Porodnice smrti: U dvou novorozenců bylo zjištěno poranění mozku, u jednoho z nich navíc zlomeniny rukou
V odpoledních hodinách byla na porodním oddělení nemocnice v Sušici zjištěna smrt dvou novorozenců ženského pohlaví. Obě holčičky měly těžké poranění mozku, jedna z nich zlomeniny rukou. Zatčena byla zdejší zdravotní sestra, které bylo sotva 24 let. Co se v osudný den stalo?
Psal se únor roku 1960. V sušické porodnici byla zatčena zdravotní sestra Marie Fikáčová, která se během šestihodinového výslechu spontánně doznala, že 23. února 1960 úmyslně pomačkala hlavu a zlámala obě ruce holčičce, které bylo v té chvíli sotva dvacet hodin. Ještě ten samý den způsobila těžké zranění dalšímu novorozenci. Holčičce bylo pět dní. Obě oběti na následky zranění zemřely. Následně se přiznala, že použila násilí proti dalším deseti novorozencům, kteří útok přežili.
Fikáčová měla být v době vražd povýšena na vrchní sestru
Marie Fikáčová pocházela z nemajetné rodiny, která se i po válce hlásila k německé národnosti. Své dětství neprožila příliš šťastně. Otec byl alkoholik a násilník. Se svou matkou si nerozuměla, v dospělosti se ženy často hádaly. Vystudovala Střední zdravotnickou školu v Klatovech a roku 1955 nastoupila do Ústavu národního zdraví v Sušici. O dva roky později získala místo na porodním oddělení.
Šlo o pracovitou, oblíbenou a slušnou zdravotní sestru. Její zatčení všechny šokovalo. Ihned se to rozneslo po celém městě i kraji. Všechna úmrtí novorozenců byla okamžitě přičítána Fikáčové, nechyběly ani hororové scénáře o vpichování jehel do očí či hlav novorozenců. Při výslechu uvedla, že ji terorizoval mentálně postižený bratr a násilnický soused. V době vražd byla vdaná a bezdětná, aspirovala však na pozici vrchní sestry. V práci sklízela úspěchy, nikdo netušil, co se děje za zavřenými dveřmi.
Cítila jsem, jak se mi prsty boří do hlavičky, řekla
„Bití dětí jsem dělala v době, kdy jsem měla dostat menstruaci, anebo v průběhu menstruace, neboť mě rozčiloval pláč dětí, což ve mně vzbudilo úplnou nenávist k dětem,“ uvedla do protokolu. Motivem jejího jednání byla nenávist k plačícím novorozencům. U soudu byla shledána příčetnou, měla však sklony k výbuchům vzteku, depresím a hysterii. Dokonce prý řekla, že by klidně udeřila i své dítě, kdyby ji dovedlo do stavu podráždění.
„Při stisknutí hlavičky Prosserové jsem cítila, jak se mi prsty boří do hlavičky, ale necítila jsem v tomto okamžiku žádné praskání lebečních kostí, pouze jsem cítila, že hlavičku mačkám a že tato povoluje. Po krátkém rozrušení jsem se uklidnila a pracovala jsem dále ve skládání plen na inspekční místnosti,“ řekla.
Trest smrti ji neminul
Následovala pečlivá revize zdravotní dokumentace, zda Fikáčová nestojí za dalšími úmrtími. Nic takového zjištěno nebylo, byla však obviněna z ublížení na zdraví dalších dvou novorozenců. Jejich zranění bylo původně přičítáno manipulaci s dítětem při přebalování a vážení či převážení k rodičkám.
V říjnu 1960 byla Fikáčová odsouzena k trestu smrti. Ani odvolání jejího obhájce proti rozsudku nic nezměnilo. V dubnu 1961 byl vykonán. Média jí později přičítala daleko více úmrtí, včetně několika doživotních postižení, která novorozencům způsobila. Proti tomu ale mluví tehdejší praxe. Při úmrtí novorozence musela být nejen sepsána podrobná zdravotní dokumentace, ale smrt musela být ohlášena Okresnímu Národnímu výboru a každý novorozenec, který takto zemřel, musel být pitván patologem. Další připisovaná úmrtí Fikáčové jsou tedy pouze předmětem spekulací, které by se dnes prokázaly jen těžko.
Zdroj: kriminalistika.eu, ceskatelevize.cz, wikipedia.org
KAM DÁL: Zavražděný četnický praporčík Kliment Florián: Jakou úlohu sehrál v celém případu Masaryk?
