Putinovo dětství: bída, samota, deprese, alkohol a smrt v rodině. Je to někomu líto?

Asi málokdo tuší, že Vladimir Putin (aniž by to jakkoliv omlouvalo jeho současné činy) prožil svoje první roky tak, jak by jistě nikdo svému ani cizímu dítěti nepřál. Narodil se v Leningradě v roce 1952 do rodiny, která dříve přišla o svoje dva starší syny. Vladimir by tak mohl být vychováván podle všeho jako ve vatě, skutečnost ale byla jiná.

V jednom bytě s dalšími rodinami

Leningrad byl tehdy ještě po řádění nacistů za druhé světové války stále poničený, sehnat práci a uživit rodinu byl většinou velký problém. Putinovi nebyli výjimkou. A tak rodina žila spolu s dalšími dvěma rodinami ve starém bytě bez koupelny a dalšího dnes základního vybavení. Aby rodina přežila, oba rodiče stále pracovali, a tak se Vladimir ocitl prakticky na ulici.

Sám doma a na ulici

Otec, bývalý voják raněný na frontě, který svůj osud rád zapil něčím tvrdším, měl i přes trvalé válečné zranění nohou od granátu práci v továrně a matka, která se pro změnu potýkala s depresemi, brala jakoukoliv práci, aby do rodinného rozpočtu také alespoň nějakým tím rublem přispěla. Syna nechávali samotného a podle útržkovitých informací, které se přece jen přes veškeré utajování dostaly na veřejnost, to pro budoucího prvního muže Ruska byly kruté dny. 

Šikanovaný malý kluk

Jako malý rozhodně neměl dnešní moc a ani pro mnohé bohužel i jakési neodolatelné charisma. Naopak šlo o dítě, které se snadno stalo terčem šikany, a to pravděpodobně hodně kruté. A tak se jeho emoce časem prakticky vytratily a on se stal vůči svému okolí dokonale chladným. O tom ostatně píše i v jednom z článků v New York Times bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová, když popisuje svoje pocity ze setkání s Putinem: „Putin je malý a bledý. Je tak chladný, že se téměř plazí.” 

Poznamenaná rodina

Některé zdroje hovoří i o tom, že jej rodiče poslali na výchovu do cizí rodiny, kde se cítil osamocen, a tak přilnul hlavně ke zvířatům a lidí se pro jistotu stranil. I zde se ale měl stát terčem útoků ostatních. A tak - ať už žil přímo v bytě s rodiči, nebo ne, dozajista jeho charakter poznamenala i krutá zkušenost rodiny z druhé světové války, tedy z let, které se staly osudnými jak pro dva jeho starší bratry, tak i pro značnou část rodiny, zvláště z matčiny strany. Velkou oporu v rodině tedy se svým trápením hledat nemohl, nešlo o žádné laskavé zázemí. V tomto prostředí je těžké vyrůstat, ale je třeba poznamenat, že v té době a na daném místě nešlo o žádný ojediněný jev a z dalších tehdejších dětí rozhodně nevyrostli “Putinové”. S podivem je také skutečnost, že sám z historie vlastní rodiny dobře ví, jaké škody dokáže napáchat válka, a sám se nezdráhá další ozbrojený konflikt rozpoutat. 

Opora v trenérovi

Mladý Vladimir se později obrátil hlavně ke svému trenérovi juda. Tomuto sportu se začal věnovat i proto, aby se prý dokázal ubránit před ostatními dětmi. Trenér mu, jak se zdá, rozuměl a v jeho snaze ho podporoval, což mladého Putina přimělo opustit život “na ulici” a upnout se ke smysluplnějšímu trávení času. Jenomže jeho pohled na svůj vlastní život a na ostatní lidi byl už, jak se dodnes projevuje, prakticky hotový. 

Satisfakce za dětství? 

Střední školou prošel dospívající Putin sice s výbornými studijními výsledky, ale o jeho charakteru se už tehdy dalo víc než pochybovat. Do sebe uzavřený samotářský, ale přesto poměrně agresivní mladík, pohrdající lidmi i jejich city, ale víc než cílevědomý mladík se rozhodl, že se v životě neztratí a už tehdy se jeho snem stala moc nad ostatními.

Téhle satisfakce za dětská utrpení se mu bohužel, jak sami víme, mělo později dostat ať už jako agentu KGB, nebo i jeho cestou po žebříčku nejrůznějších funkcí až na samý vrchol. Kam jeho cesta dovedla nejen Rusko, si uvědomujeme víc než bolestně.

Zdroj: wikipedia, acestoohigh, NYTimes

KAM DÁL: Nelítostná poprava carské rodiny: Nevinné dcery nezachránily ani diamanty schované pod šaty.