Socialistická dálnice uprostřed města. Magistrála je stále nejnepříjemnějším místem Prahy

Denně zde projede okolo 100 tisíc automobilů a vzhledem k tomu, že velká část z této trasy vede obydlenou součástí města, jedná se o jeden z nejrušnějších a nejrušivějších elementů současné Prahy. 

Řešení, co s ní, už je dlouhodobým příběhem. Existovaly vize o vyhloubení tunelu kolem Národního muzea či humanizace jejího okolí. Právě na tom druhém se v minulých letech podílel svojí studií urbanista Kodaně Jan Gehl a jeho architektonický ateliér. 

„Vize magistrály je vize živé městské třídy, která propojuje kvalitní náměstí a parky a nabízí vyvážený prostor pro všechny druhy dopravy," píše se v oficiálním stanovisku Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. 

Drobné úpravy, které polidští tento auty napěchovaný kus silnice, procházející Novým Městem a zcela od okolí odstřihávající zásadní městské instituce, jako je muzeum, Státní opera a nádraží, tak doufejme potká změna. Kdy však začala stavba této megalomanské komunikace, jejíž existence zničila nejednu významnou památku Prahy? 

Středověké hradby a moderní dálnice

V místech, kde v sedmdesátých letech vznikla Severojižní magistrála, stály úplně původně středověké hradby. Ty později nahradilo barokní opevnění, jež bylo zbořené v polovině 19. století. Na uvolněných parcelách vzniklo místo pro parky a hlavně instituce, jejichž význam je spíše kulturní. Ostatně dodnes zde máme dvě budovy muzea a Státní operu. 

Pražané zde tak postupně vytvořili oslnivý bulvár se stromy, parky, majestátními budovami včetně Hlavního nádraží. Nutno dodat, že tomu také napomáhaly technologické možnosti doby. Automobilová doprava nebyla zásadně rozvinuta a lidé spíše chodili pěšky a později využívali služeb tramvajové dopravy. Pohled na dobové fotografie či malované pohlednice je však okouzlující. V porovnání se současností jde spíše o depresivní skutečnost. 

Až v sedmdesátých letech se tedy naplnil plán vybudovat dopravní tepnu středem města, která bude znamenat radikální pokrok v obslužnosti a ekonomickém rozvoji města. Byť se zde lokálně  odehrála hotová tragédie, bylo svým způsobem uleveno historickému centru Prahy. Stavba se však nesla v duchu absolutní bezohlednosti vůči okolí. 

Co dál? 

V sedmdesátých letech samozřejmě nikdo neměl křišťálovou kouli, aby se podíval do budoucnosti, kde je automobil jednou z hlavních dominant města. Magistrála tak byla tvořena i s ohledem na tehdejší stav dopravy. Nešlo však o dobu, kde by bylo auto něčím výjimečným. Proto se plocha zásadní městské tepny rozšířila nekompromisně bez ohledu na škody. 

Prvním smutným obrázkem, který můžeme vidět, je náměstí I. P. Pavlova. Kdysi nádherné reprezentativní místo plné stromů a městského života je dnes nekonečně dlouhou křižovatkou pro chodce, kde se cítíte jako v obklíčení žraloků v moři. 

Současný stav magistrály je problematický nejen tím, jak zasahuje do městské zástavby, ale obecně pro soužití s občany města. Právě náměstí I. P. Pavlova kromě zničené minulosti je dostatečným důkazem toho, jak by město v roce 2021 mělo zapojit svoje prostředky a inteligenci do zlepšování pohybu lidí ve městě. Magistrála totiž není jenom tepnou ve středu města, ale její okolí je nehostinným prostředím plným ošklivých podchodů či zcela nevyužitých parcel, které se pochopitelně mění v místa, kde nacházejí svoje zázemí ty nejchudší vrstvy metropole. 

Praha zmizela před očima

Asi nejsmutnější kapitolou, která se váže na příběh Severojižní magistrály, je fakt, že během její výstavby nevratně zmizelo hned několik významných staveb. Škody nenávratné se podepsaly hlavně na demolici nádraží Těšnov, které bylo z kulturního hlediska velmi respektováno po celé Evropě. 

Zbourána byla také dětská nemocnice na Karlově či krásný dům Moderna na Pankráci, stejně tak zmizel Kavárenský pavilon na Florenci a blok budov s hotelem Slovan. Ostatně i na Vltavské se situace zcela změnila a venkovsky laděné části Prahy byly postupně nahrazovány bezohledným pokrokem. 

Až v současnosti se ozývají konstruktivní hlasy jak od veřejnosti, tak z politického spektra, které chápou principy urbanismu města, jež je základním předpokladem pro hodnotný a šťastný život všech, kteří ve městě bydlí. Proto se snad revitalizace okolí magistrály opravdu jednou podaří a nebude hledět jen na studie a nápady v grafické podobě. 

KAM DÁL: Kristus z Ria bude pokořen. Nápad politika, který zemřel na koronavirus, finišuje