Socialistická obchodní centra. Domy, které se vrací ve světě do módy, v Praze stagnují
V současné době je to už zcela běžný prvek městské architektury. Na periferiích vznikají velká nákupní centra, kam se lidé vydávají automobily na masivní nákupy potravin a všeho, co je nutné. V rozsáhlém areálu najdete vše, co je potřeba. V Praze existují však výjimky, kdy podobné obchodní centrum najdete i v centru města. Úplně se však zapomnělo na klasické paláce vybudované za socialismu, na které dnes padá nespravedlivě prach.
Berlín, Kodaň, Paříž, Londýn, Madrid, Řím. Evropská velkoměsta jsou sice mnohem větší a co do počtu obyvatel také lidnatější, ale v rámci architektury nákupních center se v posledních letech rozmáhá nový trend. Návrat k dobře vybudovaným obchodním domům, které mají otevřený prostor, kde spolu různé potřeby nebojují, ale vzájemně se doplňují. I Praha byla v tomto ohledu za socialismu velmi pokroková a v centru města najdeme významné stavby tohoto typu, které však spíše stagnují, než že by navázaly na tento trend. O jakých je řeč?
Máj
Praha rozhodně není velkoměsto ve střihu výše zmíněných metropolí, ale pokud bychom chtěli poukázat na místo, které se živému tepu blíží, bude to bezpochyby Václavské náměstí, Národní třída a Náměstí republiky. Velká cirkulace obyvatel, frekventovaná doprava a lukrativní adresa pro prodejce. Tak bychom mohli charakterizovat opravdové centrum městského dění. Na Národní třídě také v sedmdesátých letech vznikl obchodní dům, který je dnes po zásluze pasován titulem kulturní památky.
Máj architektů Johna Eislera, Martina Rajniše a Miroslava Macáka vznikal od roku 1972 do 1975 původně pod názvem Prior, až následně dostal jméno, pod kterým ho rozpozná každý Pražan. Po revoluci vystřídal hned několik dalších názvů, ale nikdo mu neřekl jinak než Máj.
Zajímavostí na Máji bylo hned několik detailů při jejím vzniku. Pracovaly na něm totiž švédské stavební firmy a na svou dobu se tak mohl pyšnit neobvykle kvalitními materiály ze západu. Spolupráce v sedmdesátých letech se západem byla také velmi neobvyklá. Dům ve stylu neofunkcionalismu do sebe adaptoval high tech prvky.
V domě je 13 výtahů a jeden z nich je schopný vyvézt osobní automobil až do čtvrtého patra. K novým prvkům lze přiřadit také barevné architektonické prvky v interiéru nebo potrubí vzduchotechniky na stropě. Inspiraci si architekti brali z pařížského Center Pompidou, které však bylo dokončeno až o dva roky později.
V současnosti je Máj vytlačen ze zájmu vedlejší novou budovou Quadria od Jakuba Ciglera. Hlavní nákupní horečka je ukojena právě tam, což se podepsalo i na využívanosti a kvalitě obchodů v Máji. Dnes se tedy jedná o budovu s obrovským potenciálem, který je však zoufale nevyužívaný.
Kotva
O něco přívětivější situace je v obchodním domě Kotva, stojící na Náměstí republiky. Název si nese podle sousední starší budovy. Nutno dodat, že před výstavbou obchodního domu byly zbořeny významné činžovní domy z 19. století a hlavně zcela zničeno archeologické území, které pod tlakem času výstavby nebylo dostatečně prozkoumáno.
Stavba samotná vznikla v letech 1970 až 1975 podle návrhu manželů Machoninových. Stejně jako v případě Máje zde výstavbu měla na svědomí západní švédská firma. Budova je unikátní svým půdorysem, který se následně opakuje v celém profilu budovy a rozložení několika pater. Jedná se totiž o opakující se princip několika šestihranných tvarů.
Ideologie Kotvu znázorňovala jako symbol hojnosti socialismu a jednalo se tehdy o největší obchodní dům v Československu. Do 90. let byl sortiment rozložen na plochu budovy rovnoměrně. Po roce 1989 se datuje její úpadek.
Najde se zde hned několik volných ploch, které nikdo nemá zájem pronajmout. Stavba je kulturní památkou a v roce 2021 by měla být dokončena rekonstrukce, která má ambici vrátit místu zpět její prestiž z minulosti. Naváže Kotva na trend doby, nebo se znovu nepodaří pronajmout ani všechny volné plochy?
KAM DÁL: Ve světě milovaná, v Česku nejošklivější. Budova Federálního shromáždění předběhla svou dobu
