřelou manipulaci s lososem.